7 Tdo 932/2009 — Nejvyšší soud

7 Tdo 932/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 10. 2009 Spisová značka:7 Tdo 932/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.932.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 932/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. října 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného A. S. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 4 To 194/2008, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 123/2007, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2008, sp. zn. 90 T 123/2007, byl obviněný A. S. uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zák. (bod 2 výroku o vině). Za to byl odsouzen podle § 160 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let, podle § 53 odst. 1 a § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu závodní činnosti ve všech soutěžích pořádaných ČMFS a v zákazu výkonu všech funkcí ve všech orgánech a členských subjektech ČMFS na dobu 4 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody. Týmž rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu u obviněných T. D., M. B., Z. H. a T. M. Z podnětu odvolání všech obviněných projednal věc ve druhém stupni Krajský soud v Brně. O odvoláních T. M. a A. S. rozhodl rozsudkem ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 4 To 194/2008, a to tak, že ohledně obou obviněných podle § 258 odst. 1 písm. b, d), odst. 2 tr. ř. zrušil výroky o trestu zákazu činnosti a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově uložil oběma obviněným podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. shodně trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu závodní činnosti ve všech soutěžích pořádaných ČMFS na dobu 2 roků. O odvoláních obviněných T. D., M. B. a Z. H. rozhodl rozsudkem ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 4 To 217/2008. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně sp. zn. 4 To 194/2008, ze dne 1. 7. 2008, podal obviněný A. S. řádně a včas dovolání opírající se o důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávné aplikaci trestněprávní úmluvy o korupci ze dne 27. 1. 1999, k jejímž článkům 7 a 8 učinila Česká republika známou výhradu podle čl. 37 odst. 1 úmluvy, že jako trestný čin bude vnímáno pouze takové jednání, jež odpovídá některé ze skutkových podstat trestných činů upravených v trestním zákoně ČR. Podle obviněného úmluva nezná termín obstarání věci obecného zájmu. Dodal, že ačkoli si je vědom rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 8 Tdo 396/07, má za to, že provozování fotbalového utkání nelze považovat za obchodní činnost ve smyslu čl. 7 trestně právní úmluvy. Obviněný dále tvrdí, že nebyl respektován nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06, v jehož světle nejsou pořízené odposlechy použitelné jako důkazy. Nařízení odposlechů obsahující písemné odůvodnění se týkalo pouze obviněného H. a ve vztahu k jeho osobě nebylo takové opatření podloženo žádnými relevantními indiciemi. Ze zmiňovaného nálezu Ústavního soudu podle obviněného vyplývá, že pokud je řízení vedeno pouze na základě důvodného podezření, musí být v odůvodnění vyloženo, o jaké relevantní indicie se takový závěr opírá. Obviněný se domnívá, že takovéto podezření v žádném případě dáno nebylo a soud se měl zabývat použitelností příkazů k odposlechům jiných osob. Soudce rozhodující o příkazech neměl podle obviněného k dispozici žádné další indicie, které by potvrzovaly podezření ze spáchání uvedených trestných činů. Obviněný má za to, že k jeho osobě jsou odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu nepoužitelné. Navíc je údajně možná existence různého druhu výkladu obsahu telefonních odposlechů. Protože jiný důkaz o vině obviněných neexistuje, dospěly soudy k nesprávnému závěru o jeho vině. V případě, že by soud neshledal podmínky pro podřazení jeho námitek pod deklarovaný dovolací důvod, obviněný současně namítl, že právní závěry obecného soudu jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně napadený dovoláním, a zrušil i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že argumentace uplatněná obviněným A. S. je obdobou námitek jiných pachatelů obdobné trestné činnosti (v rámci tzv. „fotbalové korupce“), známých z řady dalších trestních věcí, v nichž rozhodoval jak Nejvyšší soud ČR v rámci řízení o mimořádných opravných prostředcích, tak Ústavní soud v rámci řízení o ústavních stížnostech pachatelů této trestné činnosti. Oba tyto soudy, zastřešující systém české justice, ve svých rozhodnutích shodně konstatovaly, že na trestnou činnost tohoto druhu lze – pokud jde o naplnění zákonných podmínek pro pořizování odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu – plně aplikovat obviněnými namítaná ustanovení Trestněprávní úmluvy o korupci (č. 70/2002 Sb. m. s.). Podle státního zástupce skutková zjištění soudů odpovídají znakům skutkových podstat trestných činů podle § 160 a § 161 tr. zák. a svými elementárními znaky vyhovuje i definici aktivního a pasivního úplatkářství ve smyslu čl. 7 a 8 Trestněprávní úmluvy o korupci. Zmiňovaná výhrada, jež se týká znění ustanovení § 160 a § 161 tr. zák., aplikaci úmluvy před českými soudy podle názoru státního zástupce nevylučuje. Další námitka obviněného směřuje vůči pořízeným odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu. Státní zástupce předně konstatoval, že tato námitka uplatněnému důvodu dovolání nevyhovuje, neboť míří do procesu dokazování a jedná se tudíž o výhradu procesní, respektive skutkovou. Ani z věcného hlediska však nelze podle něj obviněným v tomto ohledu přisvědčit. Podle spisového materiálu byl povolen odposlech a záznam telekomunikačního provozu vůči T. D., Z. H., L. V., I. M. a V. H. (příkazem Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2007, sp. zn. V 80-2/2007) a vůči A. S. a T. M. (příkazem Městského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2007, sp. zn. V 80-4/2007). Příkazy jsou podloženy řádnými návrhy, v nichž je konkrétně popsán zdroj podezření na trestnou činnost, a obsahují všechny nezbytné náležitosti. Odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu tudíž byly v této věci pořízeny v souladu se zákonem a jsou plně použitelné jako důkaz v řízení před soudem. Pokud jde o námitku existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými, nepřekračuje toto tvrzení obviněného podobu proklamace, neboť chybí jakákoli specifikace takovéto zvláštní vady, jež by mohla naplnit jimi deklarovaný dovolací důvod. Pokud existenci tzv. extrémního nesouladu obvinění vyvozovali ze svých ostatních námitek, bylo již výše vyloženo, proč jim nelze přisvědčit, a dovolání obou obviněných se proto jeví jako zjevně neopodstatněné. Státní zástupce má tedy za to, že dovoláními napadená rozhodnutí nejsou zatížena žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích