7 Tdo 988/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 988/2025-656 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2025 o dovolání obviněného T. M. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 3 To 26/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 8/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. M. odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2025, sp. zn. 30 T 8/2024, byl obviněný T. M. uznán vinným spácháním zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou. 2. Zmíněných trestných činů se obviněný dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v odpoledních hodinách dne 1. 12. 2023 v jím užívaném rodinném domě situovaném na adrese XY XY, XY – XY, umožnil poškozené nezletilé AAAAA (pseudonym), která se u něj, společně se dvěma dalšími nezletilými sourozenci, nacházela na návštěvě, aby si z lednice vzala a následně i částečně zkonzumovala láhev obsahující 0,5 litru rumu značky Božkov Černý se 33% alkoholu, čímž si přivodila stav silné opilosti, projevující se ztrátou stability, nevolností a zvracením. Téhož dne kolem 21:00 hodin pak obviněný využil popsané intoxikace, dále své fyzické převahy, jakož i její náklonnosti k jeho osobě včetně autoritativního postavení své osoby, které poškozená důvěřovala, vědom si jejího nízkého věku, tedy skutečnosti, že dovršila toliko 14 let, a z toho vyplývající povinnosti o poškozenou během její návštěvy pečovat, a za účelem svého sexuálního uspokojení, v době kdy spala na posteli v ložnici rodinného domu, poškozené nejprve vysvlékl tričko i kalhoty a osahával ji po celém těle, v důsledku čehož se probudila, bezprostředně poté, přestože svůj nesouhlas dávala najevo jak slovně, neboť uváděla, že ji to bolí, tak aktivní obranou, v rámci níž se ho snažila od sebe odstrkovat, na poškozenou nalehl a do její vagíny zasunul svůj prst i penis, následně ji, ačkoliv uváděla, že se jí dané jednání nelíbí, a že toho má nechat, přetočil tzv. na čtyři, kdy se nacházela na kolenou, opřená o ruce, přičemž v této poloze do její vagíny opětovně penis zasunoval, a to až do svého vyvrcholení. Popsaného jednání se dopouštěl přesto, že si byl vědom jeho možného negativního dopadu na další vývoj nezletilé poškozené, zejména v oblasti sexuální. 3. Rozhodnutí soudu prvního stupně následně napadl obviněný odvoláním, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 3 To 26/2025, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce 4. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 3 To 26/2025, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. V prvé řadě obviněný brojil proti tomu, že soudy posoudily poškozenou jako věrohodnou, ačkoli takový závěr zpochybňoval, a neprovedly řadu podstatných důkazů, které na svou obhajobu navrhoval. Soudy tak nesprávně posoudily nedobrovolnost pohlavního styku, tedy souhlas, resp. nesouhlas poškozené s jeho jednáním a že k pohlavnímu styku došlo násilím. Při svých závěrech vycházely pouze z domněnek založených na věku poškozené a její konzumaci alkoholu, přičemž se dostatečně nevypořádaly se sexuální polohou, ve které mělo dojít k naplnění trestného činu, a která vylučovala možnost kladení odporu. Rovněž se soudy dostatečně nevypořádaly s chováním poškozené ihned po události, neboť žertovala s policejním komisařem, byla uvolněná a intenzivně komunikovala se svým přítelem. Neprovedení navrhovaných důkazů a jejich nesprávné hodnocení zapříčinilo porušení práva na spravedlivý proces. 6. V další části dovolání obviněný napadl způsob, jakým soud hodnotil znalecký posudek MUDr. Jany Alešové, předložený obhajobou v hlavním líčení dne 9. 1. 2025 spolu s návrhem na výslech znalkyně a nesouhlasil se závěrem soudů, že znalecký posudek měl překračovat limity, jimiž je znalec vázán. Zmínil, že mu bylo soudem naznačeno, že důkaz výslechem znalkyně prováděn nebude a on v podstatě v tísni souhlasil se čtením znaleckých posudků. Znalkyně MUDr. Jana Alešová jako lékařka gynekoložka se přitom mohla vyjádřit k tomu, zda změny na orgánech poškozené odpovídají dobrovolnému aktu nebo nesou známky násilí. Pokud jde o znalecký posudek znalce PhDr. Petra Vavříka, soudy závěry z něj vyplývající dostatečně nevyhodnotily také v jeho prospěch, a to zejména v té části, ve které znalec uvedl, že poškozenou popisovaný modus chování obviněného, který by zcela přehlížel její odpor, obranné projevy a prožívanou bolest, se zcela vymyká ze spektra typických projevů jeho osobnosti. 7. Obviněný k tomu uzavřel, že důsledkem nesprávného hodnocení důkazů a neprovedením navrhovaných důkazů oba soudy dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku toho i k nesprávné právní kvalifikaci. 8. Nakonec obviněný brojil proti výroku o trestu s tím, že mu měl soud, s ohledem na výše uvedené námitky, uložit podmíněný trest. Pokud by se soudy důsledně vypořádaly s jeho obhajobou, bylo by jeho jednání kvalifikováno jako zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku. Rovněž soudy nesprávně vyhodnotily osobu pachatele, okolnosti spáchání skutku, délku protiprávního jednání, a dostatečně nezohlednily, že má ve své péči nezletilého syna, o kterého sice může pečovat jeho matka, avšak přehlédly, že syn jeho nepřítomnost těžce snáší. Uložený trest je proto nepřiměřeně přísný a neplní výchovný účel. 9. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl. 10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný uplatnil obdobné námitky jako ve svém odvolání, přičemž oba ve věci činné soudy se s nimi ve svých rozhodnutích zcela vypořádaly a státní zástupce se s jejich argumentací ztotožnil. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dovolání neobsahuje žádnou odpovídající argumentaci, neboť mírnější právní kvalifikaci obviněný dovozoval pouze na základě jeho alternativy skutkových zjištění. 11. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítal nesprávná skutková zjištění a setrvával na svém tvrzení, že pohlavní styk s poškozenou byl z její strany dobrovolný a poškozená není osobou věrohodnou. Obviněný svými námitkami však nenaplnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Neuvedl, v čem jeho naplnění spočívá, jakých důkazů a skutkových zjištění se týká zjevný rozpor, neuvedl, jaké důkazy nebyly provedeny a v čem byly tyto důkazy podstatné pro rozhodná skutková zjištění, k existenci důkazů procesně nepoužitelných neuvedl nic. Celkový obsah dovolání směřoval k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo, avšak taková námitka nezakládá žádný dovolací důvod podle § 265b tr. ř., stejně jako námitka tvrdící nepřiměřenost uloženého trestu. Pokud jde o posouzení přiměřenosti trestu mimo dovolací důvody, jde podle státního zástupce o tresty výjimečné svou nespravedlností, tedy uložené v rozporu s principem proporcionality trestní represe a zásadou přiměřenosti trestních sankcí. Ani o takový případ se však ve věci obviněného nejedná. Státní zástupce v této souvislosti uvedl některá rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu zabývající se touto problematikou. Z rozhodnutí obou soudů činných dříve ve věci vyplývá, že se námitkami obviněného v daném směru zabývaly a zohlednily i péči obviněného o nezletilého syna. Státní zástupce doplnil, že vyvažováním nejlepšího zájmu dítěte, jehož rodič je ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody a veřejným zájmem na přiměřeném potrestání pachatele, se zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 4. 2025, sp. zn. IV. ÚS 950/19. Je zjevné, že zájem poškozené a zájem veřejný je ve věci obviněného silnější než zájem syna obviněného. Obviněný navíc předmětným skutkem obecně zpochybnil svou způsobilost vychovávat děti. Stání zástupce uzavřel, že nic nenasvědčuje tomu, že by byl uložený trest natolik přísný, že by do šlo k porušením principu proporcionality trestní represe. 12. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 13. Toto vyjádření bylo zasláno obhájkyni obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování 14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§