7 Tdo 989/2024 – Nejvyšší soud

7 Tdo 989/2024-2206 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. 2. 2025 o dovolání obviněného T. P., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2024, sp. zn. 9 To 27/2023, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 4/2022 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. P. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2023, č. j. 42 T 4/2022-1729, byl obviněný T. P. uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 140 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. e) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku, § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody na dvanáct let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obviněnému uložena zabezpečovací detence. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen nahradit poškozeným Městskému soudu v Praze škodu ve výši 30 447,23 Kč a Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví škodu ve výši 5 566,73 Kč. 2. O odvolání, které podal obviněný proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2024, č. j. 9 To 27/2023-2072. Podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. byl rozsudek Městského soudu v Praze zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 140 odst. 2, odst. 3 písm. e) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku, § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvanáct let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, přičemž podle § 100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byla uložena zabezpečovací detence. Znovu bylo rozhodnuto také o náhradě škody tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen nahradit poškozeným České republice – Městskému soudu v Praze škodu ve výši 30 447,23 Kč a Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví škodu ve výši 5 566,73 Kč. 3. Vrchní soud v Praze takto rozhodl o odvolání obviněného poté, co jeho předcházející rozsudek ze dne 14. 6. 2023, č. j. 9 To 27/2023-1832, byl usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, č. j. 7 Tdo 67/2024-1987, z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného zrušen s tím, že Vrchnímu soudu v Praze bylo přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto. Zrušeným rozsudkem Vrchní soud v Praze uznal obviněného vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu úhrnný trest odnětí svobody na šest let se zařazením do věznice s ostrahou, zabezpečovací detenci a povinnost k náhradě škody. 4. Trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2024, č. j. 9 To 27/2023-2072, spáchal obviněný skutkem, který podle zjištění Vrchního soudu v Praze a předtím až na drobné změny týkající se způsobené škody i podle zjištění Městského soudu v Praze spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 11. 5. 2021 v 11:04 hodin v průběhu hlavního líčení u Obvodního soudu pro Prahu 10 v trestní věci sp. zn. 4 T 15/2021, ve které byl v procesním postavení obžalovaného, z tašky vytáhl žulovou dlažební kostku o rozměrech 60x55x50 mm a o váze 445 g, kterou si na jednání opatřil a přinesl, postavil se z místa pro obžalované, pravou rukou v úmyslu zasáhnout ho do hlavy prudce hodil dlažební kostku směrem na hlavu poškozeného M. J., nar. XY, který byl v tu dobu vyslýchán jako svědek a stál u pultu ve vzdálenosti 3,33 m od obviněného, přičemž dlažební kostka zasáhla poškozeného tečně do pravého týlu a způsobila mu pohmoždění měkkých pokrývek lebních s krevním výronem, a v případě přímého zásahu hrozilo poškozenému závažnější zranění spojené s největší pravděpodobností s frakturou lebeční kosti (klenby a event. i spodiny lební) s nitrolebním poraněním – krvácením do mozkových obalů (nad či pod tvrdou mozkovou plenu a pod pavučnici) a ložiskové pohmoždění mozku, v důsledku čehož obviněný mohl ohrozit poškozeného i na životě, avšak tyto možné následky nenastaly, protože poškozený periferně zaregistroval pohyb obviněného a před hodem dlažební kostky se instinktivně skrčil, takže dlažební kostka po zásahu poškozeného pokračovala v letu a narazila do perforované desky obložení stěny, způsobila tam otvor o rozměrech přibližně 10x10 cm a tím vznikla škoda České republice – Městskému soudu v Praze ve výši 30 500 Kč. 5. Vrchní soud v Praze ve skutkové části výroku o vině změnil pouze označení poškozeného a výši škody na zařízení jednací síně, neboť Městský soud v Praze neuvedl jako poškozený subjekt stát, tj. Českou republiku, a uvedl jako výši škody částku 31 000 Kč. 6. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2024, č. j. 9 To 27/2023-2072. Napadl výrok o vině a v důsledku toho i další výroky. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř. Uplatněné námitky obviněný zaměřil především proti skutkovým zjištěním, z nichž soudy vyvodily jeho nepřímý úmysl usmrtit poškozeného. Z námitek, jimiž projevil nesouhlas s těmito zjištěními, pak vyvozoval také nesprávnost právního závěru soudů o subjektivní stránce činu. Uvedl, že bez znaleckého posudku z oboru biomechaniky (správně z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistické biomechaniky), jehož opatření bezvýsledně navrhoval, nebylo spolehlivě objasněno, kam kostka reálně směřovala a jaké faktory hrály roli v tom, že poškozený nebyl zasažen. Zpochybnil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, pokud jde o jeho závěr, že poškozenému hrozil smrtelný následek. Další námitky obviněný zaměřil proti skutkovým zjištěním, z nichž soudy vyvodily závěr o jeho příčetnosti. Vytkl, že nebyl zjištěn jeho psychický stav před skutkem a že nebyl objasněn „spouštěč“ posuzovaného jednání. Poukázal na to, že v několika dřívějších trestních řízeních, která byla proti němu vedena, byla zjištěna jeho nepříčetnost. Vyjádřil nesouhlas se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, z něhož vycházely soudy. Namítl jednak podjatost zpracovatele posudku, jednak nedostatečné zpracování posudku, což zdůvodnil tím, že neodpovídá požadavkům vyplývajícím z odborné literatury, kterou citoval, resp. na kterou odkazoval. Přitom konkrétně, podrobně a s odkazy na publikace z odborné literatury rozvedl námitky proti provedenému pozorování, proti absenci rozhovoru, proti neprovedení subjektivní anamnézy, proti neprovedení Wechslerovy inteligenční škály pro dospělé (WAIS-III), ohledně inventáře stylů osobnosti a poruch osobnosti (PSSI), proti neprovedení testu apercepce ruky a proti neprovedení specifické analýzy věrohodnosti výpovědí metodou statement validity assessment (SVA). Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek i další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci, případně aby sám upustil od potrestání a uložil mu zabezpečovací detenci. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného připomněl, že napadený rozsudek byl vydán po kasačním usnesení Nejvyššího soudu, jímž byla většina nynějších dovolacích námitek obviněného (včetně namítaného opomenutí znaleckého zkoumání z oboru biomechaniky, namítané podjatosti znalce MUDr. Páva aj.) již vypořádána, takže v tomto rozsahu lze dovolací námitky považovat za materiálně nepřípustné, neboť již byly předmětem posouzení Nejvyšším soudem (§ 265n tr. ř. per analogiam), přičemž mezitím nedošlo k posunu ve skutkových zjištěních. K otázce znaleckého zkoumání z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, na jehož základě soudy dospěly k závěru o příčetnosti obviněného v době činu, státní zástupce dodal, že ze znaleckého zkoumání vyplynulo, že obviněný nebyl v okamžiku činu vystaven jakési schizofrenní atace, nýbrž jednal pod vlivem svých povahových znaků pramenících z těžké smíšené poruchy osobnosti s výraznými narcistními, histriónskými, disociálními a paranoidními rysy. Znalec v hlavním líčení po zhlédnutí videozáznamu ze soudní síně konstatoval, že ten podporuje jeho závěry. Výbušnost obviněného a nedostatek jeho sebeovládání jednoznačně přisoudil smíšené poruše osobnosti. Zmínil se i o ladnosti pohybu obviněného při samotném vrhu dlažební kostkou a také o jeho chladnokrevném způsobu provedení bez jakéhokoli varování či upozornění. K tomu znalec uvedl, že žádnou nemoc nevidí,