7 Tz 14/2025 – Nejvyšší soud

7 Tz 14/2025-336 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 4. 2025 v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného N. S. proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. takto: Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 1 tr. ř., a to v neprospěch obviněného N. S. Usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, se zrušuje, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, bylo podle § 307 odst. 1, 2 tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného N. S. pro skutek, kvalifikovaný jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Podle § 307 odst. 2 tr. ř. bylo obviněnému uloženo složit na účet státního zastupitelství částku 5 000 Kč určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního předpisu a podle § 307 odst. 4 tr. ř. byla obviněnému stanovena zkušební doba ve výměře 12 měsíců. 2. Státní zástupkyně v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedla, že jsou dány zákonné podmínky pro zmíněný postup, neboť obviněný se k jednání, pro které je trestně stíhán, doznal, svého jednání lituje, přičemž horní hranice trestu odnětí svobody u stíhaného přečinu nepřesahuje pět let. S ohledem na povahu a závažnost spáchaného přečinu a okolnosti jeho spáchání byl shledán důvod, aby vedle splnění podmínek uvedených v § 307 odst. 1 tr. ř. byla obviněným splněna i podmínka uvedená v ustanovení § 307 odst. 2 písm. b) tr. ř. Obviněný uzavřel s poškozenou D. M. dohodu o náhradě škody v celkové výši 200 000 Kč, byl sjednán splátkový kalendář, a podle něj posléze dohodnutou náhradu škody uhradil. Obviněný dosud nebyl soudně trestán, nemá žádný záznam ani v evidenci přestupků. Na účet státního zastupitelství složil peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního předpisu a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu. Současně obviněný s postupem podle § 307 tr. ř. souhlasil. 3. Proti tomuto usnesení podala dne 20. 9. 2024 stížnost Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (dále jen „VZP“). Uvedla, že se včas a řádně připojila se svým nárokem na náhradu vzniklé škody. S ohledem na to nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, jelikož obviněný s ní neuzavřel žádnou dohodu o náhradě škody, škodu ani její část neuhradil ani neučinil jiná potřebná opatření k její náhradě. 4. Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 1 tr. ř. za použití autoremedury tak, že se vyhovuje stížnosti poškozené společnosti VZP a doplňuje se chybějící výrok do usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, který zní: „Podle § 307 odst. 6 tr. ř. se obviněnému ukládá, aby ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ 41197518, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, uhradil škodu ve výši 131 947 Kč.“. Toto usnesení nabylo právní moci dne 25. 10. 2024. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 5. Proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného dne 7. 3. 2025 stížnost pro porušení zákona. Nejprve odkázal na relevantní právní úpravu a dovodil, že státní zástupkyně nezákonně použila autoremeduru, neboť rozhodnutí se doplněním výroku o povinnosti obviněného uhradit poškozené VZP škodu dotklo práv obviněného v jeho neprospěch. Použití autoremedury tak bylo v daném případě vyloučeno. Výrok uvedeného usnesení neodpovídal podle ministra spravedlnosti ani tomu, že by bylo stížnosti vyhověno ve smyslu § 146 odst. 1 tr. ř., neboť VZP nenamítala chybějící výrok o povinnosti k náhradě škody, ale namítala nezákonnost celého rozhodnutí z důvodu nesplnění podmínek obsažených v § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ pak nebyla příslušná k rozhodnutí o podané stížnosti ve smyslu § 146 odst. 2 písm. b) tr. ř. 6. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením byl v neprospěch obviněného porušen zákon v § 146 odst. 1, 2 písm. b) tr. ř., dále aby zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a nakonec aby přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. 7. Osobám uvedeným v § 274 odst. 5 tr. ř. bylo umožněno se k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřit. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s mimořádným opravným prostředkem ministra spravedlnosti ztotožnil. Uvedl, že na základě spisového materiálu je zřejmé, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ nemohla o stížnosti VZP rozhodnout postupem podle § 146 odst. 1 tr. ř., neboť změna napadeného usnesení se dotkla práv obviněného. V důsledku nezákonného použití autoremedury došlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť byl zmiňovanou změnou zavázán k další náhradě škody. Státní zástupkyně měla postupovat podle § 146 odst. 2 písm. b) tr. ř. a předložit věc k rozhodnutí o stížnosti nadřízenému státnímu zástupci, totiž Krajskému státnímu zastupitelství v Praze. Dále státní zástupce upozornil, že uložení povinnosti obviněnému nahradit škodu poškozené VZP podle § 307 odst. 6 tr. ř. bylo v této věci vyloučeno, neboť obviněný uzavřel dohodu o náhradě škody toliko s D. M., nikoli s VZP. V návaznosti na to se ztotožnil s návrhem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který ministr spravedlnosti uvedl ve stížnosti pro porušení zákona. 9. Obviněný a VZP svá vyjádření ve stanovené lhůtě Nejvyššímu soudu nepředložili. III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona 10. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených a dospěl k závěru, že byl porušen zákon v neprospěch obviněného. 11. Jak již bylo dílem rekapitulováno, ve vztahu k obviněnému bylo vedeno trestní stíhání pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit jednáním, jehož průběh je pro podstatu podané stížnosti pro porušení zákona nerozhodný. V tomto řízení bylo rozhodnuto shora citovaným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného podle § 307 odst. 1, 2 tr. ř. Proti tomuto usnesení podala následně VZP stížnost, kterou, zjednodušeně řečeno, namítala nezohlednění svého nároku na náhradu škody, stran něhož obviněný neuzavřel žádnou dohodu o náhradě škody, škodu ani její část neuhradil ani neučinil jiná potřebná opatření k její náhradě. Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, pak bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 1 tr. ř. za použití autoremedury rovněž o výše zmíněném doplnění výroku o náhradě škody podle § 307 odst. 6 tr. ř. 12. Podle § 307 odst. 9 tr. ř. proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání může obviněný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek. Rozhodne-li o podmíněném zastavení trestního stíhání soud, má toto právo též státní zástupce. 13. Podle § 146 odst. 1 tr. ř. orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení. 14. Podle § 146 odst. 2 písm. b) tr. ř. jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí státní zástupce nadřízenému státnímu zástupci nebo soudu. 15. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že VZP měla v trestní věci obviněného N. S. posta