7 Tz 93/2019 – Nejvyšší soud

7 Tz 93/2019-129 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2019 v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Petra Angyalossy, Ph. D., a JUDr. Radka Doležela stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného M. S., nar. XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 3 T 139/2018, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto: Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 3 T 139/2018, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. S. v ustanovení § 350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 3 T 139/2018, se zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2018, č. j. 3 T 139/2018-102, byl obviněný M. S. uznán vinným přečinem padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu třiceti měsíců. Obviněnému byla současně uložena povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradit ve výroku blíže specifikované dlužné platby. Tento souhrnný trest mu byl uložen rovněž za přečin neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 2 T 8/2017, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 9 To 374/2017. Obvodní soud pro Prahu 4 zároveň zrušil výrok o trestu uloženém v této předchozí trestní věci včetně rozhodnutí obsahově navazujících. Přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu se obviněný dopustil v podstatě tím, že dne 9. 6. 2017 na Oddělení evidence řidičů a odbavování občanů, Odboru dopravněprávních činností Magistrátu hlavního města Prahy podal žádost o vrácení pozbytého řidičského oprávnění po uplynutí zákazu řízení motorových vozidel, ke které přiložil posudek nazvaný „Výsledek dopravně psychologického vyšetření“ datovaný dnem 14. 2. 2017, který měl být vyhotoven J. L., jednalo se však o posudek padělaný. Po vyhlášení rozsudku se oprávněné osoby výslovně vzdaly práva na odvolání a obviněný uvedl, že si nepřeje, aby za něho podaly odvolání jiné oprávněné osoby (viz protokol o hlavním líčení ze dne 31. 10. 2018, č. l. 100 trestního spisu), rozsudek tak nabyl právní moci dne 31. 10. 2018. Proti uvedenému pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 podala ministryně spravedlnosti dne 13. 11. 2019 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona s tím, že zákon byl porušen v ustanovení § 350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného. V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku nejprve připomněla znění ustanovení § 84 (a § 87a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o silničním provozu). Z ustanovení tohoto zákona mj. vyplývá, že zdravotní způsobilost řidiče k řízení motorového vozidla osvědčuje lékař, zatímco způsobilost psychickou osvědčuje akreditovaný psycholog. Obviněný kromě potvrzení o zdravotní způsobilosti vydaným lékařkou A. R. doložil i posudek nazvaný „Výsledek dopravně psychologického vyšetření“, který měl být údajně vyhotoven psychologem J. L. Jak však bylo později prokázáno, tento posudek byl padělaný. Z jazykového výkladu ustanovení § 350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku vyplývá, že skutkovou podstatu trestného činu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu lze naplnit pouze ve vztahu k dokumentu, který vydal lékař. Ačkoliv bylo dopravně psychologické vyšetření v tomto případě nezbytnou podmínkou pro vrácení řidičského průkazu a padělání posudku o výsledku tohoto vyšetření tak bylo pro chráněný zájem stejně škodlivé jako příp. padělání potvrzení o zdravotní způsobilosti, obviněný se předmětného trestného činu dopustit nemohl, neboť předmětný posudek vydal akreditovaný psycholog, nikoliv lékař. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 3 T 139/2018, byl v neprospěch obviněného M. S. porušen zákon v ustanovení § 350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a dále podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve veřejném zasedání konaném před Nejvyšším soudem ztotožnil se stížností pro porušení zákona i s jejími důvody. Upozornil pouze na nepřesnost v citaci ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., kde došlo k částečné záměně § 84 s § 87a. Učinil shodný návrh jako ministryně spravedlnosti s tím, že je nezbytné přikázat nalézacímu soudu nové projednání věci za účelem zvážení, zda jednání obviněného nenaplnilo znaky skutkové podstaty jiného trestného činu, například přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen. Přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo padělá lékařskou zprávu, posudek nebo nález nebo podstatně změní jejich obsah v úmyslu užít je v řízení před orgánem sociálního zabezpečení anebo před jiným orgánem veřejné moci, v trestním, občanském nebo jiném soudním řízení (alinea 1), nebo kdo užije v řízení před orgánem sociálního zabezpečení nebo před jiným orgánem veřejné moci, v trestním, občanském nebo jiném soudním řízení takové zprávy, posudku nebo nálezu jako pravého (alinea 2). Paděláním lékařské zprávy, posudku nebo nálezu se rozumí úplné vyhotovení nepravé lékařské zprávy, posudku nebo nálezu, které mají vyvolat dojem listiny vydané příslušným lékařem nebo jinou způsobilou zdravotnickou osobou předepsaným způsobem. Lékařem je fyzická osoba, která získala vysokoškolské lékařské vzdělání a vykonává lékařskou praxi, zejména poskytuje léčebně preventivní péči (zdravotní péči) včetně posudkové činnosti, odborně usměrňuje péči o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek včetně opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí, podílí se na zdravotní výchově obyvatelstva, popřípadě na plnění pedagogických a výzkumných úkolů ve zdravotnictví. Jiná způsobilá zdravotnická osoba je zdravotnický pracovník, tj. osoba, která získala způsobilost k výkonu zdravotnického povolání a je na základě příslušných předpisů oprávněna vydávat lékařské zprávy, posudky, nálezy (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3268 až 3270). Pojem zdravotnický pracovník vymezuje § 2 zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, a § 2 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Podle prvně jmenovaného zákona č. 96/2004 Sb. (ve znění zákona č. 126/2016 Sb. účinného do 30. 6. 2017) se podle § 2 písm. b) zdravotnickým pracovníkem rozumí fyzická osoba, která vykonává zdravotnické povolání podle tohoto zákona. Podle § 2 písm. a) tohoto zákona je zdravotnickým povoláním souhrn činností při poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona, zejména ošetřovatelské péče, péče v porodní asistenci, preventivní péče, diagnostické péče, léčebné péče, léčebně rehabilitační péče, neodkladné péče, anesteziologicko-resuscitační péče, posudkové péče a dispenzární péče. Podle § 2 písm. b) zákona č. 95/2004 Sb. (ve znění zákona č. 126/2016 Sb. účinného do 30. 6. 2017) je zdravotnickým pracovníkem fyzická osoba, která vykonává zdravotnické povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta podle tohoto zákona. V posuzovaném případě obviněný M. S. přiložil k žádosti o vrácení pozbytého řidičského oprávnění po uplynutí zákazu řízení motorových vozidel padělaný posudek nazvaný „Výsledek dopravně psychologického vyšetření“. Podle § 87a odst. 4 zákona o silničním provozu předmětné dopravně psychologické vyšetření provádí psycholog, kterému ministerstvo udělilo akreditaci. Podle odstavce 5 téhož ustanovení ministerstvo udělí akreditaci k provádění dopravně psychologického vyšetření na žádost fyzické osobě, která absolvovala akredito