Z rozhodnutí: Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2025 o dovolání obviněného M. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 7 To 251/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 28/2023, takto:…
8 Tdo 1085/2024-215
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2025 o dovolání obviněného M. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 7 To 251/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 28/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. N. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. 4 T 28/2023, byl obviněný M. N. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
dne 8. 2. 2023 v době kolem 16:30 hodin, ačkoli věděl, že se po předchozím požití alkoholu přivedl do stavu vylučujícího bezpečné ovládání motorového vozidla, přičemž v jeho krvi, odebrané téhož dne v 17:20 hodin, byl následným lékařským vyšetřením zjištěn obsah alkoholu v krvi nejméně 2,16 g/kg, řídil v Praze XY, po XY, osobní motorové vozidlo značky Citroën Nemo 1.4HDI, registrační značky XY, kdy poté, a to ve snaze zaparkovat své vozidlo v této ulici před domem č. p. 2410/26, ohrozil zde stojící chodkyni K. B., nar. XY, která však na tuto kolizní situaci stihla zareagovat a před parkujícím vozidlem včas uskočila, vzápětí učinila telefonické oznámení o tomto incidentu na Policii České republiky, neboť obviněný po vystoupení z vozidla jevil známky požití alkoholu, měl nekoordinované pohyby a nejistý postoj a jeho řeč byla málo srozumitelná.
2. Za tento přečin byl odsouzen podle § 274 odst. 1, § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře v celkové výši 45.000 Kč, jenž mu byl podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku rozložen na dvanáct měsíčních splátek v částce 3.750 Kč s tím, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže nezaplatí dílčí splátku včas. Podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku.
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 7 To 251/2024, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II. Z dovolání obviněného
4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž slovně rozvedl, že jde o rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest, což koresponduje s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, tedy argumentoval důvody uvedenými v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný tvrdil, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil provedené důkazy a vadně z nich dovodil, že řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, a proto ho uznal znovu vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky, ač od počátku trestního řízení vypovídal, že v podnapilém stavu vozidlo neřídil, ale šel si pro klíče. Jeho výpověď v tomto smyslu je bez rozporů, neboť takto čin popisoval jak u hlavního líčení dne 25. 5. 2023, tak i v přípravném řízení ve dnech 2. 3. 2023 a 9. 2. 2023. Jeho výpověď koresponduje s výpověďmi svědků L. K., J. B., M. T., J. G. a M. S., což jsou osoby, které k němu nemají žádný zásadní vztah a potvrdily, že se z restaurace nevzdálil na žádnou podstatnější dobu a jeho vozidlo stálo zaparkované na místě, kde ho zaznamenali. Soud prvního stupně sice neučinil výslovný závěr o nevěrohodnosti těchto svědků (z důvodu času, jenž byl vadně citován v předchozím výroku o vině), nicméně konstatoval, že svědci nevyloučili možnost, že na kratší dobu někam odjel a rychle se vrátil nebo přeparkoval. Takové hodnocení odporuje principu in dubio pro reo, protože jmenovaní svědkové vypovídali pravdu o skutečnosti, která je poměrně nedávná a zapamatovatelná. Odvolací soud tyto svědky bral jako osoby, které nevyloučily možnost, že na kratší dobu někam odjel a rychle se vrátil nebo přeparkoval, avšak nevypořádal se s tím, že vozidlo stálo na stejném místě, a že krátké kouření obviněného před restaurací bylo použito jako zpochybnění svědky uváděných skutečností. Svědkyně M. S. navíc uvedla, že je možné, že se s nějakou paní dohadoval ohledně parkovacího místa.
6. Za nesprávný považoval závěr, jímž soud prvního stupně vyvracel jeho obhajobu, že do restaurace po dojezdu a zaparkování přišel střízlivý, protože by se musel do podnapilosti tak vysokého stupně, jaký u něj byl zjištěn, přivést během dvaceti minut, které zbývaly do příjezdu policistů. Na podkladě uvedených svědeckých výpovědí obviněný rovněž uváděl, že se nevzdaloval z restaurace, a že jeho vozidlo bylo zaparkováno pořád na stejném místě.
7. Pokud soudy nižších stupňů doplnily dokazování o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, i ten podporuje jeho tvrzení, neboť znalkyně zmínila, že je pravděpodobná postupná konzumace alkoholu dne 8. 2. 2023 zřejmě od 12.00 hod. až do popisovaného konfliktu kolem 16.30 hod., tedy v průběhu čtyř a půl hodiny. Svědek S. nepotvrdil, že by vozidlo řídil a podle zprávy nemocnice Na Bulovce byl schopen výslechu a policejních úkonů až za 8 až 10 hodin.
8. Odvolacímu soudu obviněný vytkl, že v usnesení ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 7 To 251/2024, se s jeho námitkami vypořádal jen velmi stručně a že nepodloženě konstatoval, že na kratší dobu někam vozidlem odjel a rychle se vrátil nebo že ho přeparkoval, ač pro závěr, že tak činil pod vlivem alkoholu, neměl žádný důkaz. Obviněný brojil i proti tomu, že by soudy mohly vycházet z výpovědi svědkyň D. S. a K. B., které se ve svých tvrzeních odchylovaly. D. S. při hlavním líčení tvrdila, že událost pozorovala ze vzdálenosti 200 až 300 m, na zaparkování jí nic podivného nepřišlo, řidiče neviděla a informace čerpala od svědkyně K. B., což bylo v rozporu s tím, co vypověděla v podání vysvětlení, které však nelze použít. Jednalo se tedy o svědkyni popisující události z doslechu, která podle úředního záznamu ze dne 9. 2. 2023 tvrdila, že měla v době incidentu vybitý mobil. Její tvrzení je i v rozporu se zjištěním Policie České republiky, že motor automobilu obviněného byl studený.
9. Obviněný též vytýkal, že uložený trest je pro něj likvidační, protože je OSVČ, nemá zaměstnance, do doby rozhodnutí byl bezúhonný a má manželku a dvě děti. Závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 7 To 251/2024, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. 4 T 28/2023, zrušil a věc vrátil příslušnému soudu s případným rozhodnutím o jiném senátu, popř. sám rozhodl ve věci rozsudkem a zprostil jej obžaloby.
III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
10. Nejvyšší státní zastupitelství (§ 265h odst. 2 tr. ř.) ve vyjádření k dovolání prostřednictvím u něj působícího státního zástupce uvedlo, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy správně vypořádaly (v takovém případě jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
11. Podle státního zástupce bylo dokazování komplexní a bezvadné co do jeho rozsahu i problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem dostál i odvolací soud, jenž odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal. Neztotožnil se proto s názorem obviněného, že by řízení bylo zatíženo takovou vadou, která by svědčila o tom, že skutková zjištění soudů jsou v zjevném nesouladu s provedenými důkazy. Považoval za významné, že obviněný sám požívání alkoholu inkriminovaného dne cca od 12:00 hod. až do kontroly provedené policejní hlídkou doznal, přičemž vyloučil pouze to, že vozidlo kdykoli v této době po jeho požití řídil. Skutečnost, že kolem 16:30 hod. řídil, vyplynula z výpovědí svědkyň K. B. a D. S. První kontrola na alkohol provedená formou dechové zkoušky proběhla ihned po příjezdu policejní hlídky asi v 16:44 hod., přičemž v dechu obviněného bylo zjištěno 1,88 ‰ alkoholu. Při druhé kontrole v 16:55 hod. bylo naměřeno 1,84 ‰ alkoholu. Požití alkoholu současně potvrdilo i následné lékařské vyšetření na ovlivnění alkoholem provedené ve Fakultní nemocnici Bulovka, neboť objektivní krevní zkouška prokázala, že v čase 17:20 hod. v jeho krvi bylo 2,16 g/kg alkoholu. Znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, doc. Ing. Marie Balíková, CSc., konstatovala, že v době řízení motorového vozidla kolem 16:30 hod. měl obviněný v krvi 1,83 g/kg alkoholu.
12. Soudy se řádně vypořádaly s existujícími diametrálně odlišnými dvěma skupinami důkazů, k nimž podrobně rozvedly důvody, pro které shledaly pravdivým právě popis skutkového děje prezentovaný svědkyněmi K. B. a D. S., nikoli účelovou a lživou výpověď dovolatele, případně v jeho prospěch vypovídajících svědků (k tomu srov. bod 14.