8 Tdo 1105/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1105/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1f 265b/1g Datum rozhodnutí:29. 9. 2010 Spisová značka:8 Tdo 1105/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1105.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Promlčení trestního stíhání Dotčené předpisy:§ 34 odst. 4 písm. a) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 1. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1105/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2010 dovolání, které v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 142/2006 podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného L. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 4 To 89/2010, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 4 To 89/2010, z r u š u j e . Podle 265k odst. 2 tr. ř. se současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný L. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 8. 2009, sp. zn. 2 T 142/2006, uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 185 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobou stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na třicet měsíců. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných P. S. a J. D. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že v přesně nezjištěné dny v období od září 2003 do jara 2004 postupně prodal na různých blíže neurčených místech okresu T. R. Š. a M. P. 2 ks pistole ČZ vz. 83, 1 ks pistole zn. ČZ vz. 75 D, přičemž ale neměl k těmto činnostem příslušné zákonné oprávnění a nebyl držitelem příslušné koncese k obchodování se zbraněmi. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný L. B. odvoláním. Z jeho podnětu bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 4 To 89/2010, podle § 257 odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného pro skutek spočívající v tom, že v přesně nezjištěné dny v období od září 2003 do jara 2004 postupně prodal na různých blíže neurčených místech okresu T. R. Š. a M. P. 2 kusy pistole ČZ vzor 83 minimálně za částku 17.000,- Kč za jeden kus, 1 ks pistole zn. ČZ vzor 75 D minimálně za částku 20.000,- Kč, brokovnici zn. Bennelli M3 super za nezjištěnou částku a dále samopal vzor 61 Škorpion za nezjištěnou částku, přičemž tento samopal převzal od P. S., a kdy dále tyto zbraně opravoval a upravoval a ke zbraním dodal i tlumiče, přičemž neměl k těmto činnostem příslušné zákonné oprávnění a nebyl držitelem příslušné koncese k obchodování se zbraněmi, čímž měl spáchat trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. a), b) tr. zák. Krajský soud v odůvodnění označeného usnesení uvedl, že posouzení trestnosti činu podle nové právní úpravy zakotvené v zákoně č. 40/2009 Sb. účinném od 1. 1. 2010 je pro obviněného příznivější, neboť podle ní je trestní odpovědnost obviněného za čin, pro který byl stíhán, promlčena. Konstatoval, že promlčecí doba trestní odpovědnosti za spáchaný čin je podle obou právních úprav stejná a činí tři roky, avšak překážky, jejichž důsledkem je přerušení promlčecí doby, činí novou právní úpravu pro obviněného příznivější. Na obviněného byla podána obžaloba dne 24. 5. 2006 a dne 14. 8. 2009 byl vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně. V době od 24. 5. 2006 do 24. 5. 2009, tedy v tříleté promlčecí době, nebyl proveden žádný úkon uvedený v § 34 odst. 4 tr. zákoníku a obviněný v této době nespáchal žádný nový trestný čin. Dospěl proto k závěru, že trestnost činu kladeného obviněnému za vinu bylo nutno posoudit podle nové právní úpravy, tedy jako přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Jde sice o přečin se sazbou trestu odnětí svobody až na dva roky, avšak přesto se zánikem trestní odpovědnosti obviněného v důsledku jejího promlčení uplynutím promlčecí doby podle § 34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Proto, aniž zrušil rozsudek soudu prvního stupně, trestní stíhání obviněného podle § 257 odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. pro skutek uvedený v obžalobě zastavil. Proti tomuto usnesení krajského soudu, kterým ve věci samé rozhodl ve druhém stupni, podala nejvyšší státní zástupkyně v zákonné lhůtě dovolání v neprospěch obviněného. Odkázala v něm na důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., poněvadž usnesením soudu bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, přičemž toto rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolatelka souhlasila s tvrzením odvolacího soudu, že za podmínek uvedených v § 34 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku zaniká trestní odpovědnost za přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 trestního zákoníku uplynutím tříleté promlčecí doby. Z obsahu spisového materiálu také vyplývá, že v předmětné trestní věci byla podána obžaloba dne 24. 5. 2006 a že Okresní soud v Teplicích po provedeném hlavním líčení dne 14. 8. 2009 vyhlásil rozsudek, přičemž v mezidobí nebyl proveden žádný z úkonů, který by podle § 34 odst. 4 písm. a) trestního zákoníku měl za následek přerušení promlčecí doby a ve smyslu § 34 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku nebylo ani zjištěno, že by během této promlčecí doby obviněný spáchal nový trestný čin, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Současně ale upozornila, že doba, ve které by podle názoru Krajského soudu v Ústí nad Labem mělo při užití trestního zákoníku dojít k marnému uplynutí promlčecí doby, zcela spadala do období před 31. 12. 2009 a tedy do časového rámce účinnosti předcházející právní úpravy, tedy trestního zákona č. 140/1961 Sb. Za podstatnou považovala skutečnost, že podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. v období tříleté promlčecí lhůty, která v daném případě běžela od podání obžaloby ze dne 24. 5. 2006 do 24. 5. 2009, opakovaně došlo k přerušení jejího běhu, a to v důsledku konání hlavního líčení nejméně ve dnech 11. 2. 2009 (viz č.1. 381 a násl. trestního spisu) a 11. 5. 2009 (viz č.1. 397 a násl. trestního spisu). Vzhledem k nabytí účinnosti nového zákona s odlišnou právní úpravou podmínek přerušení běhu promlčecí lhůty, nelze podle dovolatelky zpětně dovozovat, že právní účinky přerušení promlčecí lhůty nikdy nenastaly, resp. v opačném případě pozbyly na svém právním významu. Odvolací soud tak podle ní sice učinil správná zjištění o možné délce promlčecí doby v trvání tří roků, avšak s jeho závěrem o jejím marném uplynutí dnem 24. 5. 2009 nelze souhlasit, neboť k přerušení promlčecí doby a tedy počátku běhu promlčecí doby nové došlo v tomto období nejméně ve dnech 11. 2. 2009 a 11. 5. 2009. Došlo-li v době do 31. 12. 2009 k přerušení promlčecí doby podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. takovými úkony směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, které již podle § 34 odst. 4 písm. a) trestního zákoníku nyní nejsou zde vyjmenovanými úkony způsobujícími přerušení promlčecí doby (byl-li běh promlčecí doby přerušen např. nařízením hlavního líčení), se zřetelem na ustanovení § 67 odst. 4 tr. zák. již došlo k tomu, že začala znovu běžet původní promlčecí doba, která doběhne za účinnosti nového trestního zákoníku po dni 1. 1. 2010, a to po případné modifikaci její délky podle § 2 odst. 1, 3 a § 34 odst. 1 trestního zákoníku. Nová právní úprava okolností způsobujících přerušení promlčecí doby a její nový průběh totiž nemá vliv na přerušení promlčecí doby a na počátek jejího nového běhu, k němuž došlo ještě podle dřívější právní úpravy. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, aby zrušil i případná rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Obviněný L. B. se do konání neveřejného zasedání k dovolání nejvyšší státní zástupkyně věcně nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovol