8 Tdo 1119/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1119/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1f 265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:19. 1. 2011 Spisová značka:8 Tdo 1119/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.1119.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1,2 písm. b,e, f) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 3. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1119/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. ledna 2011 dovolání, které v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 91/2009 podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného R. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 11 To 90/2010, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 11 To 90/2010, a usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. 1 T 91/2009, z r u š u j í . Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Rakovníku podal dne 30. 7. 2009 pod sp. zn. ZT 139/2008 Okresnímu soudu v Rakovníku obžalobu na obviněného R. P. pro trestný čin porušení povinnosti veřejného činitele podle § 175 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákona č. 86/1950 Sb. ve znění zákona č. 63/1956 Sb., jehož se měl dopustit tím, že ve funkci předsedy Místního národního výboru T., tehdejší okres N. S., do které byl zvolen dne 8. 6. 1952, v souvislosti s celostátně organizovanou perzekucí soukromě hospodařících rolníků, označovaných státními orgány a orgány KSČ za vesnické boháče, podepsal dne 15. 11. 1952 výměr MNV T., č. j. III-46-1952, kterým v rozporu s tehdy platným zákonem o hospodaření s byty č. 138/1948 Sb. ze dne 28. 4. 1948, konkrétně pak s ustanovením § 3 odst. 2 tohoto zákona zrušil užívací právo poškozeného K. H., k bytu v domě v obci T., který byl vlastnictvím poškozeného, a aniž byly splněny podmínky uvedené ve vyhlášce č. 1152 Ú. l. I. (správně č. 1152/1948 Ú. l. I), která byla prováděcím předpisem zákona o hospodaření s byty a současně nad rámec ustanovení § 2 odst. 1 téhož zákona přikázal, aby se poškozený K. H. spolu se svojí manželkou M. H., a třemi nezletilými dětmi, M. H., E.H. a P. H., na své vlastní náklady a s pouhou částí osobního majetku přestěhovali do předem určeného bytu v objektu Československých státních statků L., do provozovny Ž., tehdejší okres H., kde byli nuceni žít v nevyhovujících hygienických, zdravotních a pracovních podmínkách ve dvou místnostech bez přívodu vody, topení a WC, takže došlo k podlomení zdraví obou rodičů, jakož i ke zhoršení psychického stavu celé rodiny, přičemž uvedený stav trval až do roku 1962, kdy se rodina přestěhovala do N. Usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. 1 T 91/2009, bylo podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. za využití § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného R. P. pro výše popsaný skutek, v němž bylo podanou obžalobou spatřováno spáchání trestného činu porušení povinnosti veřejného činitele podle § 175 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) [správně písm. d)] zákona č. 86/1950 Sb., neboť trestní stíhání je promlčeno. Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že trestní stíhání obviněného je promlčeno, poněvadž trestnost činu popsaného v obžalobě je třeba právně posoudit podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, účinného od 1. 1. 2010, jelikož tato právní úprava je pro obviněného nejpříznivější. Předmětný skutek lze právně posoudit pouze podle základní skutkové podstaty přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku, neboť není naplněn žádný znak kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu. S ohledem na horní hranici trestní sazby uvedeného přečinu, která činí 3 léta odnětí svobody, zaniká trestnost přečinu podle § 34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku uplynutím promlčecí doby, jež činí pět let. K uplynutí promlčecí doby došlo v období od 30. 12. 1989 do 28. 12. 1999. Uvedené časové rozpětí se opírá o dikci ustanovení § 5 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, jakož i zákona č. 327/1999 Sb., který nabyl účinnosti dne 28. 12. 1999 a jímž bylo do tehdy platného trestního zákona doplněno ustanovení § 67a písm. d), podle něhož uplynutím promlčecí doby nezaniká trestnost jiných trestných činů spáchaných v době od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody činí nejméně deset let, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby, a buď byly spáchány veřejnými činiteli anebo byly spáchány v souvislosti s pronásledováním jednotlivce nebo skupiny osob z důvodů politických, rasových nebo náboženských. Označené usnesení napadl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Rakovníku stížností. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 11 To 90/2010, byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost státního zástupce zamítnuta. Krajský soud se v podstatě ztotožnil s názorem okresního soudu ohledně promlčení trestní odpovědnosti a trestního stíhání, dovodil-li, že následek jednání obviněného nelze podřadit pod žádnou z okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby podle § 329 odst. 2 písm. a) až f) tr. zákoníku, který je z pohledu zásad o časové působnosti trestního zákona pro obviněného nejpříznivější. Nesouhlasil s názorem státního zástupce, že čin byl spáchán „pro politické přesvědčení“ poškozeného. Smyslem „Akce K“ byl podle něj postih tzv. vesnických boháčů, kteří odmítali vstoupit do tvořících se JZD. I když šlo v důsledku o projev nesouhlasu se zemědělskou politikou tehdy vládnoucí garnitury, nemusel být tento nesouhlas výrazem jiného politického přesvědčení, argumenty proti vstupu do JZD bývaly často ekonomické, podložené dlouholetou zkušeností těchto hospodářů, případně i personální, protože ve vedení JZD bývali dosazováni i lidé zcela nezkušení. Poškozený K. H. nebyl členem žádné politické strany, podle výsledků dokazování se nijak veřejně neangažoval, byl však morální autoritou, jejíž postoj bezpochyby spoluobčany ovlivňoval. Na podkladě těchto zjištění nelze učinit závěr o porušení ústavního práva občanů na sdružování garantovaného čl. 20 Listiny základních práv a svobod, které především ustanovení § 329 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku chrání. Měl za to, že v úvahu nepřichází ani aplikace zvlášť přitěžující okolnosti uvedené v § 329 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, tj. způsobení vážné poruchy v činnosti právnické nebo fyzické osoby, která je podnikatelem, a v této souvislosti upozornil, že hospodářská činnost byla poškozenému znemožněna ještě před nuceným vystěhováním v listopadu 1952, jelikož k násilnému ukončení jeho hospodářské činnosti došlo již v srpnu 1952. Proti výměru o nuceném vystěhování podepsaném obviněným byl přípustný opravný prostředek (bez odkladného účinku), protože šlo o celostátní akci, bylo vyloučeno, aby případným odvoláním poškozený dosáhl změny. Krajský soud nesouhlasil s názorem státního zástupce, že jednání bylo spácháno za jednoznačné bezbrannosti a tísně poškozeného, vystaveného dlouhodobě nátlaku vládnoucí strany, proti němuž neměl reálnou šanci se bránit. Tento závěr označil jednak za spekulativní, i když dost pravděpodobný, jednak nešlo o stav tísně či bezbrannosti, jak je vykládán v tomto i dalších ustanoveních tr. zákoníku. Následkem stíhaného skutku není ani značná materiální škoda, již by bylo možno vyčíslit. Soud připomněl, že o prostředky k zemědělské výrobě byl poškozený připraven již v srpnu 1952, vlastnictví bytových jednotek a nezemědělských pozemků mu zůstalo zachováno a při dnes již omezeném okruhu důkazů je zjevně vyloučeno vypočítat možnou škodu jako důsledek změny zaměstnání poškozeného s vystěhováním spojený, v důsledku čehož nepřichází v úvahu ani kvalifikační okolnost uvedená v § 329 odst. 2 písm. f) tr. zákoníku. Protože skutek obviněného bylo možno posoudit pouze jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku, závěry okresního soudu o promlčení trestní odpovědnosti a nutnosti zastavení trestního stíhání pro jeho promlčení shledal správnými. Pro úplnost nutno dodat, že se jednalo již o dru