8 Tdo 1148/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1148/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1h Datum rozhodnutí:6. 10. 2010 Spisová značka:8 Tdo 1148/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1148.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o dovolání Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1,2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 1. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1148/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. října 2010 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní ve prospěch i neprospěch obviněného L. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 9 To 151/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 292/2009, t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e č á s t e č n ě z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 9 To 151/2010, a to v celém výroku o trestu. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 89 T 292/2009, byl obviněný L. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným, že: „dne 17. května 2009 kolem 15.00 hodiny v B. na S. před domem po slovní rozepři o parkování vozidla značky Škoda Felicia, již odsouzenou R. K., tato napadla slovně i fyzicky D. K., který jí špatné parkování vytýkal, tak, že jej urážela hrubými výrazy a udeřila jej nejméně jednou do spodní části obličeje a dále do různých částí těla, zejména hrudníku, a k ní se připojil obžalovaný L. K., který rovněž poškozeného urážel hrubými výrazy, nejméně jednou jej udeřil do obličeje a kopem při výskoku mu srazil dioptrické brýle, jejichž rozbitím vznikla poškozenému škoda ve výši 5.600,- Kč“. Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jednak jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, dále jen „tr. zák.“) a jednak jako trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2009, č.j. 9 T 113/2009-26, mu uložil podle § 202 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání třinácti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Dále mu uložil podle § 49 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třiceti měsíců, a podle § 171 odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. souhrnný peněžitý trest ve výměře 8.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by tento peněžitý trest nebyl vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou týdnů. Současně podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2009, č.j. 9 T 113/2009-26, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému rovněž uložil povinnost nahradit poškozenému D. K., bytem S., B., škodu ve výši 8.000,- Kč, a podle § 229 odst. 2 tr. ř. tohoto poškozeného odkázal se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 9 To 151/2010, tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o uložených trestech, a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 202 odst. 1 tr. zák. za trestné činy, kterými zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku soudu prvního stupně nezměněn, a za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2009, č.j. 9 T 113/2009-26, uložil „a to i podle § 35 odst. 2 tr. zák. a § 45 odst. 1 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře čtyři sta hodin“. Dále mu uložil podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. „souhrnný trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu třiceti měsíců“ a „podle § 53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. peněžitý trest ve výměře 8.000,- Kč“, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou týdnů. Současně podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2009, č.j. 9 T 113/2009-26. Nakonec vyslovil, že „jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn“. Rozhodnutí soudu druhého stupně napadla nejvyšší státní zástupkyně (dále také jako „dovolatelka“) dovoláním podaným ve prospěch i neprospěch obviněného a uplatnila v něm dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolatelka poukázala na to, že soud druhého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí při řešení otázky přiměřeného trestu dospěl k závěru, že vzhledem k okolnostem případu, osobě obviněného, který dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, při zvážení skutečnosti, že obviněný má vykonat trest obecně prospěšných prací v trvání sto devadesáti dvou hodin, a při zvážení jeho zdravotního stavu, okolnosti případu nevylučují uložení alternativního druhu trestu, a tudíž není u obviněného nutno sahat již k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Následně dovolatelka uvedla, že podle § 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), účinného v době rozhodování soudů obou stupňů, lze pachateli uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. Podotkla, že tímto ustanovením je prolomena obecná zásada stanovená v § 2 odst. 1 trestního zákoníku, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době jeho spáchání nebo, je-li to pro pachatele příznivější, podle pozdějšího zákona. Dovolatelka poté citovala ustanovení § 63 trestního zákoníku, podle něhož lze trest obecně prospěšných prací uložit ve výměře od 50 do 300 hodin. Nejvyšší státní zástupkyně dále uvedla, že trest se tak při splnění podmínek § 2 odst. 1 trestního zákoníku může ukládat i podle dřívějšího zákona, ale za omezení novou právní úpravou. Přitom ze zmíněného § 3 trestního zákoníku plyne, že při aplikaci dřívějšího souhrnu trestněprávních norem za podmínek § 2 odst. 1 trestního zákoníku nelze uložit trest přesahující konečnou horní hranici sazby, kterou připouští pro příslušný druh trestu zákon účinný v době, kdy se o trestu rozhoduje. Proto nelze za účinnosti nového trestního zákoníku uložit trest obecně prospěšných prací nad tři sta hodin (odkázala přitom na Šámal P. a kol. Trestní zákoník I., Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2009, str. 53). Odvolací soud však podle tohoto ustanovení trestního zákoníku nepostupoval a tím, že obviněnému uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře čtyři sta hodin, vybočil z mezí zákonné trestní sazby stanovené v § 63 trestního zákoníku. Dovolatelka své úvahy uzavřela tím, že Krajský soud v Brně porušil ustanovení § 3 odst. 1 trestního zákoníku, čímž se dopustil jiného nesprávného hmotně právního posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a zároveň uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V závěru svého podání proto nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit s ohledem na ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 9 To 151/2010, ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal věc Krajskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným způsobem než předpokládaným v § 265r odst. 1 písm