8 Tdo 1172/2005 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1172/2005 citace  Právní věta:I. Protože objekt trestného činu ohrožování pohlavní nemocí podle § 226 tr. zák. je zúžen na ochranu života a zdraví jen před konkrétně vymezenou skupinou pohlavních chorob, jde o speciální skutkovou podstatu ve vztahu k trestnému činu šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák. II. Nemoc označovaná jako AIDS (syndrom získané imunodeficience) ani nosičství viru HIV nepatří mezi pohlavní nemoci, nýbrž jde o nakažlivou lidskou chorobu ve smyslu § 195 odst. 2 tr. zák. a přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 114/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto jednání pachatele, který si je vědom toho, že je tzv. HIV pozitivní, a nerespektuje předepsané bezpečnostní opatření při pohlavním styku (např. při něm nepoužívá ochranné prostředky), může vykazovat zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák., a nikoliv trestného činu ohrožování pohlavní nemocí podle § 226 tr. zák. III. I v případě, že se u poškozeného neprojevily konkrétní účinky nákazy virem HIV v podobě onemocnění AIDS, lze již s ohledem na specifický charakter a průběh tohoto onemocnění samotné nakažení virem HIV pokládat za jednání bezprostředně směřující ke způsobení těžké újmy na zdraví podle § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., spočívající ve vážné, delší dobu trvající poruše zdraví. Jednání pachatele, který tímto virem nakazil poškozeného, lze za splnění podmínek § 8 odst. 1 tr. zák. posoudit jako pokus trestného činu ublížení na zdraví § 222 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 9. 2005 Spisová značka:8 Tdo 1172/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1172.2005.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pokus trestného činu Ublížení na zdraví Šíření nakažlivé choroby Ohrožování pohlavní nemocí Těžká újma na zdraví Dotčené předpisy:§ 189 tr. zák. § 226 tr. zák. § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. § 8 odst. 1 písm. ch) tr. zák. § 222 odst. 1 písm. ch) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:44 / 2006 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1172/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2005 o dovolání obviněného R. M. N. nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v O., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 7 To 73/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 253/2004,  t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. N.  o d m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 19 T 253/2004, byl obviněný R. M. N. uznán vinným jednak pod body 1) – 9) pokračujícím trestným činem šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák., pod body 4), 6), 8) v jednočinném souběhu s pokusem pokračujícího trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. a jednak pod bodem 10) dalším trestným činem šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák. v jednočinném souběhu s pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle § 222 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo podle § 226 písm. a) tr. ř. rozhodnuto zprošťujícím výrokem o jiném jeho skutku. Proti výše citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 7 To 73/2005, podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ve výroku o vině i trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného R. M. N. uznal vinným v bodech 1) – 10) trestným činem šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák., v bodech 4), 7), 9) a 10) pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil tím, že „ačkoliv od 19. září 2001 věděl, že je HIV pozitivní a byl poučen o nutnosti informovat o svém onemocnění své sexuální partnery a v případě pohlavního styku používat pouze bezpečnější praktiky (používat kondom a vystříhat se krvavých sexuálních praktik), přičemž syndrom získané imunodeficience (AIDS) včetně nosičství viru HIV, je obsažený v příloze 2 nařízení vlády č. 114/99 Sb., kterým se pro účely trestního řízení stanoví, co se považuje za jedy, nakažlivé choroby a škůdce a jedná se o nakažlivou lidskou chorobu, přičemž při nákaze virem HIV se v konečném důsledku jedná o těžkou újmu na zdraví ve smyslu vážné poruchy zdraví a vážného onemocnění, způsobujícího poškození důležitého orgánu a delší dobu trvající poruchu zdraví a jedná se o nevyléčitelnou smrtelnou chorobu, tak 1) v přesně nezjištěné době v době 2001-2002 v P., měl s D. S., opakovaně orální pohlavní styk v roli aktivní i pasivní bez použití preservativu, přičemž k ejakulaci došlo u obou mimo ústa, 2) v přesně nezjištěné době na jaře 2002 v P., v bytě, který společně sdílel s A. P., měl s ním orální pohlavní styk v roli aktivní bez použití preservativu, přičemž k ejakulaci nedošlo, 3) v přesně nezjištěnou dobu v létě 2002 v P., v bytě M. N. měl s M. K., dvakrát opakovaně orální pohlavní styk v roli aktivní i pasivní bez použití preservativu, přičemž k ejakulaci došlo u obou mimo ústa, 4) v přesně nezjištěnou dobu na podzim roku 2002 v P., v bytě R. Š. měl s R. Š.,   D. J. a M. K., skupinový sex, když měl střídavě se všemi pohlavní styk do konečníku v aktivní i pasivní roli a dále se všemi měl orální pohlavní styk v aktivní roli, aniž by použil preservativ, 5) v měsíci listopadu 2002 v P. měl s A. K., orální pohlavní styk bez preservativu, kdy A. K. byl v roli aktivní, 6) v přesně nezjištěné době v zimě, koncem roku 2002 v P., v blíže nezjištěném hotelu v sauně měl s P. U. orální pohlavní styk bez použití preservativu, 7) v přesně nezjištěné době koncem roku 2002 až počátkem roku 2003 v P., v bytě u D. G., s ním měl pohlavní styk do konečníku v roli aktivní bez použití preservativu a pohlavní styk orální v roli pasivní bez použití preservativu, 8) v přesně nezjištěné době v lednu 2003, v bytě M. S. v P., s ním měl pohlavní styk orální v roli pasivní bez použití preservativu, 9) v přesně nezjištěnou dobu v červenci 2003, v P., v bytě A. G., měl s M. P.,  pohlavní styk do konečníku v roli aktivní bez použití preservativu a pohlavní styk orální v roli pasivní i aktivní bez použití preservativu, 10) na přelomu měsíce listopadu a prosince 2003 v P., v bytě A. K., s ním měl pohlavní styk do konečníku v roli aktivní, když nejprve použil preservativ a v ranních hodinách měl anální styk v roli aktivní bez použití preservativu.“ Za tyto trestné činy obviněného odsoudil podle § 222 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců. Pro jeho výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. M. S. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V  dovolání vytkl, že oba soudy nižšího stupně nesprávně zjištěné jednání posoudily vedle trestného činu šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák. též jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák., ač je tato uvedená další právní kvalifikace pojmově vyloučena a nebyla naplněna proto, že pokus trestného činu vyžaduje bezprostřednost jednání směřujícího k dokonání trestného činu, avšak v posuzovaném případě následek v podobě těžké újmy na zdraví může nastat s odstupem až deseti a více let nebo nastat vůbec nemusí. V této souvislosti poukázal na to, že podle skutkových zjištění v žádném z případů nedošlo k ejakulaci do ústní dutiny nebo análního otvoru, případně k ní nedošlo vůbec, což zabránilo v nejvyšší možné míře nastoupení uvažovaného následku těžké újmy ve formě přenosu viru HIV na partnera. Odvolacímu soudu zejména vytkl, že tuto skutečnost dostatečně nehodnotil ve vztahu k  zavinění a nezabýval se tím, že u žádného z jeho sexuálních partnerů nedošlo k infikaci virem HIV, ani tím, že neexistuje žádná absolutní ochrana před případným přenosem viru na zdravou osobu, a to i při dodržení maximálních nerizikových praktik, včetně použití preservativu. Za nevyjasněnou považoval i otázku, zda