8 Tdo 1213/2017 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1213/2017 citace  Název judikátu:Zastavcení řízení podle § 104 o. s. ř. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 241a odst. 1 o. s. ř. Datum rozhodnutí:25. 10. 2017 Spisová značka:8 Tdo 1213/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1213.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Čin jinak trestný Řízení proti dětem mladším patnácti let Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií Dotčené předpisy:§ 104 o. s. ř. § 90 odst. 1 z. s. m. § 93 odst. 1 písm. c) z. s. m. § 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 2. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1213/2017-19 U S N E S E N Í Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové v právní věci dítěte mladšího patnácti let „ŤŤŤŤŤ“ *), matky P. Z. a otce P. Z., zastoupené opatrovníkem Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Plzeň, Rooseveltova 49/16, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever, soudu pro mládež, pod sp. zn. 22 Rod 27/2016, o dovolání Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever proti usnesení Krajského soudu v Plzni jako odvolacího soudu pro mládež ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 7 Rodo 10/2017, takto: I. Dovolání Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever (dále převážně jen „státní zastupitelství“) podalo dne 12. 12. 2016 Okresnímu soudu Plzeň-sever, soudu pro mládež, návrh na uložení opatření podle § 90 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže; dále jen „zákon č. 218/2003 Sb.“) dítěti mladšímu patnácti let „ŤŤŤŤŤ“ (dále také jen „nezletilá“) pro skutek, v němž spatřovalo čin jinak trestný výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se měla dopustit tím, že v přesně nezjištěné době v měsíce březnu či dubnu 2016 v obci H. H., okr. P.-s., prostřednictvím sociální sítě Facebook přeposlala „ĎĎĎĎĎ“ *) tři videosoubory, zobrazující nezl. „ZZZZZ“ *) zcela nahou a hladící se po přirození, který nezl. „ZZZZZ“ sama natočila a též přes sociální síť Facebook zaslala nezl. „VVVVV“ *), který poté video přeposlal dalším osobám a prostřednictvím „GGGGG“ *) ho obdržela i nezletilá „ŤŤŤŤŤ“. 2. Okresní soud Plzeň-sever, soud pro mládež (dále převážně jen „okresní soud“), rozhodl o tomto návrhu usnesením ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 22 Rod 27/2016, tak, že řízení podle § 93 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2003 Sb. zcela zastavil; současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil v podstatě tím, že nezletilá čin jinak trestný nespáchala. Zdůraznil, že nezletilá byla v době činu teprve dvanáctiletá dívka, která za pomoci sociálních sítí přeposlala své spolužačce video, které předtím obdržela a na němž se svlékala, hladila na prsou a přirození a uspokojovala se rukou a pet lahví od minerálky stejně stará nezletilá „ZZZZZ“. Takové jednání nezletilé „ŤŤŤŤŤ“ nelze podle jeho názoru považovat za šíření pornografického díla, neboť na straně nezletilé chybí úmyslné zavinění. Z toho následně dovodil, že byl dán nedostatek podmínky řízení ve smyslu § 104 o. s. ř. 3. Proti citovanému usnesení podalo Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever odvolání, o němž Krajský soud v Plzni, soud pro mládež (dále převážně jen „krajský soud“, příp. „odvolací soud“), rozhodl usnesením ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 7 Rodo 10/2017, tak, že v bodě I. usnesení soudu prvního stupně v napadené části potvrdil, a v bodě II. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že nebyly splněny podmínky řízení ve smyslu § 104 o. s. ř. Neshledal-li totiž nalézací soud, že nezletilá se dopustila činu jinak trestného pro nedostatek úmyslného zavinění, nezbylo mu, než řízení pro tuto neodstranitelnou vadu zastavit. 4. Okresní státní zastupitelství (dále též „dovolatel“) podalo proti tomuto usnesení odvolacího soudu dovolání. Učinilo tak z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a o. s. ř., přičemž jeho přípustnost spatřovalo v tom, že napadené rozhodnutí závisí ve smyslu § 237 o. s. ř. na vyřešení otázky procesního práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena. 5. Dovolatel se neztotožnil se závěry nižších soudů a zdůraznil, že cílem řízení ve věcech dětí mladších patnácti let není dítě potrestat, ale zejména na něj výchovně působit. Z povahy řízení vyplývá, že není možno rozhodnout ve věci bez nařízení jednání. Okresní soud Plzeň-sever, soud pro mládež, měl podle jeho názoru podaný návrh projednat a pak rozhodnout ve věci samé, tj. uložit výchovné opatření, upustit od uložení takového opatření nebo zamítnout návrh na uložení opatření. V tomto směru poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 8 Tdo 514/2008, v jehož odůvodnění je uvedeno, že: V řízení ve věcech dětí mladších patnácti let podle hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže jde totiž o to, aby dítěti mladšímu patnácti let, dopustí-li se činu jinak trestného, bylo za splnění zákonných podmínek uloženo některé z taxativně vymezených opatření; tím je vymezena věc sama. Rozhodnutím ve věci samé je pak logicky rozhodnutí o uložení takového opatření, upuštění od uložení opatření, jakož i zamítnutí návrhu na uložení opatření. Ve všech těchto případech se postihuje sám předmět řízení, tj. soud se vyjadřuje k otázce, která mu byla předložena k posouzení. V tomto judikatorním rozhodnutí Nejvyšší soud podle dovolatele deklaroval, že bez nařízení jednání není možno ve věci rozhodnout. Poté citoval další pasáž tohoto rozhodnutí, podle něhož: Základním předpokladem pro uložení nejen ochranné výchovy, ale všech opatření podle § 93 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., je závěr, že se dítě dopustilo činu jinak trestného. Podle dovolatele právě to, zda se jedná o čin jinak trestný, je nutno zjistit a prokázat v řízení zahájeném k jeho návrhu. 6. V tomto konkrétním případě však okresní soud bez nařízení jednání vyhodnotil, že není prokázána subjektivní stránka činu jinak trestného jako výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a rovnou ve věci rozhodl. To dovolatel považoval za odporující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 927/2010, podle kterého se v takových případech dokazování provádí až v jednání nařízeném soudem po zahájení řízení podle hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Toto řízení – na rozdíl od trestního řízení – probíhá výlučně před soudem. Dovolatel v tomto ohledu také poznamenal, že okresní soud, soud pro mládež, při rozhodování tzv. od stolu rozhodl zcela shodně ve všech 14 případech a odvolací soud všechna tato rozhodnutí shodně potvrdil. Jejich rozhodnutí tak zcela postrádají individuální posouzení jednotlivých případů, což je zarážející právě při hodnocení subjektivní stránky činu jinak trestného u 14 různých nezletilců. 7. Na základě všech shora uvedených skutečností dovolatel v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud v dovolacím řízení zrušil v napadeném rozsahu usnesení Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 16. 3. 2017, č. j. 7 Rodo 10/2017-83, a věc vrátil soudu druhého stupně k dalšímu řízení. 8. Opis dovolání zaslal soud prvního stupně opatrovníkovi nezletilé Mgr. Zdeňku Honzíkovi (byl mu doručen dne 22. 6. 2017). Jmenovaný opatrovník se však k podanému dovolání do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřil. 9. Písemné vyjádření k posuzované věci naopak soudu prvního stupně předložil Odbor sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu Nýřany. Třebaže předeslal, že nemá potřebnou kvalifikaci k posouzení právní stránky řešené věci, stran samotného skutku zdůraznil, že se stal v březnu či dubnu 2016, do listopadu 2016 probíhalo prověřování celého případu policií, a věc nakonec vyústila podáním návrhu státního zástupce na uložení opatření k Okresnímu soudu Plzeň-sever, soudu pro mládež, který usnesením ze dne 18. 1. 2017 řízení zcela zastavil. Zmíněný odbor dále připomenul, že podle § 3 odst. 6 zák. č. 218/2003 Sb., má každé dítě mladší patnácti let nebo mladistvý … právo na to, aby jeho čin byl projednán bez zbytečného odkladu a v přiměřené lhůtě soudem pro mládež, z čehož dovodil, že pokud by se projednávání celého případu vrátilo zpět soudu prvního stupně k projednání (s více jak ročním odstupem), byl by zcela popírán smysl a účel zmiňovaného zákona. Vedle toho jmenovaný odbor v samé