8 Tdo 1216/2017 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1216/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 241a odst. 1 o. s. ř. Datum rozhodnutí:25. 10. 2017 Spisová značka:8 Tdo 1216/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1216.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Čin jinak trestný Dítě mladší patnácti let Odměna advokáta Skutková podstata trestného činu Subjektivní stránka Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií Dotčené předpisy:§ 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku § 15 tr. zákoníku § 104 o. s. ř. § 1 odst. 2 z. s. m. § 89 odst. 2 z. s. m. § 90 odst. 1 z. s. m. § 95 odst. 1 z. s. m. Kategorie rozhodnutí:CD EU Zveřejněno na webu:2. 2. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1216/2017-31 U S N E S E N Í Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Jana Bláhy a JUDr. Věry Kůrkové v právní věci dítěte mladšího patnácti let „OOOOO“ *), matky I. H. a otce P. H., zastoupené opatrovníkem JUDr. Danielem Hornem, advokátem se sídlem Plzeň, nám. Republiky 28, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever, soudu pro mládež, pod sp. zn. 22 Rod 22/2016, o dovolání Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever proti usnesení Krajského soudu v Plzni jako odvolacího soudu pro mládež ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 7 Rodo 11/2017, takto: I. Dovolání Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Opatrovníkovi JUDr. Danielu Hornovi, advokátovi se sídlem Plzeň, nám. Republiky 28, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za poskytnutí právních služeb při výkonu funkce opatrovníka v dovolacím řízení v celkové výši 1.815 Kč. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever podalo pod sp. zn. ZC 77/2016 dne 8. 12. 2016 Okresnímu soudu Plzeň-sever, soudu pro mládež (dále „okresní soud“), podle § 90 odst. 1 z. s. m. návrh na uložení opatření podle § 93 odst. 1 písm. c) z. s. m. dítěti mladšímu patnácti let „OOOOO“ (dále „nezletilá“), pro čin jinak trestný výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Plzeň-venkov usnesením ze dne 14. 11. 2016, č. j. KRPP-147694-12/TČ-2016-031172-S-KAM, podle § 159a odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř. odložilo trestní stíhání nezletilé pro jeho nepřípustnost pro nedostatek věku stíhané osoby. Toto usnesení nabylo právní moci dne 24. 11. 2016. 2. Důvodem podání návrhu na uložení opatření byl čin spočívající v tom, že nezletilá v přesně nezjištěné době v měsíci dubnu 2016 v obci H. H., okres P.-s., prostřednictvím sociální sítě Facebook přeposlala nezletilému „ŠŠŠŠŠ“ *), nezletilému „IIIII“ *) a nezletilé „GGGGG“ *), videosoubor zobrazující nezletilou „ZZZZZ“ *) zcela nahou a hladící se po přirození, který nezletilá „ZZZZZ“ sama natočila a též přes sociální síť Facebook zaslala nezletilému „VVVVV“ *), který poté video přeposlal nezletilé „OOOOO“. Uvedené skutečnosti spatřoval státní zástupce zjištěny na základě obsahu spisu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územního odboru Plzeň-venkov, sp. zn. KRPP-147694/TČ-2016-031172, jeho usnesení ze dne 14. 11. 2016, a zejména z doznání nezletilé „OOOOO“. 3. Okresní soud Plzeň-sever o tomto návrhu státního zástupce rozhodl usnesením ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 22 Rod 22/2016, tak, že řízení zastavil s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by nezletilá úmyslně uvedla do oběhu pornografické dílo, jak § 192 tr. zákoníku předpokládá, neboť, ač je nepochybné, že se jednalo o video sexuálního charakteru, a to dokonce velmi intimního, je též nepochybné, že je nezletilá „ZZZZZ“ točila nikoli s úmyslem vyrábět a šířit dětskou pornografii, ale s úmyslem zaujmout o tři roky staršího chlapce, který je ve své nevědomosti posléze přeposlal dalším kamarádům. Z projednávání věci před všemi zúčastněnými orgány (škola, OSPOD, probační a mediační služba) přitom zcela jednoznačně vyplynulo, že ani nezletilá „ZZZZZ“ si neuvědomuje všechny souvislosti posuzovaného jednání a nedomýšlela, ani v současné době nedomýšlí závažnost a možné důsledky svého počínání. Ve vztahu k subjektivní stránce u nezletilé „OOOOO“ shledal, že tato nedomýšlela a ani nedomýšlí závažnost svého počínání a dosah faktu, jaké video přeposlala svým spolužákům a kamarádům na sociální síti. Nechápala, že video natočené kamarádkou je pornografické dílo, a už vůbec ne to, že se rozesláním videa skrze sociální síť může dopustit činu jinak trestného. Ani vůči ostatním členům společnosti nevykazuje popsané jednání nezletilé známky společenské škodlivosti, pokud nezletilá neměla povědomost o tom, že by mohla přeposláním videí někomu ublížit, když dokonce sama „ZZZZZ“ byla řešena policií jako nezletilá a jako zranitelná oběť současně. Okresní soud je přitom toho názoru, že kriminalizování takového počínání nezletilých je ve vztahu k jejich dalšímu vývoji velmi škodlivé, když postačí vyřešení věci cestou a prostředky, jimiž disponuje orgán sociálně právní ochrany dětí. Primární by podle soudu mělo být výchovné působení na nezletilé, a tudíž je nelogické, aby postupy a opatření podle hlavy třetí zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, byly používány vůči dětem mladším patnácti let bez ohledu na společenské dopady jejich činů a bez přihlédnutí k jejich závažnosti, přičemž k dětem mladším patnácti let je třeba přistupovat zcela jinak než k trestně odpovědným dospělým. Podle soudu prvního stupně je kriminalizování takového jednání velmi škodlivé vzhledem k jejich dalšímu vývoji, proto orgány činné v trestním řízení i státní zástupce nerespektovali a zcela selhali, když místo toho, aby všechny aktéry popsaného jednání chránily a preventivními opatřeními působily k tomu, aby se podobné jednání z jejich strany již neopakovalo, udělaly z něj kriminální čin, kterým žije celá škola, již nezletilí dotčení navštěvují. Důvodem procesního postupu okresního soudu v posuzované věci tedy bylo zjištění, že je dán nedostatek podmínky řízení ve smyslu § 104 o. s. ř., neboť nezletilá „OOOOO“ nespáchala čin jinak trestný. Z těchto důvodů dovodil, že jako soud pro mládež nemá pravomoc k projednání věci, a proto mu nezbylo, než aby volil uvedený postup a řízení pro neodstranitelnou vadu zastavil, když státní zastupitelství nemělo podávat návrh na uložení ochranného opatření. Jedná se o rozhodnutí procesní povahy, a bylo možné je učinit bez nařízení ústního jednání. Na základě toho soud dospěl k závěru, že nemá pravomoc k projednání věci, a proto mu nezbylo, než řízení zastavit z důvodu podle § 104 o. s. ř. (srov. stranu 2 až 4 usnesení soudu prvního stupně). 4. Krajský soud v Plzni jako odvolací soud pro mládež usnesením ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 7 Rodo 11/2017, se se soudem prvního stupně ztotožnil, neboť považuje jeho závěry, že se nezletilá „OOOOO“ nedopustila činu jinak trestného, za správné. Z procesního hlediska spisu však odvolací soud považoval postup soudu prvního stupně za správný a v souladu s § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř., jestliže řízení pro nedostatek podmínky řízení zastavil, a to aniž by ve věci nařídil jednání. Sám postupoval obdobně, a to s odkazem na ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., kdy není třeba nařizovat jednání, je-li rozhodováno o odvolání proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé. Protože jak po hmotněprávní tak i po procesní stránce shledal závěry soudu prvního stupně správnými a v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními, uvedl k jednotlivým svým závěrům potřebnou argumentaci a v zásadě se s předmětným rozhodnutím jak v bodě I., tak i ve vztahu k nákladům řízení v bodě II. ztotožnil, potvrdil je, neboť podání návrhu na uložení opatření nezletilé státním zástupcem s tím, že se dopustila činu jinak trestného, nevylučuje možnost odlišného posouzení soudem pro mládež. II. Dovolání 5. Proti tomuto usnesení podalo dovolání Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever (dále „dovolatel“), neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu v posuzované věci závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a tudíž napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci. Neztotožnil se se závěry soudů obou stupňů, protože cílem řízení ve věcech dětí mladších patnácti let není dítě potrestat, nýbrž na ně výchovně působit, neboť z povahy věci vyplývá, že není možné ve věci rozhodnout bez nařízení jednání. Soud měl podaný návrh projednat a rozhodnout ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4.