8 Tdo 124/2005 — Nejvyšší soud

8 Tdo 124/2005 citace  Právní věta:I. Jestliže povinnost obviněného vykonávat jako předseda představenstva akciové společnosti svou působnost s péčí řádného hospodáře ve smyslu § 194 odst. 5, věta první, obch. zák. spočívá též v provádění kontroly, zda osoba, kterou představenstvo této akciové společnosti pověřilo provedením stavebních prací, postupuje na základě stavebního povolení, projektové dokumentace a s náležitým zajištěním realizace stavby oprávněnou osobou, a dojde-li i v důsledku vědomého neplnění této povinnosti ke zřícení stavby a ke škodě velkého rozsahu, naplní tím znaky trestného činu obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák., neboť z nedbalosti způsobí obecné nebezpečí porušením důležité povinnosti vyplývající z jeho funkce předsedy představenstva akciové společnosti. II. Akcionáře, a to i když je stoprocentním akcionářem, nelze ztotožňovat s akciovou společností jako právnickou osobou coby poškozeným v trestním řízení, neboť jde o dva odlišné subjekty. Jestliže obviněný, který je předsedou představenstva a stoprocentním akcionářem způsobil trestným činem škodu akciové společnosti (srov. § 154 a násl. obch. zák.), nevznikla tím škoda současně obviněnému, jakožto jejímu akcionáři, protože majetek akciové společnosti jako právnické osoby, je pro něj majetkem cizím, ale vznikla škoda pouze akciové společnosti. Za způsobení takové škody lze dovozovat trestní odpovědnost obviněného a stejně tak mu lze uložit povinnost ji nahradit (srov. též § 194 odst. 5, věta třetí, obch. zák.). Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 3. 2005 Spisová značka:8 Tdo 124/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.124.2005.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškozený Obecné ohrožení Dotčené předpisy:§ 3 odst. 1 tr. zák. § 5 odst. 1 písm. a) tr. zák. § 180 odst. 1 písm. a) tr. zák. § 180 odst. 2 písm. b) tr. zák. § 180 odst. 3 písm. a) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:18 / 2006 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 124/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. března 2005 o dovolání obviněného K. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 3 To 122/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 35/2002, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. K. o d m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2003, sp. zn. 2 T 35/2002, byl obviněný K. K. uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák., za který byl podle § 180 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Dále mu byl podle § 53 odst. 1, odst. 2 písm. a), § 54 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 1.800.000,- Kč, přičemž podle § 53 odst. 4 tr. zák. bylo stanoveno, že peněžitý trest bude zaplacen ve splátkách po 100.000,- Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 180 dnů. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně obviněného V. L., jakož i o náhradě škody. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obvinění K. K., V. L. a jeden z poškozených. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 3 To 122/2004, byl z podnětu odvolání podaných oběma obviněnými podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) a f), odst. 2 tr. ř. u obviněného K. K. zrušen výrok o vině a u obou obviněných byly zrušeny výroky o trestech a částečně výrok o náhradě škody. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto o vině obviněného K. K. tak, že byl uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil tím , že „v době od 1. 2. 2000 do 7. 4. 2000 v domech v M. O., jako předseda představenstva nájemce M. d. O. – T., a. s., bez oprávnění k provádění stavebních prací potřebného podle ustanovení § 44 odst. 1 stavebního zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bez stavebního povolení příslušného stavebního úřadu vydaného na základě stavebního řízení dle § 54 a následujících stavebního zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bez zevrubné prohlídky objektu, bez projektové dokumentace potřebné k realizaci stavby a bez zajištění realizace stavby oprávněnou osobou dle § 46a odst. 1, odst. 3 písm. b) stavebního zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, realizoval prostřednictvím svých podřízených rozsáhlé stavební úpravy, změnu stavby spočívající v zásahu do nosné konstrukce třetího a čtvrtého nadzemního podlaží, v důsledku čehož dne 7. 4. 2000 kolem 11.15 hodin po zásahu do okolního nosného zdiva došlo k přetížení rohového cihlového pilíře mezi podlahou a stropem druhého nadzemního podlaží a ke zřícení části střechy a tří stropů nad třetím podlažím, které dopadly na strop nad druhým podlažím, pod kterým byla provozována běžná obchodní činnost, čímž došlo k ohrožení značného množství osob nacházejících se v objektu budovy, přičemž jen shodou okolností nedošlo ke zřícení celé konstrukce objektu na přilehlou pozemní komunikaci, poškozením budovy vznikla S. H., a. s., škoda ve výši nejméně 8.300.000,- Kč“. Za toto trestné jednání byl obviněný K. K. podle § 180 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Rovněž bylo při nezměněném výroku o vině rozhodnuto o trestu uloženém obviněnému V. L. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn a odvolání poškozeného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný K. K. prostřednictvím obhájce JUDr. V. S. dovolání, které vymezil dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítl, že neměl být v posuzované trestní věci postižen za způsobení škody S. H., a. s., a odkázal na rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. 8 Zt 279/2002, jímž bylo zastaveno trestní stíhání jiného pachatele, majoritního akcionáře M. d. O. – T., a. s., (dále jen MDOT, a. s.,) pro trestný čin podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. proto, že jako majoritní akcionář nezpůsobil vzniklou škodu, neboť se jednalo o jeho majetek. Obviněný tak vyjádřil, že nemůže být postižen za způsobení škody S. H., a. s., jejímž byl v rozhodné době 100% akcionářem. Nespokojil se s odůvodněním odvolacího soudu, který k této otázce uvedl, že majetková práva právnické osoby a jejího vlastníka je nutno striktně rozlišovat. Za základní pochybení soudů obou stupňů považoval, že dovodily příčinnou souvislost mezi prováděnými stavebními pracemi a havárií, přestože se nikterak nepodílel na realizaci stavebních prací s výjimkou prvního jednání představenstva MDOT, a. s., dne 7. 2. 2000, při kterém byl představenstvem jednomyslně jejich realizací pověřen V. L., který své pověření přijal. Pokud byla obviněnému vytýkána neexistence plné moci, kterou měl udělit V. L., vysvětlil, že v praxi právnických osob je zcela běžné, že za ně jednají fyzické osoby na základě pověření statutárního orgánu. Konstatoval, že pokud příčinou havárie bylo stanoveno přetížení rohového cihlového pilíře oslabeného děleným zdivem s odvodněním, k havárii mohlo dojít a zřejmě by také došlo i při respektování všech ustanovení stavebního zákona a souvisejících předpisů. Toto své tvrzení podložil závěry znaleckých posudků zpracovaných Ing. K. K. a Ing. J. Š. CSc. – znalci z oboru stavebnictví, z nichž lze podle jeho názoru uzavřít, že zřícení inkriminovaného pilíře nebylo příčinně nezbytným následkem prováděných stavebních prací, nýbrž šlo o následek vyvolaný skrytou vadou stavby spočívající v oslabení pilíře děleným zdivem, kterou nebylo možno předvídat. Ve vztahu k zavinění coby subjektivní stránce trestného činu namítl, že nebylo ničím prokázáno, že by v souvislosti s prováděnými stavebními pracemi měl či mohl mít vědomost nebo představu o skryté vadě stavby. Vyjádřil nesouhlas se závěrem soudu o jeho vině nedbalostním trestným činem, u něhož nebyl zjištěn příčinný vztah mezi jeho zaviněním a škodou způsobenou na jeho majetku, pokud tato škoda navíc podmiňuje použití vyšší trestní