8 Tdo 1375/2004 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1375/2004 citace  Právní věta:Z ustanovení § 251 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že předseda senátu ve výzvě k odstranění vad podaného odvolání uvede nejen zákonnou lhůtu pěti dnů, v níž je nutno zjištěné vady odstranit, ale současně též určí konkrétní událost (okamžik), která je pro počátek běhu této lhůty relevantní (např. může za takovou událost stanovit den doručení takové výzvy). Splnění obou těchto předpokladů je nezbytné pro závěr, že lhůta pěti dnů byla v souladu se zákonem stanovena a jen za splnění těchto podmínek lze rozhodnout o odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 12. 2004 Spisová značka:8 Tdo 1375/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1375.2004.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o odvolání Důvody dovolání Dotčené předpisy:§ 251 odst. 1 tr. ř. § 253 odst. 3 tr. ř. § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:23 / 2005 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1375/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2004  dovolání obviněné M. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 5 To 632/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 69/2002,  a rozhodl  t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 5 To 632/2003,  z r u š u j e . Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se  z r u š u j í  také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 4 T 69/2002, byla obviněná M. Š. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a odsouzena podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na tři léta, a podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla uložena povinnost způsobenou škodu uhradit ve lhůtě podmíněného odsouzení; podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl uložen peněžitý trest ve výměře 25.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na dva měsíce. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost uhradit škodu poškozené Z. D. F. ve výši 12.000,- Kč. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná pokusu trestného činu dopustila tím, že dne 14. 6. 2001 v přesně nezjištěné době v P., po prohlídce nemovitosti sepsala téhož dne s poškozenou Mgr. Z. D. F. smlouvu o smlouvě budoucí na prodej bytu v P., za částku 699.000,- Kč, přičemž převzala zálohu ve výši 12.000,- Kč, ačkoli věděla, že se nejedná o byt, ale o nebytový prostor, který byl dne 6. 12. 1977 rozhodnutím ONV P. uznán za nezpůsobilý k bydlení pro jeho technické závady, přičemž při sepisování smlouvy poškozené Z. D. F. předložila padělanou zprávu Úřadu Městské části P., odboru stavebního ze dne 26. 4. 2001, při ověřování skutečností uvedených v této zprávě poškozená zjistila, že se v daném případě nejedná o byt, v důsledku čehož od smlouvy odstoupila a k vyplacení zbývající částky v hodnotě 687.000,- Kč nedošlo. Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, jež bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 5 To 632/2003, podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, jež opřela o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítla, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o odmítnutí jejího řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, přičemž současně v řízení napadenému usnesení předcházejícím byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a napadené rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku jakož i jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vytkla, že pokud odvolací soud podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, nebyly pro takové rozhodnutí splněny procesní podmínky. Nedostatek splnění procesních podmínek pro toto rozhodnutí spatřovala v nedostatečném procesním postupu a poučení, jehož se obhájci dostalo soudem prvního stupně přípisem ze dne 5. 11. 2003, jímž byl ve smyslu § 251 odst. 1 tr. ř. vyzván k odstranění vad podaného odvolání. Vyjádřila přesvědčení, že výzva učiněná podle § 251 odst. 1 tr. ř. pro spojení s účinky danými ustanovením § 253 odst. 3 tr. ř. musí obligatorně obsahovat poučení jednak o nedostatku podaného odvolání stran jeho náležitostí a v neposlední řadě zejména upozornění, že při nedodržení „stanovené“ lhůty pěti dnů bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. Vyvozovala, že pokud je v § 251 odst. 1 tr. ř. dána zákonná lhůta pěti dnů, je ze zákona omezena její délka a tím i den, na který připadne konec této lhůty. Je-li v dikci tohoto zákonného ustanovení uvedeno „…kterou jim zároveň stanoví…“, je třeba toto ustanovení vyložit jako povinnost a oprávnění dané soudu, aby ve vztahu k adresátu výzvy rovněž svým rozhodnutím určil počátek běhu jím stanovené lhůty pěti dnů. Z pohledu této argumentace upozornila, že ve výzvě soudu prvního stupně ze dne 5. 11. 2003 byla užita formulace: „…,Současně Vás upozorňuji, že pokud rozsudek neodůvodníte ve lhůtě 5-ti dnů, bude odvolání dle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto“, z čehož nelze bez dalšího určit počátek běhu této lhůty a tím i její konec. Za těchto okolností měl odvolací soud z pohledu zásady in dubio pro reo přezkoumat běh této lhůty a následně její odvolání, které měl již k dispozici, věcně projednat. Obviněná nesouhlasila ani s právními závěry, byl-li skutek posouzen jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Vytkla, že soud prvního stupně nesprávně vyložil ustanovení § 64 zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty, ve vztahu k zákonu č. 50/1976 Sb. (stavebnímu zákonu). Z obsahu spisového materiálu je podle ní jasné, že se nemohla vůči poškozené dopustit podvodného jednání, neboť jí slíbila ke koupi bytovou jednotku a stavebně právním charakterem se o bytovou jednotku jednalo. Proto rozhodnutí o její vině spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil spolu s řízením, které mu předcházelo, a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněné uvedl, že podle materiálů, které mají k dispozici, je dovolání, opřela-li je o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., opodstatněné.  Poukázal na to, že výzva předsedkyně senátu soudu prvního stupně ze dne 5. 11. 2003, jež byla učiněna ve smyslu ustanovení § 251 odst. 1 tr. ř., neobsahuje údaj o tom, ke kterému okamžiku je určen počátek běhu lhůty pěti dnů stanovené k odstranění vad odvolání a není tedy skutečně ani zřejmé, ke kterému okamžiku měla tato zákonem stanovená procesní lhůta propadnout. Uzavřel, že odvolací soud nepostupoval správně, jestliže shledal podmínky pro odmítnutí odvolání obviněné podle § 253 odst. 3 tr. ř., protože z jeho podnětu a z podnětu doplňku odvolání ze dne 5. 12. 2003 měl přezkoumat podle § 254 odst. 1 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně a učinit některé z rozhodnutí předpokládaných v ustanovení § 255 a násl. tr. ř. Pokud obviněná opřela dovolání též o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je podle něj předčasné se v tomto ohledu jakkoliv vyjadřovat k obsahu dovolání obviněné, jelikož napadené rozhodnutí trpí jinou závažnou a neodstranitelnou vadou, pro kterou nemůže obstát. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil, aby zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dov