8 Tdo 1619/2008 – Nejvyšší soud

8 Tdo 1619/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2009 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném ve prospěch i neprospěch obviněného T. G., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 5 To 412/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 138/2008, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně o d m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 28. 7. 2008, sp. zn. 101 T 138/2008, byl obviněný T. G. (dále jen „obviněný“) uznán vinným, že: „v období nejméně od 29. 7. 2003 do 15. 4. 2008 v H. S., okr. K., v místě trvalého bydliště, převážně v bytě, který obýval spolu se svou manželkou I. G., v podnapilém stavu tuto opakovaně několikrát v měsíci fyzicky napadal tak, že ji bil otevřenými pěstmi do hlavy nebo celého těla, kopal ji nohama do těla, cloumal s ní či ji odstrčil takovou silou, až upadla na zem, nebo ji uchopil rukama kolem krku a škrtil ji, případně jí též kroutil ruce za zády, tahal za vlasy nebo na ni plival, čímž jí způsoboval podlitiny anebo oděrky na těle, přičemž ve čtyřech případech byla I. G. nucena vyhledat jednorázové lékařské ošetření, a nadto v uvedeném období trpěla psychosomatickými obtížemi, přitom ji vulgárně nadával, ponižoval a vyhrožoval zabitím blíže nespecifikovaným způsobem, přičemž nejméně v jednom případě své výhrůžky umocnil tím, že s kuchyňským nožem v ruce za utíkající I. G. běžel, a tato v důsledku jeho chování byla nucena v několika případech opustit s dětmi společnou domácnost, dále jí zakazoval navštěvovat rodinu a přátele, načež po posledním konfliktu dne 15. 4. 2008 byl hlídkou Policie ČR, Obvodního oddělení Horní Suchá vykázán ze společného obydlí, přesto se však několikrát do bydliště vrátil až do doby, než byl zadržen“. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a podle § 215a odst. 2 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání tří let nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Zároveň mu podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. uložil ochranné léčení protialkoholní ambulantní formou. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které směřovalo výlučně do uloženého trestu (domáhal se uložení toliko podmíněného trestu odnětí svobody). Krajský soud v Ostravě po jeho přezkoumání podle § 254 odst. 1, 3 tr. ř. o něm rozhodl rozsudkem ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 5 To 412/2008, tak, že z jeho podnětu podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově obviněného uznal vinným, že: „1/ v období nejméně od 29. 7. 2003 do 31. 5. 2004 v H. S., okr. K., v místě trvalého bydliště, převážně v bytě, který obýval spolu se svou manželkou I. G., v podnapilém stavu tuto opakovaně několikrát v měsíci fyzicky napadal tak, že ji bil otevřenými pěstmi do hlavy nebo celého těla, kopal ji nohama do těla, cloumal s ní či ji odstrčil takovou silou, až upadla na zem, nebo ji uchopil rukama kolem krku a škrtil ji, případně jí též kroutil ruce za zády, tahal za vlasy nebo na ni plival, přičemž nejméně v jednom případě své výhrůžky umocnil tím, že s kuchyňským nožem v ruce za utíkající I. G. běžel, 2/ v době od 1. 6. 2004 do 15. 4. 2008 v H. S., okr. K., v místě trvalého bydliště, převážně v bytě, který obýval spolu se svou manželkou I. G., v podnapilém stavu tuto opakovaně několikrát v měsíci fyzicky napadal tak, že ji bil otevřenými pěstmi do hlavy nebo celého těla, kopal ji nohama do těla, cloumal s ní či ji odstrčil takovou silou, až upadla na zem, nebo ji uchopil rukama kolem krku a škrtil ji, případně jí též kroutil ruce za zády, tahal za vlasy nebo na ni plival, čímž jí způsoboval podlitiny anebo oděrky na těle, přičemž ve čtyřech případech byla I. G. nucena vyhledat jednorázové lékařské ošetření, a nadto v uvedeném období trpěla psychosomatickými obtížemi, přitom ji vulgárně nadával, ponižoval a vyhrožoval zabitím blíže nespecifikovaným způsobem, a tato v důsledku jeho chování byla nucena v několika případech opustit s dětmi společnou domácnost, dále jí zakazoval navštěvovat rodinu a přátele, načež po posledním konfliktu dne 15. 4. 2008 byl hlídkou Policie ČR, Obvodního oddělení Horní Suchá vykázán ze společného obydlí, přesto se však několikrát do bydliště vrátil až do doby, než byl zadržen“. Takto popsané jednání obviněného odvolací soud kvalifikoval v bodě 1/ jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a v bodě 2/ jako trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Za to mu uložil podle § 215a odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Zároveň mu podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. uložil ochranné léčení protialkoholní ambulantní formou. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání ve prospěch i neprospěch obviněného. Učinila tak z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř., neboť je přesvědčena, že trestní stíhání obviněného pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. bylo podle § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř. nepřípustné a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší státní zástupkyně v podrobnostech uvedla, že odvolací soud sice shledal skutková zjištění nalézacího soudu zcela správná, rozdělil však skutek na část spáchanou do 31. 5. 2004, kdy nabyla účinnosti novela trestního zákona č. 91/2004 Sb., a na část spáchanou až po tomto datu. Tento závěr odvolacího soudu, že skutek není jediným pokračujícím trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., započatým již dne 29. 7. 2003 a dokončeným až posledním dílčím útokem dne 15. 4. 2008, podle jejího přesvědčení spočívá na nesprávném právním posouzení, neboť pro posouzení právní kvalifikace pokračujícího trestného činu je rozhodné datum jeho dokončení. Došlo-li v průběhu páchání pokračujícího trestného činu ke změně trestního zákona v neprospěch pachatele, pak pro posouzení podle přísnějšího znění trestního zákona postačí, pokud bylo jeho jednání i před touto změnou podle některého ustanovení trestního zákona trestné. Poukazovala přitom na judikatorní rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 11 Tdo 272/2007 (publikované pod č. 27/2008 Sb. rozh. trest.), a na rozhodnutí téhož soudu ve věci vedené pod sp. zn. 4 Tdo 1438/2007. Dovolatelka vedle toho upozornila na další pochybení odvolacího soudu, pokud uznal obviněného vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., aniž by k tomu měl podle § 163 odst. 1 tr. zák. souhlas poškozené I. G., která je jeho bývalou manželkou a matkou jejich společných dětí a žila s ním v inkriminované době ve společné domácnosti. Chtěl-li odvolací soud skutek spáchaný obviněným v době od 29. 7. 2003 do 31. 5. 2004 kvalifikovat jako jmenovaný trestný čin, měl nejprve souhlas poškozené opatřit a v případě jeho neudělení měl trestní stíhání obviněného pro tento skutek a trestný čin zastavit podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. V závěru svého podání dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud vzhledem k uvedeným skutečnostem podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud v důsledku zrušení pozbyla podkladu, a poté podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí o odvolání obviněného; současně navrhla, aby takové rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud by Nejvyšší soud hodlal učinit ve věci rozhodnutí jiné, souhlasila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání. K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. W. F. Uvedl v něm, že s podaným dovoláním souhlasí v té části, v níž dovolatelka namítala, že jeho trestní stíhání mělo být zastaveno pro nepřípustnost podle § 11 odst. 1 písm. i) tr. zák. Ve zbývající části dovolání již s argumentací dovolatelky nesouhlasil. Vyslovil názor, že o pokračujícím trestném činu lze hovořit nanejvýš v období od léta roku 2004 do dne 15. 4. 2008, neboť provedeným dokazováním bylo prokázáno, že v průběhu tohoto období se jednání naplňujícího skutkové znaky trestného činu podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. dopustil, k čemuž se i sám doznal. Na