8 Tdo 176/2020 — Nejvyšší soud

8 Tdo 176/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 4. 2020 Spisová značka:8 Tdo 176/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.176.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Doručování Lhůty Odvolání Poučení obviněného Právnická osoba Řízení o dovolání Zmocněnec Dotčené předpisy:§ 34 odst. 2, 8 předpisu č. 418/2011Sb. § 64 odst. 1 písm. b) tr. ř. § 253 odst. 1, 2 tr. ř. § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 7. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2274/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 176/2020-1453 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2020 o dovolání obviněné právnické osoby Modern Media, s. r. o., IČ: 29060478, sídlem Novomlýnská 1237/2, 110 01 Praha 1 – Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 4. 2019, č. j. 55 To 151/2018-1373, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 53/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné právnické osoby Modern Media, s. r. o., odmítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Šumperku projednával v trestním řízení vedeném pod sp. zn. 4 T 53/2017 trestnou činnost obviněných Z. T. (nar. XY, bytem XY), P. T. (nar. XY, bytem XY), L. V. (nar. XY, bytem XY) a obchodní společnosti Modern Media, s. r. o., jejímž předmětem (stručně shrnuto) bylo podvodné vylákávání dávek nemocenského pojištění. Rozsudkem ze dne 19. 3. 2018, sp. zn. 4 T 53/2017, soud uznal všechny obviněné vinnými ze spáchání celkem osmi skutků popsaných ve skutkové větě výroku o vině a v obecné rovině kvalifikovaných jako trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. 2. Skutek obviněné právnické osoby Modern Media, s. r. o. (dále jen „obviněná“, „obviněná právnická osoba“ či „dovolatelka“), definovaný v bodě 8) výroku o vině nalézací soud právně posoudil rovněž jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za což jí uložil podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku a § 20 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. trest zákazu činnosti v trvání dvou roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rovněž uložil jí a obviněným Z. T. a L. V. povinnost společně a nerozdílně zaplatit českému státu zastoupenému Pražskou správou sociálního zabezpečení, se sídlem Trojská 1997/13a, 182 00 Praha 8, na náhradě škody částku ve výši 202 976 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná právnická osoba odvolání, o němž rozhodoval Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v samostatném neveřejném zasedání. Usnesením ze dne 16. 4. 2019, č. j. 55 To 151/2018-1373, podle § 253 odst. 1 tr. ř. podané odvolání zamítl jako opožděně podané. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že soud druhého stupně poté rozhodl také o opravných prostředcích zbylých tří obviněných, a to rozsudkem ze dne 30. 5. 2019, č. j. 55 To 151/2018-1381. 4. Obviněná právnická osoba se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Vymazala proti němu podala dovolání. Výslovně sice odkázala na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem ze samotného slovního vyjádření důvodu dovolání, tj. že „bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ..., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí“, i z obsahu dovolací argumentace, je zcela zřejmé, že fakticky uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho prvé alternativě. 5. Dovolatelka v úvodu svého mimořádného opravného prostředku připomněla, že rozsudek soudu prvního stupně byl nejprve doručen jejímu zmocněnci P. H. dne 19. 4. 2018, a následně byl dne 7. 5. 2018 doručen také do její datové schránky. Poté citovala z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který poukázal na § 34 odst. 8 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „zákon č. 418/2011 Sb.“), podle něhož má-li právnická osoba zmocněnce, písemnosti se doručují pouze tomuto zmocněnci, pokud trestní řád nestanoví jinak. Na to navázal úvahou, že „trestní řád neobsahuje ustanovení, které by upravovalo odchylně doručování právnické osobě v postavení obviněného. Je tedy otázkou, nakolik lze § 64 trestního řádu o doručování do vlastních rukou interpretovat tak, že tam lze doručovat výhradně právnické osobě, tj. nikoliv zmocněnci, opatrovníkovi nebo obhájci této osoby.“ Odvolací soud uzavřel, že v případě zmocněnce právnické osoby lze jemu doručovat i písemnosti určené do vlastních rukou právnické osoby, čemuž má nasvědčovat znění § 34 odst. 5, 6 zákona č. 418/2011 Sb., na základě čehož dovodil, že účinky spojené s počátkem lhůty pro podání odvolání nastaly dnem, kdy byl rozsudek doručen zmocněnci obviněné P. H., a nikoli až dnem doručení rozsudku do její datové schránky. 6. Nastíněné závěry soudu druhého stupně považovala dovolatelka za nesprávné. Krajský soud podle jejího názoru nevzal v potaz, že podle ustanovení § 248 odst. 2 tr. ř., jestliže se doručuje obviněnému i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Dále zdůraznila, že předmětný rozsudek jí byl nesporně doručen dne 7. 5. 2018, proto nemůže být v žádném případě rozhodující, zda lze považovat doručování obviněné společnosti za procesně sporné, či nikoliv, tedy zda mělo být do její datové schránky vůbec doručováno. Dospěl-li nalézací soud k závěru, že má být doručeno i její osobě, nelze jí klást k tíži, že podala odvolání až ve lhůtě, která jí začala plynout ode dne tohoto doručení, neboť se takto procesně zachovala v souladu s poučením obsaženým v odsuzujícím rozsudku. Není možno klást na obviněnou takové požadavky, aby si sama vyhodnocovala případný rozpor v doručování rozsudku ze strany soudu a z opatrnosti podávala odvolání dříve, než vyplývá ze zákona a poučení, které se jí dostalo. S odkazem na „rozhodnutí R 19/1988“ dovolatelka uzavřela, že nelze přenášet procesní odpovědnost za případná procesní pochybení, včetně nesprávného doručování, na účastníky řízení, kteří mají právo spolehnout se na poučení v písemném vyhotovení rozsudku, který je jim doručen. 7. Zamítnutí odvolání obviněné právnické osoby lze podle jejího názoru rovněž považovat za odmítnutí práva účastníka řízení na přístup k soudům a takto i práva na ochranu. Pokud tedy předseda senátu rozhodl o doručení rozsudku jak zmocněnci obviněné, tak i jí samotné, nelze jí upřít právo na odvolání předtím, než uběhne osmidenní lhůta daná zákonem a obsažená v poučení, počítaná s ohledem na ustanovení § 248 odst. 2 tr. ř. od data pozdějšího doručení. Z těchto důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 4. 2019, č. j. 55 To 151/2018-1373, a vrátil věc odvolacímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. V souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. se k dovolání obviněné písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Hned v úvodu svého vyjádření předeslala, že se s uplatněnou dovolací argumentací neztotožnila. Následně připomněla skutečnost, že obviněná právnická osoba si na podkladě plné moci ze dne 10. 4. 2017 zvolila ke svému zastupování zmocněnce P. H.. Na uvedeném právním podkladě vystupoval tento zmocněnec od zahájení jejího trestního stíhání a aktivně se účastnil všech procesních úkonů v řízení přípravném i před soudem. V rámci jeho výlučného postavení ve smyslu § 34 odst. 3 zákona č. 418/2011 Sb. mu také byl za podmínek § 34 odst. 8 téhož zákona v právním režimu do vlastních rukou prostřednictvím datové schránky doručen dne 19. 4. 2018 odsuzující rozsudek nalézacího soudu ze dne 19. 3. 2018. V této souvislosti se odvolací soud zabýval otázkou, zda pravidlo výlučného doručování písemností určených právnické osobě, buď jejímu zmocněnci, nebo opatrovníkovi, pokud je jí za podmínek § 34 odst. 5 téhož zákona ustanoven, není prolomeno těmi ustanoveními trestního řádu, která se týkají doručování písemností v trestním řízení, resp. posouzení otázky doručování do vlastních rukou, jedná-li se o odsuzující rozsudek a tedy o rozhodnutí, proti kterému je oprávněná osoba (tedy obviněná právnická osoba, zastoupená zmocněncem nebo opatrovníkem, je-li jí ustanoven) podat opravný prostředek. 9. Podle státní zástupkyně odvolací soud výkladem ustanovení § 34 odst. 4 a 5 zákona č. 418/2011 Sb. dospěl ke zcela správnému závěru, že interpretace § 64 tr. ř. o doručování do vlastních rukou obviněné právnické osoby lze aplikovat pouze ve smyslu doručení prostřednictvím jedné z osob u