8 Tdo 197/2013 – Nejvyšší soud

8 Tdo 197/2013-46 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. března 2013 o dovolání obviněného V. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 11. 2012, sp. zn. 55 To 502/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 107/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 8. 2012, sp. zn. 4 T 107/2012, byl obviněný V. K. uznán vinným v bodě I. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, v bodě II. zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku a v bodě III. přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jichž se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tak, že I. v době od 13. 6. 2011 do 29. 6. 2011 pod příslibem prodeje bytové jednotky v domě na pozemku v katastrálním území S. H., obec L., část obce L., spoluvlastnického podílu o velikosti … na společných částech domu a spoluvlastnického podílu o velikosti … na pozemku, vše zapsané na listu vlastnictví vedeném u Katastrálního úřadu pro L. k., katastrální pracoviště L., vylákal a následně převzal od poškozené O. T., ve dvou částkách finanční hotovost v celkové výši 500.000,- Kč, a to jednak dne 13. 6. 2011 částku ve výši 420.000,- Kč předanou v budově Magistrátu města L. po podpisu smlouvy o smlouvě budoucí, jejímž předmětem byl budoucí prodej uvedené nemovitosti, a dále dne 29. 6. 2011 částku ve výši 80.000,- Kč, předanou v budově Magistrátu města L., jako platby za prodej výše uvedené nemovitosti v předem dohodnuté celkové ceně 500.000,- Kč, přičemž při jednání o prodeji, jakož i při podpisu smlouvy o smlouvě budoucí dne 13. 6. 2011 zamlčel, že na uvedené nemovitosti je zřízeno zástavní právo ve prospěch Wűstenrot hypoteční banka, a. s., ve výši 950.000,- Kč vzniklé v souvislosti se smlouvou o poskytnutí hypotečního úvěru, dále zamlčel, že ze strany Wűstenrot hypoteční banka, a. s., bylo k datu 14. 12. 2010 v důsledku neplacení předepsaných splátek od této smlouvy odstoupeno, zároveň zamlčel, že usnesením Okresního soudu Liberec ze dne 22. 11. 2010, č. j. 64 EXE 6054/2010-5, byla nařízena exekuce k uspokojení nároků oprávněné V. K. a exekučním příkazem ze dne 24. 3. 2011, č. j. 36-Ex 2213/2010-10, byl nařízen exekuční prodej předmětné nemovitosti, v důsledku něhož měl zakázáno uvedenou nemovitost převést na někoho jiného nebo jí zatížit a jakkoliv s ní nakládat, s vědomím, že v důsledku neschopnosti hrazení uvedených závazků o nemovitost s jistotou přijde, podal dne 29. 6. 2011 návrh na vklad vlastnického práva k uvedené nemovitosti ve prospěch poškozené O. T. v budově Katastrálního úřadu pro L. k., Katastrální pracoviště L., a to na základě podvržené kupní smlouvy o prodeji předmětné nemovitosti uzavřené mezi prodávajícím V. K. a kupující O. T., kterou však jmenovaná poškozená nepodepsala, když podepsala smlouvu jiného znění, a v ní uvedl kupní cenu za předmětnou nemovitost pouze ve výši 90.000,- Kč a zároveň závazek O. T. převzít splácení hypotečního úvěru. Vklad vlastnického práva k uvedené nemovitosti však s ohledem na exekuční příkaz k prodeji nemovitosti proveden nebyl, vylákané finanční prostředky poškozené O. T. nevrátil a užil je pro vlastní potřebu a způsobil jí tak škodu ve výši 500.000,- Kč, II. v přesně nezjištěné době v rozmezí od 13. 6. 2011 do 21. 7. 2011 na nezjištěném místě úmyslně neoprávněně pozměnil směnku ze dne 13. 6. 2011, kterou se O. T. jako výstavce zavázala zaplatit dne 29. 6. 2011 na řad V. K. částku ve výši 90.000,- Kč tak, že směnečnou sumu 90.000,- Kč udanou na směnce jak slovy, tak čísly změnil na údaj 190.000,- Kč a „jednostodevadesáttisíc“, a takto pozměněnou směnku následně ve dvou případech uplatnil jako pravou, a to dne 21. 7. 2011, kdy ji na základě plné moci předal v L. v ulici U O. k vymožení AVP pohledávky, s. r. o., a následně pak dne 8. 9. 2011 v zastoupení svého advokáta JUDr. J. V. podal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci společně s originálem pozměněné směnky návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, přičemž na základě tohoto návrhu Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci vydal dne 12. 12. 2011 směnečný platební rozkaz pod č. j. 37 CM 309/2011-21, III. v L. v době od 26. 1. 2011 do 4. 3. 2011 jako odsouzený, kterému byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci sp. zn. 1 T 94/2009, s právní mocí dne 12. 11. 2010, uložen trest odnětí svobody ve výměře dvou let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků a šesti měsíců se stanovením dohledu probačního úředníka, opakovaně v reakci na výkon tohoto dohledu vyhrožoval probační úřednici Mgr. A. T., která dohled probačního úředníka realizovala, tak, že zaslal na její služební telefon účastnického čísla, SMS zprávy s výhružným textem, a to dne 26. 1. 2011 v 15:36:11 hod. z telefonu účastnického čísla zprávu m. j. „Ještě jedna otázka na to proč nemám označený zvonek jmenovkou … ještě jeden komunistický invektiv a váš úřad dostane jasnou odpověď na vaši nepotřebnost … Komunisti vaše urny naše budoucnost. K.“, dne 4. 3. 2011 v 02:11:44 hodin z telefonu účastnického čísla zprávu m. j. „Ty špíno komunistická o co se to snažíš! Vyvíjíš aktivity proti člověku, který jako jediný má tu sílu a čest se postavit tomuto zkorumpovanému vámi komunisty nakaženému systému. Nech toho, jinak zkurvysyn T. bolševiská nula. Dopadne špatně.“ Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 11. 2012, sp. zn. 55 To 502/2012, odvolání podaná proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jednak obviněným, a jednak státním zástupcem v neprospěch obviněného zaměřené proti výroku o trestu, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Obviněný podal proti tomuto usnesení soudu druhého stupně prostřednictvím obhájce JUDr. Radima Engelmaiera s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. Ve vztahu ke skutku pod bodem I. uvedl, že od poškozené O. T. nedostal částku 500.000,- Kč, ale za byt od ní jako cenu obdržel jen 90.000,- Kč a zbylých 410.000,- Kč mu poškozená nevyplatila. Obviněný sice připustil, že se soudy celou záležitostí podrobně zabývaly, avšak soud prvního stupně i přesto neodstranil rozpory ve výpovědích poškozené a jejího syna, a obviněnému neuvěřil a odsoudil ho, přestože jednal po celou dobu v dobré víře, že jde o běžnou obchodní transakci, se kterou byly strany srozuměny. Obviněný se snažil odstranit všechny zjišťované pochybnosti, o čemž svědčí záznam z jednání jak o obchodních podmínkách, tak i z exekučního úřadu. Ke skutku v bodě II. obviněný uvedl, že doznal, že směnka byla na částku 190.000,- Kč dopsána, avšak stalo se tak s vědomím poškozené O. T., o čemž svědčí i záznam o jejich schůzce. Způsob, jakým soud prvního stupně hodnotil pravost směnky, věrohodnost poškozené i znaleckého posudku z oboru písmoznalectví obviněný považuje za jednostranný, a tedy nesprávný. K jednání pod bodem III. obviněný uvedl, že jej spáchat nemohl, protože telefon, z něhož byly zprávy zaslány, byť byl jeho vlastnictvím, užívala jiná osoba, která měla být předvolána jako svědek v odvolacím řízení, avšak v mezidobí zemřela, což činí obhajobu obviněného v danou chvíli v podstatě nepřezkoumatelnou. I přes tuto výhradu však připustil skutkový děj, který byl zjištěn a namítal, že jednání, které je v něm popsáno, nevykazuje všechny znaky přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Rovněž namítl, že uvedený čin nebyl spáchán v intenzitě, jíž zákoník u tohoto přečinu předpokládá, a proto mělo být toto jednání postoupeno jako přestupek. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby je dovolací soud zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 12. 2. 2013, písemně sdělilo, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat. Když Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), zkoumal, zda obviněným označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu s jeho zákonným vymezením, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř. Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení