8 Tdo 231/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 231/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 4. 2025 Spisová značka:8 Tdo 231/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.231.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přijetí úplatku Hodnocení důkazů Spravedlivý proces Dotčené předpisy:§ 331 odst. 1 alinea 1. a 2. tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 231/2025-669 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání obviněné Š. K. (roz. B.) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 7 To 172/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 130/2022, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněná Š. K. (dále zpravidla jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 6. 2023, sp. zn. 2 T 130/2022, uznána vinou přečinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první a druhá tr. zákoníku. Za toto jednání (popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byla podle § 331 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 140 000 Kč (jedno sto čtyřiceti tisíc), tvořeného podle § 68 odst. 1 a § 68 odst. 2 tr. zákoníku z 100 denních sazeb po 1400 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno zaplacení peněžitého trestu v 10 měsíčních splátkách po 14 000 Kč splatných vždy ke 20. dni v měsíci počínaje následujícím měsícem po měsíci, kdy tento rozsudek, nabude právní moci. Výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněná nezaplatí alespoň dvě dílčí splátky včas. (Týmž rozsudkem bylo také rozhodnuto o vině spoluobviněných, kteří dovolání nepodali). 2. Proti shora uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 podala obviněná odvolání (odvolání byla podána také některými spoluobviněnými, kteří dovolání nepodali), které Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 7 To 172/2024, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněná podala prostřednictvím své obhájkyně proti výše uvedenému usnesení Městského soudu v Praze dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku uvedla, že léky vždy předepisovala pouze s ohledem na zdravotní stav pacientů a nikdy nepobírala, ani nepožadovala za předpis léku jakoukoliv úplatu. Dále uvedla, že v celém spisovém materiálu se nenachází složka SÚKL obsahující přehled předepisovaných léků, tak jako u ostatních spoluobviněných, a není tak prokázáno množství a druh léků, ze kterých měly být vyčíslovány údajné odměny za preskripci. Poukázala rovněž na to, že léky, za jejichž předpis měla dostávat odměny, představovaly jen zanedbatelnou část léků, které v dané období předepsala. V této souvislosti poukázala na jednotlivé léky a jejich množství, které v dané době předepisovala. V další části dovolání vyslovila své přesvědčení, že záznamy v diáři P. S. mohly pocházet z interní dokumentace společnosti a v této souvislosti také uvedla, že ze zápisů v diáři není zjevný jejich účel, nelze z nich poznat, že k jednotlivým setkáním došlo, ani že by došlo k předání peněz. Podle dovolatelky mohl kurýr P. S. záznamy upravovat ke svému prospěchu a peníze si nechávat, jelikož společnost neměla žádný kontrolní mechanismus, kterým by poznala, že k platbám ve skutečnosti nedošlo. S ohledem na uvedené skutečnosti je přesvědčena, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Vzhledem k výše uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud obě rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení uvedl, že dovolatelka opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnila již ve svém odvolání, přičemž on má za to, že argumentace odvolacího soudu reaguje na námitky obviněné vyčerpávajícím způsobem a v podrobnostech na ni odkazuje. Dále uvedl, že je nesporné, že dovolatelka svým pacientům nijak neuškodila, ale absence poškození zdraví pacientů nebo porušení lege artis při předepisovaní léku nemá vliv na posouzení jejího jednání jako přečinu přijetí úplatku podle § 331 tr. zákoníku. Podle státního zástupce námitky obviněné ve vztahu ke skutkovým zjištěním neodpovídají dovolacímu důvodu a obsahově jimi dovolatelka poukazuje na zásadu in dubio pro reo, přičemž nic nenasvědčuje tomu, že by tato zásada byla porušena. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněné odmítl, přičemž současně vyjádřil souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod. 8. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. 9. Nejvyšší soud musí rovněž zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale niko