8 Tdo 286/2011 – Nejvyšší soud

8 Tdo 286/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2011 o dovoláních podaných obviněnými J. P., T. K., a I. Z., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 3 To 62/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 3/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. P., T. K. a I. Z. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 45 T 3/2008, byl obviněný J. P. uznán vinným v bodech I., II. zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, a byl podle § 211 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Obviněný T. K. byl v bodě I. uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a byl podle § 211 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Obviněný I. Z. byl v bodech II., III uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a podle § 211 odst. 5 tr. zákoníku mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obvinění J. P. a T. K. byli zčásti další trestné činnosti, z níž byli obžalováni obžalobou Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 25. 4. 2008, sp. zn. 4 KZv 26/2007, podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni. Současně rozhodl o náhradě škody. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 3 To 62/2010, z podnětu odvolání obviněných J. P., T. K. a I. Z. a státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), e) tr. ř. shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. ohledně zprošťujícího výroku o vině obviněných J. P. a T. K. rozhodl tak, že podle § 259 odst. 1 tr. ř. v této části trestní věc vrátil soudu prvního stupně. V odsuzující části nově rozhodl tak, že obviněného J. P. v bodech I., II. uznal vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“), a podle § 250b odst. 4 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle § 60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků s vyslovením dohledu nad obviněným. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti v oblasti sjednávání úvěrů v trvání čtyř roků. Obviněného T. K. uznal vinným v bodě I. trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a podle § 250b odst. 4 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků s vyslovením dohledu nad obviněným. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti v oblasti sjednávání úvěrů v trvání čtyř roků. Obviněného I. Z. uznal vinným v bodech II., III. trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., a podle § 250b odst. 4 tr. zák. ho odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon ho podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti v oblasti sjednávání úvěrů v trvání šesti roků. Rozhodl též o náhradě škody. Podle popsaných skutkových zjištění se obvinění uvedených trestných činů dopustili tím, že v době od 9. 6. 2004 do 10. 3. 2005 ve V.p.P., v R., v H. M. a v dalších blíže nezjištěných místech okresu B. obviněný J. P., zaměstnán v době od 2. 1. 2004 do 31. 7. 2005 jako specialista prodeje u České spořitelny, a. s., P., pobočka O. (dále jen „Česká spořitelna“), oprávněný sjednávat s jinými osobami smlouvy o spolupráci za účelem nabízení a realizace úvěrových produktů České spořitelny, poté, kdy dne 29. 4. 2004 uzavřel ve V.p.P. smlouvu o spolupráci s obviněným T. K., který tak byl oprávněn uzavírat se zájemci o úvěr smlouvy o úvěrovém produktu „Sporoservis České spořitelny, a.s.“ (dále jen „Sporoservis“), za účelem zajištění úhrady oprav motorových vozidel, které měly být prováděny v jeho opravně ve V.p.P., Z., okres B., když byl současně i fyzickou osobou podnikající na základě živnostenského listu vydaného Okresním živnostenským úřadem v B. dne 5. 9. 2001 pod ev. č. 380100-11973-01 v předmětu činnosti „úpravy karosérií“, a dne 16. 11. 2004, v R., okres B., uzavřel smlouvu o spolupráci s obviněným I. Z., který tak byl oprávněn uzavírat se zájemci o úvěr smlouvy o úvěrovém produktu „Sporoservis“ za účelem zajištění úhrad koupě motorových vozidel, když byl současně i fyzickou osobou s živnostenským oprávněním dle živnostenského listu vydaného Obecním živnostenským úřadem v R. dne 21. 9. 1992 pod č. oprávnění 362/92/V/Pa/3, v předmětu činnosti „koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“, s provozovnou v H. M., okres B., když však obviněný I. Z. tehdy v tomto předmětu činnosti nepodnikal, žádný autobazar nevlastnil, neprovozoval a neměl jej v pronájmu, v níže uvedených případech obvinění T. K. a I. Z. získávali osobní údaje a sepisovali žádosti jednotlivých zájemců o úvěr „Sporoservis“ u České spořitelny, a poté při vyplňování žádostí o úvěr za účelem jejich předložení České spořitelně vědomě uváděli nepravdivé údaje o výši měsíčního příjmu zájemců a o jejich zaměstnání, popřípadě o osobě zájemce či účelu požadovaného úvěru, následně po dosažení převodu finančních prostředků ze schválených úvěrů na jejich účty u bank prováděli v řadě případů níže uvedených hotovostní vyplácení úvěrových finančních prostředků těmto zájemcům, případně jiným osobám, a to za situace, kdy si byli vědomi, že tyto finanční prostředky budou použity k jinému, než deklarovanému účelu, obviněný I. Z. si zčásti tyto peněžní prostředky ponechal nebo převzal od zájemců o úvěr jako provizi, přičemž totožnost zájemců o úvěr a správnost údajů v úvěrových smlouvách potvrzovali vlastnoručním podpisem a razítkem poté, kdy byla žádost o úvěr schválena centrálou České spořitelny, přitom si byli vědomi, že jednají v rozporu se svými povinnostmi stanovenými Smlouvou o spolupráci s Českou spořitelnou a s předpisy a pravidly České spořitelny, týkajícími se poskytování spotřebních úvěrů „Sporoservis“, přičemž obviněný J. P. pak v téže době a na stejných místech prostřednictvím počítače vyplňoval a sepisoval žádosti o výše uvedený úvěr a elektronickou cestou vkládal takto sepsané žádosti o úvěr do počítačové sítě a předkládal je touto cestou centrále České spořitelny v P. ke schválení úvěru, když obvinění T. K. a I. Z. neuměli pracovat s počítačem, ač si byl vědom, že tyto žádosti o úvěr, zasílané České spořitelně obsahují nepravdivé údaje o příjmech zájemců o úvěr, o jejich zaměstnání, v některých případech také o osobě zájemce o úvěr a dále nepravdivé údaje o účelu použití finančních prostředků, přičemž obvinění takto postupovali v následujících případech: I. obvinění T. K. a J. P.: 1. dne 9. 6. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 100.000,- Kč pro Z. Š. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv věděli o tom, že finanční prostředky z tohoto úvěru jsou ve skutečnosti určeny pro L. K., a to na rekonstrukci jeho podniku, tuto žádost obviněný T. K. podepsal a opatřil razítkem a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli dne 10. 6. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 17. 6. 2004 došlo k převodu finanční částky 100.000,- Kč z úvěrového účtu Z. Š. na účet obviněného T. K. u Komerční banky a.s. (dále jen „Komerční banka“), odkud byly finanční prostředky vybrány a vyplaceny, přičemž totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný T. K. na úvěrové smlouvě dne 11. 6. 2004, 2. dne 11. 7. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 17.000,- Kč pro E. P. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv věděli, že tyto finanční prostředky jsou určeny pro K. R., nyní K. P., na kterou byl výnos úvěru převeden dne 14. 7. 2004, tuto žádost obviněný T. K. podepsal a opatřil razítkem a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli dne 11. 7. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 14.