8 Tdo 289/2008 — Nejvyšší soud

8 Tdo 289/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 3. 2008 Spisová značka:8 Tdo 289/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.289.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 289/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. března 2008 o dovolání obviněného V. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 6 To 155/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 574/2006, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 13 T 574/2006, byl obviněný V. P. uznán vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a odsouzen podle § 180d tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na osmnáct měsíců; podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na tři léta. Tímtéž rozsudkem byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti pro další skutek, v němž byly spatřovány trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. dopustil tím, že dne 17. 11. 2006 na silnici v obci S. na křižovatce ulic M. a J. A. K. kolem 13.55 hodin řídil osobní automobil Škoda Felicia přesto, že rozhodnutím M. ú., o. d. v U. B. ze dne 2. 3. 2006, č. j. OD 3998/11/05, ve spojení s rozhodnutím K. ú. Z. k., o. d. a s. h., č. j. KÚZL-43993/2006, které nabylo právní moci dne 24. 7. 2006, mu byl mimo jiné uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šestnácti měsíců, tj. do 24. 11. 2007, avšak byl zadržen hlídkou Policie ČR. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti jeho odsuzující části. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 6 To 155/2007, bylo podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které zaměřil proti výroku o vině i všem na něj navazujícím výrokům. Odkázal v něm na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkl, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily subjektivní stránku trestných činů, pakliže dospěly k závěru, že jednal v nepřímém úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák. Měl za to, že v řízení nebylo zjištěno, že dne 17. 11. 2006 věděl o právní moci správního rozhodnutí, jímž mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel; vědět to jistě měl a mohl. Jelikož oba trestné činy, jimiž byl uznán vinným, jsou úmyslnými trestnými činy, nedbalostní forma zavinění nemohla vést k rozhodnutí o vině a uložení trestu. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu, popř. i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a aby věc vrátil soudu nižší instance k dalšímu řízení. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání je významná otázka, zda byly skutkem popsaným v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. po stránce subjektivní. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. spočívající v tom, že obviněný mařil výkon rozhodnutí jiného státního orgánu tím, že vykonával činnost, která mu byla zakázána, a trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. spočívající v tom, že řídil motorové vozidlo, ačkoliv nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona. Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která zákonné znaky uvedených trestných činů včetně jejich subjektivní stránky vyjadřují. Podstata jednání obviněného spočívala v tom, že dne 17. 11. 2006 na silnici v obci S. řídil osobní automobil přesto, že rozhodnutím M. ú., o. d. v U. B. ze dne 2. 3. 2006, č. j. OD 3998/11/05, ve spojení s rozhodnutím K. ú. Z. k., o. d. a s. h., č. j. KÚZL-43993/2006, které nabylo právní moci dne 24. 7. 2006, mu byl za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. f) a § 30 odst. 1 písm. i) bod 1 přestupkového zákona mimo jiné (pokuty ve výši 9.000,- Kč) uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šestnácti měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, tj. do 24. 11. 2007, přičemž byl zadržen hlídkou Policie ČR. Obviněný namítl, že rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku proto, že nebyla správně posouzena subjektivní stránka předmětných trestných činů. Argumentoval, že nebylo prokázáno, že věděl o právní moci správního rozhodnutí, jímž mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel, z čehož vyvozoval, že nebylo prokázáno, že se činu dopustil v úmyslu nepřímém, a nedbalostní forma zavinění, již připouštěl, k závěru o jeho vině nepostačuje. Pro trestní odpovědnost podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. i § 180d tr. zák. se vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§ 3 odst. 3 tr. zák.) Výhrady obviněného zpochybňující subjektivní stránku trestného činu nemohly obstát. Závěr o formě zavinění (§ 4, § 5 tr. zák.) je závěrem právním, vycházejícím ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování. To znamená, že v tzv. skutkové větě není nezbytně nutné výslovně uvést, že čin byl spáchán úmyslně; takový závěr coby závěr právní však musí mít ve skutkových zjištění vyjádřených v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku oporu. V posuzovaném případě soudy učinily ve vztahu k zavinění taková zjištění, která zákonné znaky nejméně úmyslu nepřímého podle § 4 písm. b) tr. zák. evidentně naplňují. Lze předeslat, že najít jasnou hranici mezi zaviněním v podobě úmyslu nepřímého a nedbalostí vědomou, již obviněný připouštěl, nebývá vždy jednoduchou záležitostí. Nelze totiž pominout, že eventuální úmysl podle § 4 písm. b) tr. zák. se shoduje s vědomou nedbalostí podle § 5 písm. a) tr. zák. v intelektuální složce, ale oproti eventuálnímu úmyslu u vědomé nedbalosti chybí volní složka vyjádřená srozuměním. Pokud tedy pachatel jedná v úmyslu nepřímém, srozumění vyjadřuje jeho aktivní volní vztah k způsobení následku, který je relevantní pro trestní právo. Způsobení takového následku ale není jeho přímým cílem, ani jeho nevyhnutelným prostředkem, poněvadž pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i nezávadným. Přitom je však vždy srozuměn s tím, že realizace tohoto cíle předpokládá způsobení, byť vedlejšího, následku významného pro trestní právo. Na takové srozumění se pak usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho zásah, nebo zásah jiné osoby. Naopak vědomá nedbalost je budována na vědomí možnosti vzniku následku, což je schopnost pachatele rozpoznat a zhodnotit okolnosti, které vytvářejí možné nebezpečí pro zájem chráně