8 Tdo 319/2009 — Nejvyšší soud

8 Tdo 319/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2009 Spisová značka:8 Tdo 319/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.319.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 319/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2009 dovolání obviněného J. R., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 4 To 238/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 168/2007, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 4 To 238/2008, v odsuzující části z r u š u j e . Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í současně také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 92 T 168/2007, byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 147 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jedenáct měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dvacet čtyři měsíce. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil v plné výši škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že jako předseda představenstva a jediná osoba odpovědná za odvádění srážek z mezd zaměstnanců společnosti R., a. s., se sídlem M., B., nesplnil svou zákonnou povinnost odvést za zaměstnance daň i pojistné na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti v celkové výši 152.891,- Kč, a to : - pojistné na sociální zabezpečení dle zákona č. 589/1992 Sb. M. s. s. z. v B., V., za období od ledna 2005 do 19. 5. 2006 v částce 101.860,- Kč, přestože svým zaměstnancům vyplácel mzdy, ze kterých srazil pojistné ve výši 8 % z vyměřovacího základu, - pojistné na zdravotní pojištění dle zákona č. 592/1992 Sb. V. z. p. České republiky, Ú. p. S., T. G. M., S,, za období od ledna 2005 do 19. 5. 2006 v částce 51.031,- Kč., přestože svým zaměstnancům vyplácel mzdy, ze kterých srazil pojistné ve výši 4,5 % vyměřovacího základu. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti výroku o vině. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 4 To 238/2008, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku, jímž byla obviněnému uložena povinnost podle § 59 odst. 2 tr. zák., aby ve zkušební době podle svých sil uhradil v plné výši škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle § 59 odst. 2 tr. zák. se obviněnému ukládá povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradil dlužné pojistné na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Dále byl obviněný podle § 226 písm. e) tr. ř. zproštěn obžaloby z dílčího útoku trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., spočívajícího v tom, že jako předseda představenstva a jediná osoba odpovědná za odvádění srážek z mezd zaměstnanců společnosti R,, a. s., se sídlem M,, B,, nesplnil svou zákonnou povinnost odvést za zaměstnance pojistné na zdravotní pojištění podle zákona č. 592/1992 Sb. Z, p, m, v, ČR, pobočka W,, H, K,, za leden 2006 v částce 99,- Kč, přesto, že svým zaměstnancům vyplácel mzdy, ze kterých srazil pojistné ve výši 4,5 % z vyměřovacího základu. Pro úplnost je třeba dodat, že se jednalo již o druhé rozhodnutí, kterým odvolací soud v předmětné věci rozhodl. V prvém případě z podnětu odvolání státního zástupce usnesením ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 4 To 11/2008, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 92 T 168/2007, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně. Proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. Dovolatel připomněl, že podmínkou trestní odpovědnosti pachatele za trestný čin podle § 147 odst. 1 tr. zák. je, že měl k dispozici příslušné finanční prostředky, ale neodvedl je oprávněným příjemcům, a byly použity k jiným účelům. Takové zjištění podle něj soudy neučinily a nebyla naplněna ani subjektivní stránka označeného trestného činu, protože jeho úmyslem nebylo neodvést provedené srážky. Tvrdil, že příjemci příslušných plateb započítali uskutečněné platby na úhradu dřívějších nedoplatků, na pokuty, penále a jiné sankce. Při takovém postupu nemohl nikdy docílit, aby částky, které zaslal, byly započítány na sražené odvody za příslušné období. Soudům obou stupňů dále vytkl, že neprovedly jím navrhované důkazy, zejména výslech Ing. E, L, a Bc. M, F,, a nenechaly vypracovat znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, který by se vyjádřil k částkám sraženého pojistného. V důsledku nevyslechnutí uvedených svědkyň nemohly soudy objektivně zjistit, zda částky, které srazil a odvedl, nebyly u příjemců zúčtovány na úhradu dluhů za dřívější období. Pokud tak příjemci skutečně postupovali a započetli platby na dřívější úhrady, nelze ve vztahu k období, za které byl odvod uskutečněn, dovozovat trestní odpovědnost plátce, protože vzniklý dluh není v příčinné souvislosti s jeho jednáním v tomto období. Domníval se proto, že jeho případ je srovnatelný s tím, který Nejvyšší soud řešil ve svém usnesení sp. zn. 7 Tdo 426/2004 se závěry odlišnými od těch, jež učinily soudy v jeho věci. Poznamenal, že v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu není uvedeno, že by odpovědná osoba měla povinnost uvádět u každé platby, že se jedná o úhradu dlužné částky plateb za zaměstnance a za jaké období. Dovolatel nesouhlasil ani s výrokem o trestu, konkrétně s výrokem, jímž mu byla podle § 59 odst. 2 tr. zák. uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil dlužné pojistné na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Primární podmínkou uložení takové povinnosti je existence pasivní legitimace obviněného vůči poškozenému, což ovšem v daném případě splněno nebylo. Platební povinnost ve vztahu k odvodům pojistného za zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, které byly strženy z tzv. hrubých mezd zaměstnanců, je povinností zaměstnavatele, tj. společnosti R,, a. s., nikoliv povinností stanovenou zákonem jemu, jak ostatně rozhodl v obdobném případě i Nejvyšší soud pod sp. zn. 4 Tz 168/2006. Odvolacímu soudu dále vytkl, že nerozhodl o celém odvolání, protože jeho rozsudek obsahuje pouze změnu výroku o trestu v uložení modifikované povinnosti podle § 59 odst. 2 tr. zák. a zprošťující výrok z dílčího útoku trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. Není ale zřejmé, jak bylo rozhodnuto o odvoláním napadeném výroku o vině trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. i výroku o trestu za tento trestný čin, když v podstatě odvolací soud rozhodl pouze o změně výroku o náhradě škody. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání poznamenala, že dovolatelem namítaná nesprávnost právního posouzení skutku v odkaze na nesplněné podmínky jeho trestní odpovědnosti ve smyslu § 147 odst. 1 tr. zák. v duchu určujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1426/2004 je podložena jinými skutkovými zjištěními, než jsou ta, která jsou v citovaném rozhodnutí rozhodující. Za podstatné v dané věci považovala to, že dovolatel byl po stránce skutkové uznán vinným t