8 Tdo 337/2019 — Nejvyšší soud

8 Tdo 337/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 4. 2019 Spisová značka:8 Tdo 337/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.337.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 337/2019-146 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 4. 2019 o dovolání obviněného M. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 14 To 288/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 32/2018, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 2 T 32/2018, uznal obviněného M. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 10. 1. 2018 kolem 18:50 hodin v katastru obce XY, okres Chrudim, na silnici II. třídy č. 358, ve směru od obce XY, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Ford Mustang, rz, přestože věděl, že v důsledku dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče pozbyl ke dni 30. 3. 2017 řidičské oprávnění. 2. Pro uvedený skutek a trestný čin soud obviněnému uložil podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu osmnácti měsíců. 3. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 14 To 288/2018, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Obviněný se ani s takovým rozhodnutím soudu druhého stupně neztotožnil a prostřednictvím svého obhájce Mgr. et Mgr. Patrika Tauera podal proti němu dovolání, které opřel o ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. s tím, že jednak byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání, a zejména napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 5. S poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolatel namítl, že došlo k porušení jeho práva na obhajobu, neboť dne 14. 11. 2018 proběhlo u odvolacího soudu veřejné zasedání, aniž se ho mohl zúčastnit. Poukázal na to, že k veřejnému zasedání se uvedeného dne dostavil jeho obhájce a požádal o jeho odročení z důvodu jeho (obviněného) nemoci; odvolací soud však této žádosti – s odůvodněním, že nemoc nebyla doložena – nevyhověl. Následně zdůraznil, že dodatečně doložená lékařská zpráva svědčí o tom, že z jeho strany nešlo o žádný výmysl. 6. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný předně vyjádřil svou povědomost o tom, že dovolací soud není obecnou přezkumnou instancí a nepřezkoumává skutkový stav. V návaznosti na to proto uvedl, že polemika se skutkovým stavem není podstatou jeho dovolání, nýbrž tento pouze pro přehlednost shrnuje s tím, že skutkové okolnosti v posuzované věci jsou odlišné od případu řešeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Tdo 1511/2011. Uvedl jednak, že bezezbytku respektoval zákaz řízení motorových vozidel uložený mu Městským úřadem v Blansku na dobu od 12. 12. 2016 do 12. 12. 2017, a že ukrajinský řidičský průkaz si nechal vyhotovit až po uplynutí této roční doby. Dále poukázal na to, že nemohl tušit, že jeho bývalý právní zástupce – svědek Z. R. se neorientuje v problematice silničního práva a že podá v jiném řízení u správního orgánu v Chrudimi naprosto nesmyslné námitky, které pouze prodlouží dobu pozbytí řidičského oprávnění až do 30. 3. 2018. Vyjádřil přesvědčení, že se tedy skutku nedopustil úmyslně, protože měl důvěru ve svého tehdejšího právního zástupce a jen ten způsobil (tím, že podal odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Chrudimi o zamítnutí námitek a potvrzení provedeného záznamu bodů v registru řidičů), že pozbytí řidičského oprávnění nenastalo ke dni 12. 12. 2016, ale až ke dni 30. 3. 2017, což netušil. 7. Vzhledem k těmto skutečnostem dovolatel vytkl odvolacímu soudu, že předmětný skutek neposoudil s ohledem na zcela specifické okolnosti prizmatem § 12 odst. 2 tr. zákoníku, tedy s ohledem na zásadu ultima ratio trestní represe, a navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 8. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se v písemném vyjádření k němu nejprve zaměřil na dovolací argumentaci obviněného uplatněnou v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. S poukazem na čl. 38 odst. 2 větu první Listiny základních práv a svobod a ustálenou judikaturu připomněl, že obviněnému je třeba umožnit účast nejen u hlavního líčení, ale i na veřejném zasedání, a to za podmínky, že svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které mu objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání. Současně však upozornil, že přitom nelze pominout jeho přístup k trestnímu stíhání a dále skutečnost, že právo obviněného na osobní účast při soudním jednání zaslouží ochranu pouze tenkrát, není-li zneužíváno obstrukčním jednáním zjevně směřujícím ke zmaření jednání soudu. V dané věci označil za podstatné, že obviněný neomluvil svou neúčast včas a akceptovatelnými důvody, byť tak učinit nepochybně mohl; současně poukázal na to, že o konání veřejného zasedání byl vyrozuměn, nikoli k němu předvolán, tj. předsedkyně senátu nepovažovala jeho účast u veřejného zasedání za nezbytnou. Zdůraznil, že obviněný se k veřejnému zasedání nedostavil, aniž by dopředu svou neúčast jakkoli avizoval či omluvil, omluvu ponechal na svém obhájci, jenž tlumočil soudu v ústní formě jeho sdělení z předchozího dne, že je nemocen a půjde k lékaři, aniž by však toto sdělení bylo jakkoli doloženo (lékařskou zprávou, potvrzením o dočasné pracovní neschopnosti), přičemž v průběhu veřejného zasedání při pokusu o opatření osobního vysvětlení jeho nepřítomnosti k pokynu předsedkyně senátu pak ani jeho obhájci nezvedal telefon. O důvodech, pro něž se nehodlal veřejného zasedání zúčastnit, přitom obviněný věděl nejpozději předcházející den, soudu ovšem písemnou omluvu nezaslal, stejně jako důvody opodstatňující jeho nepřítomnost neřešil dříve; vše nechal na svém obhájci, aby on se soudem vyjednal další postup. Státní zástupce proto uzavřel, že odvolací soud postupoval právně, když na požadavek obhájce na odročení veřejného zasedání nepřistoupil, jelikož vůbec nebylo doloženo, že obviněnému v účasti na něm brání skutečně objektivní důvod. Dodal, že vedle zmíněných skutečností nelze v posuzovaném případě pominout přístup obviněného v předchozím průběhu trestního řízení, kdy se zúčastnil osobně hlavního líčení jen při zahájení projednání věci před soudem dne 28. 5. 2018, a poté se již hlavního líčení ve dnech 28. 6. 2018 a 16. 8. 2018 nezúčastnil, dobrovolně se vzdal účasti a projednání ponechal na svém obhájci, který jeho nepřítomnost omlouval. 9. Obdobně státní zástupce neshledal opodstatněnými ani námitky obviněného týkající se nesprávného právního posouzení předmětného skutku. K těmto především uvedl, že jsou v podstatě opakováním jeho obhajoby z předchozího průběhu trestního řízení, jíž se soudy podrobně zabývaly a věcně správně se s ní ve svých rozhodnutích vypořádaly, zvláště odvolací osud v odůvodnění svého usnesení velmi podrobně vysvětlil, proč nelze přisvědčit obviněnému v jeho názoru, že nejednal úmyslně. Zdůraznil, že obviněný měl jako účastník silničního provozu povinnost znát příslušná ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a to bez ohledu na to, zda se ve správním řízení nechal zastupovat advokátem či nikoli. Poukázal na to, že ze skutkových zjištění vyplývá, že obviněný prostřednictvím svého právního zástupce brojil proti záznamu o dosažení hranice 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a dozvěděl se rovněž o výsledku odv