8 Tdo 341/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 341/2025-136 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 5. 2025 o dovolání obviněného R. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. 3 To 213/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 128/2024, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. 3 To 213/2024. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 7. 11. 2024, sp. zn. 2 T 128/2024 byl obviněný R. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let. 2. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. 3 To 213/2024, odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný R. K. prostřednictvím obhájce s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolání, protože odvolací soud porušil ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání. 4. Obviněný poukázal na to, že proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 7. 11. 2024, sp. zn. 2 T 128/2024, jímž byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, podal odvolání směřující výhradně proti výroku o trestu zaměřené proti jeho nepodmíněnosti. Odvolací soud nařídil k projednání tohoto odvolání veřejné zasedání na den 8. 1. 2025, obviněný se však prostřednictvím obhájce písemným podáním ze dne 7. 1. 2025 doručeným do datové schránky soudu ze zdravotních důvodů z účasti na něm omluvil a přiložil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Současně uvedl, že žádá, aby bylo veřejné zasedání odročeno. K veřejnému zasedání se v den jeho konání 8. 1. 2025 dostavil obhájce obviněného, jenž jeho neúčast omluvil a zopakoval, že obviněný na osobní účasti u veřejného zasedání trvá, a proto žádá o jeho odročení. 5. Krajský soud v Brně však této žádosti obviněného nevyhověl s odůvodněním, že samotné rozhodnutí o pracovní neschopnosti podle stávající judikatury nestačí k prokázání důvodnosti omluvy z účasti u soudního jednání a že na dokladu o pracovní neschopnosti nebylo čitelné razítko lékaře. Konstatoval, že tím neměl možnost u lékaře ověřit, zda zdravotní problémy obviněného jsou takového charakteru, že mu skutečně znemožňují se veřejného zasedání zúčastnit. 6. Uvedený postup odvolacího soudu obviněný označil za porušení práva na přítomnost u jednání soudu podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“), protože mu byla odňata možnost vyjádřit se k napadenému rozsudku. Za nedostatečnou označil argumentaci odvolacího soudu, že podle nečitelného razítka nemohl ověřit vážnost zdravotního problému obviněného a jeho neschopnost se veřejného zasedání skutečně zúčastnit, neboť ze zaslané fotokopie rozhodnutí o pracovní neschopnosti je zřejmé, že bylo vystaveno dne 6. 1. 2025 a ošetřující lékař obviněnému stanovil datum následné kontroly, což svědčilo o závažnějším zdravotním problému, s nímž mohla být spojena nemožnost se k soudu dostavit. S ohledem na vadný postup odvolacího soudu navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. 3 To 213/2024, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 7. Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. k porušení práva obviněného na účast u veřejného zasedání nedošlo. Ztotožnila se s názorem odvolacího soudu, že pokud bylo veřejné zasedání nařízeno na den 8. 1. 2025 a obviněný se dva dny před jeho konáním dne 6. 1. 2025 omluvil v dovolání popsaným způsobem, žádným způsobem neupřesnil své zdravotní problémy, ani nedoložil žádnou lékařskou zprávu, z níž by vyplývalo, že není schopen se k veřejnému zasedání dostavit, nejednalo se o důvodnou omluvu. S obecným odkazem na ustálenou judikaturu poukázala na to, že v nepřítomnosti obviněného veřejné zasedání nelze konat, pokud by byl omezen na osobní svobodě a neprohlásil, že se výslovně účasti na veřejném zasedání vzdává. Účast obviněného může být nezbytná i tehdy, pokud by se soud rozhodl obviněného předvolat. S ohledem na ústavní právo obviněného je třeba mu účast u veřejného zasedání umožnit, jestliže vysloví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ale svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví důvody, které lze akceptovat a které mu objektivně brání veřejného zasedání se zúčastnit. Samotné rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti však nestačí k prokázání důvodnosti omluvy z účasti u soudního jednání. 8. V posuzované věci však obviněný žádným způsobem neupřesnil své zdravotní problémy, ani nedoložil lékařskou zprávu, ze které by vyplývalo, že není schopen se veřejného zasedání zúčastnit. Státní zástupkyně se ztotožnila s odvolacím soudem, že z fotokopie rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti předložené obviněným není čitelné razítko lékaře, který ji vystavil, a odvolací soud proto neměl možnost potřebná zjištění ověřit, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Vyslovila přitom souhlas s rozhodnutím o dovolání v neveřejném zasedání jak za podmínek § 265r odst. 1 písm. a), tak písm. c) tr. ř. 9. Obviněný, jemuž bylo toto vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství zasláno, na ně reagoval tím, že na svém dovolání z důvodů v něm uvedených trvá, a požádal Nejvyšší soud, aby mu vyhověl, protože je nesprávný názor odvolacího soudu, že veřejné zasedání nelze odročit jen proto, že nebyl schopen přečíst na razítku o předložené pracovní neschopnosti jméno lékaře. Odvolací soud měl možnost ověřit charakter zdravotních obtíží obviněného ze stanoviska obviněného, což však neučinil. IV. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). V. K dovolání 11. Je-li dovolání přípustné a splňuje i další formální náležitosti, Nejvyšší soud posuzuje, zda argumenty obviněného dopadají na jím označené dovolací důvody, a pouze tehdy může po věcné stránce dovolání přezkoumat. Jen faktická existence některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.). Pro rozsah přezkumné povinnosti v dovolacím řízení je Nejvyšší soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). 12. Obviněný dovolání podal prostřednictvím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jenž dopadá na případy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. 13. Uvedený důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, ale jen v takové, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. Jestliže obviněný poukazoval na to, že odvolací soud o podaném odvolání jednal v jeho nepřítomnosti, ačkoli se řádně omluvil, formální podmínky uvedeného důvodu naplnil, a proto Nejvyšší soud, když shledal, že nejsou dány důvody pro to, aby podle § 265i odst. 1 tr. ř. dovolání odmítl, v souladu s § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. 14. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. Podle