8 Tdo 398/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 398/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 6. 2025 Spisová značka:8 Tdo 398/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.398.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Křivé obvinění Hodnocení důkazů In dubio pro reo Dotčené předpisy:§ 345 odst. 1, 3 písm. b, c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 398/2025-664 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný Filip Hodboď proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2025, č. j. 8 To 19/2025-453, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 102/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný Filip Hodboď (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2024, č. j. 12 T 102/2024-347, uznán vinným přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 2. 2025, č. j. 8 To 19/2025-453, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku uvedl, že i v roce 2016 se mohla poškozená podílet na udržení škodlivých následků konání jiných osob z roku 2014 a soudy tak absolutně nevyhodnotily její jednání z pohledu trestné součinnosti. V této souvislosti poukázal na právní teorii stran spolupachatelství s tím, že mu poškozená odmítala vydat v roce 2016 zfalšované listiny právnické osoby a jednala tak v roli pomocníka, jelikož tím znesnadňovala odhalení trestného činu. Obviněný dále uvedl, že nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka trestného činu, jelikož role poškozené v trestném činu proti společnosti EXPOSA GAME a. s. v letech 2014 až 2016 nebyla vůbec objasněna. Rovněž uvedl, že došlo k porušení zásady in dubio pro reo a vše je postaveno pouze na výpovědi poškozené, ke které se soudy přiklonily ve zjevné snaze „zprocesovat případ a zbavit se ho“. Poukázal také na to, že se jednání dopouštěl jako statutární orgán jménem společnosti EXPOSA GAME a. s., a stíhána by tak měla být právnická osoba a nikoliv on. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud obě rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, současně také navrhl, aby byl odložen výkon jeho trestu odnětí svobody. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že podstatou jednání obviněného je, že obviňoval poškozenou, že se v letech 2014 až 2016 jako právní zástupkyně společnosti Mavepack podílela na trestné činnosti a poškození dovolatelovy společnosti EXPOSA GAME a. s., přičemž obviněného obhajoba je založena na tom, že sděloval pravdivé informace o poškozené a jednal tak po právu. V této souvislosti státní zástupce uvedl, že se soudy s těmito námitkami opakovaně zabývaly a následně také vypořádaly tak, že škoda měla vzejít z událostí v roce 2014, avšak poškozená byla společností Mavepack zmocněna jako advokátka až 10. 12. 2015, přičemž ani jako advokátka při zastupování svého klienta své povinnosti nepřekročila. Státní zástupce dále poukázal na předchozí trestní řízení s obviněným a na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů. Rovněž poukázal na právní teorii stran zásady in dubio pro reo ve vazbě na dovolací důvody, přičemž závěrem ve vztahu k námitce, že se trestné činnosti měla dopustit právnická osoba, uvedl, že trestní odpovědnost právnické osoby a fyzické osoby se navzájem nevylučuje. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně navrhl, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod. 8. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. 9. Nejvyšší soud musí rovněž zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 od