8 Tdo 577/2016 — Nejvyšší soud

8 Tdo 577/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 4. 2017 Spisová značka:8 Tdo 577/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.577.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Ne bis in idem Nepřípustnost trestního stíhání Pokračování v trestném činu Přítomnost při soudních jednáních Spolupachatelství Subjektivní stránka Subsidiarita trestní represe Účinná lítost Věcná příslušnost Veřejné zasedání Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku § 116 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 15, 16, 17 tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku § 33 tr. zákoníku § 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 28 tr. ř. § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. § 30 tr. ř. § 16, 17 tr. ř. § 233, 234 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD EU Zveřejněno na webu:31. 7. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 27.7.2017I.ÚS 2350/17JUDr. Kateřina Šimáčkováodmítnuto9.8.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 577/2016-153 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2017 o dovolání obviněného Ing. R. M. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 2 To 93/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 20/2013, takto:Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá. Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. 61 T 20/2013, byl obviněný R. M. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016), dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že II. společně s obviněnou Z. M., v daňových přiznáních společnosti MOVITA, s. r. o., IČ: 262 84 464, se sídlem Dr. Absolona č. p. 132, Fryšták (dále „společnost MOVITA“) k dani z přidané hodnoty (dále „DPH“) za zdaňovací období měsíců srpen 2008, říjen 2008, prosinec 2008, leden 2009 až prosinec 2009, podaných u Finančního úřadu ve Zlíně v době od 25. 9. 2008 do 26. 1. 2010, a v daňových přiznáních k dani příjmů právnických osob (dále „DPPO“) za zdaňovací období let 2008 a 2009, podaných u Finančního úřadu ve Zlíně ve dnech 30. 4. 2009 a 31. 5. 2010, v úmyslu neoprávněně zvýšit v daňových přiznáních deklarované výdaje (náklady) společnosti MOVITA, zatajit část jejích příjmů, zvýšit odpočty DPH a snížit tak daňové povinnosti společnosti MOVITA, vylákat výhodu na dani či zvýšit daňový odpočet, v rozporu s § 18 odst. 1, 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 586/1992 Sb.“), a § 21 odst. 1, § 72 odst. 1, 2, § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 235/2004 Sb.“), 1) uplatnili jako náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a k prokázání nároku na odpočet DPH faktury za dodávky zboží a materiálu vystavené dodavatelům, a to společnostem a) Flaming paliva, s. r. o., Karviná-Fryštát, b) MOV AIR, s. r. o., Praha 3, c) PB lahve, s. r. o., Karviná-Fryštát, d) ROKAR TRADE, s. r. o., Přerov I, označené číslem faktury, datem vystavení a částkou, vystavené dodavateli označenými ve výroku o vině obchodní firmou, sídlem, identifikačním číslem. Uvedené faktury (všechny faktury uvedené u jednotlivých dodavatelů pod bodem II. v rámci přiznání k DPPO a v rámci přiznání k DPH faktury s daty zdanitelného plnění od 22. 9. 2008) přitom oba obvinění společně do podaných daňových přiznání zahrnuli, přestože zboží a služby uvedené na fakturách nebyly dodány či provedeny, o čemž jak obviněná Z. M., tak i obviněný R. M. věděli, 2) a dále obvinění Z. M. a R. M. nepřiznali DPH z uskutečněných zdanitelných plnění: a) ad I. z plnění poskytnutého odběratelské společnosti CARLAK, spol. s r. o., Dolní Lutyně, faktura, datum zdanitelného plnění 31. 8. 2008, základ daně 48.000 Kč, DPH 9.120 Kč, b) ad II. z plnění poskytnutého odběratelské společnosti PB Lahve s. r. o., Karviná-Fryštát, faktura, datum zdanitelného plnění 6. 3. 2009, základ daně 453.000 Kč, DPH 86.070 Kč, c) ad II. z celé výše plnění poskytnutého odběratelské společnosti MOV AIR, s. r. o., Praha 3, jak bylo poskytnuto dle faktury, datum zdanitelného plnění 30. 9. 2009, neboť v daňovém přiznání za zdaňovací období měsíce září 2009 byl přiznán základ daně 83.422,07 Kč a odpovídají DPH ve výši 15.850,50 Kč, ačkoli fakticky bylo plnění uskutečněno ve výši základu daně 134.960,50 Kč, ze kterého měla být přiznána DPH ve výši 25.642,50 Kč, tj. o 9.792 Kč vyšší než deklarovaná, přičemž k prodeji zboží v uvedené hodnotě a období v bodě 2. a 3. skutečně došlo, což oba obvinění v případech označených pod bodem II. věděli, a takto tedy za daňový subjekt společnost MOVITA: ad II. obviněná Z. M. společně s obviněným R. M.: C) v rozporu s § 24 odst. 1 zák. č. 586/1992 Sb. snížili základ DPPO společnosti MOVITA za zdaňovací období roku 2008 nejméně o 3.048.332,44 Kč, čímž snížili uvedenou daňovou povinnost společnosti MOVITA nejméně o 640.149,81 Kč, D) v rozporu s § 24 odst. 1 zák. č. 586/1992 Sb. snížili základ DPPO společnosti MOVITA za zdaňovací období roku 2009 nejméně o 17.897.869,30 Kč, čímž snížili uvedenou daňovou povinnost společnosti MOVITA nejméně o 3.579.573,86 Kč, E) v rozporu s § 72 odst. 1, § 73 odst. 1 zák. č. 235/2004 Sb. zvýšili odpočet DPH společnosti MOVITA na vstupu za zdaňovací období měsíců srpna 2008 o 25.706 Kč, října 2008 o 132.986 Kč, prosince 2008 o 294.215 Kč, ledna 2009 o 338.959 Kč, února 2009 o 190.000 Kč, března 2009 o 338.751 Kč, dubna 2009 o 244.472 Kč, května 2009 o 215.000 Kč, června 2009 o 706.380 Kč, července 2009 o 140.000 Kč, srpna 2009 o 498.267 Kč, září 2009 o 62.991 Kč, října 2009 o 117.895 Kč, listopadu 2009 o 282.393 Kč, prosince 2009 o 358.266 Kč, čímž jednak snížili uvedenou daňovou povinnost společnosti MOVITA nejméně o 3.750.221 Kč, a jednak vylákali nadměrný odpočet uplatněný v daňovém přiznání k DPH za měsíc srpen 2009 ve výši 196.060 Kč, F) v rozporu s § 21 odst. 1 zák. č. 235/2004 Sb. nepřiznali v daňových přiznáních společnosti MOVITA DPH na výstupu za zdaňovací období měsíců srpna 2008 ve výši 9.120 Kč, března 2009 ve výši 86.070 Kč, září 2009 ve výši 9.792 Kč, čímž snížili daňovou povinnost společnosti MOVITA za uvedená období o celkovou částku 104.982 Kč. Svým jednáním obvinění způsobili České republice, zastoupené správcem daně Finančním úřadem pro Zlínský kraj, Územním pracovištěm ve Zlíně, celkovou škodu ve výši 9.284.376 Kč, na jejímž vzniku se obviněný R. M. podílel v částce 8.270.987 Kč. 2. Obviněnému R. M. byl za tento zločin uložen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání šesti roků a čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu sedmi let. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu obviněné Z. M. 3. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 2 To 93/2015, odvolání podaná proti shora uvedenému rozsudku obviněným a v jeho neprospěch též státním zástupcem podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. II. Z obsahu dovolání 4. Obviněný R. M. podal proti označenému usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce dovolání směřující proti všem jeho výrokům, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), b), d), e), g), l) tr. ř. Po podrobné rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení i obsahu napadených rozhodnutí zpochybnil správnost postupů na věci zúčastněných orgánů a vytkl některé nedostatky, mimo jiné poukázal na rozdílné zásady ovládající daňové řízení na jedné straně a řízení trestní na druhé straně, z nichž zdůraznil zejména to, že daňové řízení je založeno na zásadě, že každý daňový subjekt má povinnost sám daň přiznat, ale též povinnost toto své tvrzení doložit, zatímco v řízení trestním platí zásada vyplývající z § 2 odst. 5 tr. ř. Z rozdílnosti těchto řízení vyvodil, že výsledky, ke kterým správce daně při určení rozsahu daňové povinnosti a jejího nesplnění dospěje v daňovém řízení, nelze bez dalšího přejímat do trestního řízení a toliko na