8 Tdo 661/2009 — Nejvyšší soud

8 Tdo 661/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2009 Spisová značka:8 Tdo 661/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.661.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 661/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2009 o dovolání obviněného M. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 7 To 497/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 144/2007, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í v části týkající se obviněného M. P. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 7 To 497/2008, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 2 T 144/2007. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e věc p ř i k a z u j e Okresnímu soudu v Břeclavi k novému projednání a rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 2 T 144/2007, byl obviněný M. P. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že: „jako jednatel firmy S., s. r. o., B., S., a to v souvislosti s prováděním opravy hydroizolace střešního pláště kotelny v areálu podniku G., a. s., kterou prováděli jeho zaměstnanci dne 21. 12. 2005 v době od 07,00 do 17,00 hodin v B. na ulici M. v areálu podniku G., a. s., a to na základě smlouvy o dílo uzavřené dne 10. 11. 2005 mezi objednavatelem firmou G., a. s., a zhotovitelem firmou S., s. r. o., kdy oprava spočívala v opravě hydroizolace střešního pláště kotelny, která je označena v rámci podniku G. jako objekt, kdy tato oprava spočívala v položení dvou vrstev nové krytiny na dřevěnou konstrukci střechy a v následném svařování těchto dvou vrstev krytiny k sobě pomocí otevřeného ohně, kdy z důvodu provádění uvedených svařovacích prací došlo ke vzniku požáru střechy kotelny, který byl ve 12,00 hodin zpozorován pracovníkem podniku G., a. s., a ihned oznámen H. z. s. p. G., a. s., přičemž v této době byli pracovníci firmy S., s. r. o., na obědě mimo areál podniku, na střeše kotelny se nikdo nenacházel a o odchodu pracovníku firmy S. z pracoviště na střeše kotelny nebyl vyrozuměn žádný z pracovníků podniku G., a. s., kdy obžalovaný na základě uvedené smlouvy o dílo zodpovídal mj. za požární ochranu na pracovišti, nevyhodnotil svařování hydroizolace při opravě střechy kotelny jako činnost se zvýšeným požárním nebezpečím podle ust. § 4 odst. 2 písm. f) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, v platném znění a jako činnost vyžadující zvláštní požárně bezpečnostní opatření podle ust. § 3 vyhlášky č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách, nevydal příslušný předpis k zabezpečení požární ochrany při svařování hydroizolačních pásů pomocí otevřeného plamene a příslušné písemné požární bezpečností opatření při uvedených pracích, s těmito neseznámil podřízené pracovníky a v průběhu svařování a po jeho skončení nezajistil požární dohled pro kontrolu požární bezpečnosti svářečského pracoviště a přilehlých prostor podle ust. § 4 vyhlášky č. 87/2000 Sb., a porušil tak ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, přičemž došlo při provádění uvedených svařovacích prací ke vzniku požáru sedlové střechy kotelny a přilehlých střech a tímto požárem byla podniku G., a. s., B., M., způsobena škoda ve výši 28.400.00,- Kč a zásahem hasičských jednotek byly uchráněny hodnoty ve výši 97.000.000,- Kč“. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák. uložil mu podle § 180 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Dlužno poznamenat, že stejným rozsudkem byl uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák. (za skutek samostatně a poněkud odlišně popsaný) další obviněný C. B., jemuž soud uložil trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, o nichž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 7 To 497/2008, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. S takovým rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil již jen obviněný M. P., který prostřednictvím obhájce JUDr. M. B., Ph. D., podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a napadl jím všechny výroky obsažené v rozhodnutích soudů obou stupňů. V podrobnostech dovolatel uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily jeho jednání a tím chybně došlo k subsumpci pod trestněprávní, tedy nesprávnou právní normu. Odvolací soud nejen, že předmětné vady neodstranil, ale naopak je v plném rozsahu v důsledku vadné aplikace hmotného práva přejal do svého rozhodnutí, když v žádném směru neshledal pochybení soudu prvního stupně a podaná odvolání zamítl. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřoval v tom, že jednáním popsaným v rozsudku soudu prvního stupně nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák. Tím, že měl údajně podle smlouvy o dílo odpovídat za požární ochranu na pracovišti a že nevydal příslušný předpis k zabezpečení požární ochrany, nezpůsobil z nedbalosti obecné ohrožení, neboť tím požár v podniku G., a. s., nevznikl. Je proto přesvědčen, že obecné ohrožení nevydáním výše uvedeného předpisu nezpůsobil. Na podporu své argumentace citoval „Rozhodnutí pod č. 1/66“ a „rozhodnutí pod č. B 2/1980-16-II“ (v dalším textu odkázal ještě na „rozhodnutí R 12/1998, R 27/1967, R 62/1967“). Současně poukázal na okolnost, že podle smlouvy o dílo č. 49/2005 ze dne 10. 11. 2005 odpovídal pouze za věci smluvní, neboť za věci technické odpovídal v souladu s touto smlouvou F. C. Pro práce na opravě kotelny podniku G., a. s., byl požárním dohledem za společnost S., s. r. o., pověřen spoluobviněný C. B., který byl řádně proškolen, a to jak zaměstnavatelem, tak rovněž společností G., a. s. Za poněkud zvláštní považoval dovolatel konstrukci obsaženou v obžalobě, plně převzatou do napadeného rozsudku, podle níž byl jmenovaný spoluobviněný odsouzen za spáchání trestného činu obecného ohrožení tím, že ač řádně poučen, zanedbal povinnosti při výkonu požárního dohledu, které mu byly stanoveny příkazem pro svařování a požárními směrnicemi vydanými společností G., a. s., na jedné straně, přičemž na druhé straně on sám byl odsouzen za to, že nevydal předpis k zajištění požární bezpečnosti a s těmito předpisy neseznámil podřízené zaměstnance. Zmíněná konstrukce je prý natolik vnitřně rozporná, že nemůže z logického hlediska obstát. Dovolatel dále namítl, že pouhé nevydání předpisu k zajištění požární bezpečnosti a neseznámení podřízených zaměstnanců s těmito předpisy není způsobilé naplnit skutkovou podstatu trestného činu obecného ohrožení, neboť „v důsledku samotného porušení požárních předpisů žádný požár nevznikne a nemůže vzniknout“. Je přesvědčen, že povinnosti stanovené zákonem i prováděcím předpisem byly při provádění izolačních prací společností S., s. r. o., splněny a že soud nesprávně vyhodnotil zjištěný skutkový stav. Z ustanovení § 3 odst. 1 prvé věty vyhlášky č. 87/2000 Sb., jehož porušení mu je kladeno za vinu, vyplývá, že před zahájením svařování se vyhodnotí podmínky požární bezpečnosti v prostorech, ve kterých se bude svařovat, ale není v něm upraveno kdo, tedy který subjekt má podmínky požární bezpečnosti vyhodnotit. Pokud k vyhodnocení podmínek požární bezpečnosti došlo, a to objednatelem (obchodní společností G., a. s.), jednalo se z hlediska dikce zmíněného ustanovení o postup dostačující, a proto v tomto ohledu mu nelze klást za vinu porušení tohoto ani jiného požárního předpisu. Všechna požárně bezpečnostní opatření byla vydána společností G., a. s., jako objednatelem a vlastníkem objektu. Domnívá se, že i kdyby sám výše uvedené směrnice vydal, vzniku požáru by nezabránil. Pochybení soudů obou stupňů dovolatel spatřoval v tom, že jeho skutek nesprávně právně posoudily, když dovodily, že trestný čin obecného ohrožení způsobil tím, že porušil ustanovení § 4