8 Tdo 769/2009 — Nejvyšší soud

8 Tdo 769/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2009 Spisová značka:8 Tdo 769/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.769.2009.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Heslo:Šíření poplašné zprávy Kategorie rozhodnutí:B Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 769/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2009 o dovolání obviněné D. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 8 To 20/2009, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 143/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné D. H. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 3 T 143/2008, byla obviněná D.H. uznána vinnou, že: „1) dne 19. 6. 2008 v 01.08 hod. zaslala z telefonického účastnického čísla na tísňovou linku Městské policie Praha zprávu ve znění: „na k. v casinu H. u autobusu jsou 3 bomby, vybouchnou za 15 minut“, 2) dne 19. 6. 2008 v 03.24 hod. zaslala z telefonického účastnického čísla na tísňovou linku Městské policie Praha zprávu ve znění: „Na s. n. v herne jsou 3 bomby které za 45 minut vybuchnou je to poslední varovani mafie“, 3) dne 19. 6. 2008 v 04.09 hod. zaslala z telefonického účastnického čísla na tísňovou linku Městské policie Praha zprávu ve znění: „Asi jste me nerozumely, jsem nasranej. vlak do p. ve 4.24 na s. n. vybuchne, dal jsem tam 3 bomby – mafian“. 4) dne 19. 6. 2008 v 06.33 hod. zaslala z telefonického účastnického čísla na tísňovou linku Městské policie Praha zprávu ve znění: „V ulici m. p. h. p. je nekde pod balkonama ulozena bomba, která vybuchne v 7h-mafie“, 5) dne 19. 6. 2008 v 17.16 hod. zaslala z telefonického účastnického čísla na tísňovou linku Městské policie Praha zprávu ve znění: „Dnes v 18 hodin na vlakovem nadrazi h. vybuchne bomba – mafie“, 6) dne 19. 6. 2008 v 19.56 hod. zaslala z telefonického účastnického čísla na tísňovou linku Městské policie Praha zprávu ve znění: „ve 21 hod v odchodním centru jak je t. na s. jsou schovane 4 bomby které vybuchnou po 5 minutach, hledejte mafie“, 7) dne 19. 6. 2008 v 21.11 hod. zaslala z telefonického účastnického čísla na tísňovou linku Městské policie Praha zprávu ve znění: „panove vy jste na a. a ja zatím umistil 6 bomb na b. m. vybouchnou presne ve 2 h mafie“, 8) dne 19. 6. 2008 v 22.38 hod. zaslala z telefonického účastnického čísla na tísňovou linku Městské policie Praha zprávu ve znění: „Panove vy jste odjeli z obchodaku z a. a ja jsem sem prisel a dal sem 3 bomby mate 30 minut mafian“, přičemž si byla vědoma toho, že veškerá učiněná oznámení, jež odesílala z různých míst v P. a jinde, jsou nepravdivá, a ve všech případech byla policií na základě těchto oznámení učiněna příslušná opatření, spočívající ve vyklizení a prohledání objektů, a tohoto jednání se dopustila přesto, že byla pro trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 199 odst. 1, 2 tr. zákona odsouzena trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 1 T 76/2003, v právní moci dne 9. 12. 2003, k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl původně podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, přičemž následně byl trest přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody, který vykonala dne 11. 7. 2007“. Takto zjištěné jednání obviněné D.H. soud právně kvalifikoval jako trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 199 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zák. a uložil jí podle § 199 odst. 3 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon ji podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. jí uložil trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu Motorola. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí uložil povinnost nahradit některým poškozeným způsobenou škodu, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. některé poškozené odkázal s uplatněnými nároky (resp. jejich zbytky) na řízení ve věcech občanskoprávních. Pro úplnost je zapotřebí dodat, že stejným rozsudkem soud prvního stupně podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby druhou obviněnou Z. L., neboť dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že žalované skutky spáchala tato obžalovaná. Proti tomuto rozsudku podala obviněná D. H. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) odvolání, o němž Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 8 To 20/2009, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Obviněná ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasila a prostřednictvím obhájkyně JUDr. Jaroslavy Šafránkové podala proti němu dovolání, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčena, že jde o rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatelka odvolacímu soudu vytkla, že se plně ztotožnil jak se skutkovými závěry, které učinil nalézací soud, tak s právním hodnocením skutku soudem prvního stupně, který její jednání po právní stránce posoudil jako pokračující trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 199 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zák., když dovodil, že sdělila policejnímu orgánu poplašnou zprávu, která byla nepravdivá, ač věděla, že zpráva je nepravdivá, a že může vyvolat opatření vedoucí k nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa. Nesprávné právní posouzení skutku dovolatelka spatřovala v nesprávném výkladu a aplikaci ustanovení § 199 odst. 2 tr. zák., neboť skutkem, který byl soudem zjištěn, nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty jmenovaného trestného činu. Namítla především, že objektivní stránkou trestného činu podle § 199 odst. 2 tr. zák. je jednání, spočívající ve sdělení zprávy uvedené v odstavci 1 tohoto ustanovení, a to mj. policejnímu orgánu, nebo jinému státnímu orgánu. Jak totiž nalézací soud zjistil, zasílala výhrůžné SMS na tísňovou linku Městské policie Praha, kterou však v žádném případě nelze považovat za policejní orgán, tím méně orgán státní ve smyslu § 199 odst. 2 tr. zák., ani ve smyslu žádných jiných zákonů platných v České republice. Městská policie Praha je zřízena obecně závaznou vyhláškou Hlavního města Prahy č. 5/1992, přičemž vydání takovéto obecně závazné vyhlášky patří do samostatné působnosti obce podle § 35 zákona č. 120/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“). Z toho pak dovodila, že u městské policie, resp. obecní policie obecně se nejedná o výkon působnosti přenesené, a proto ji nelze považovat za orgán státní, jak by tomu mohlo případně teoreticky být, kdyby byla zřizována v působnosti přenesené, nikoliv samostatné. Obviněná dále namítla, že není-li pojem policejní orgán definován v trestním zákoně, je nutno vycházet z jeho zakotvení a používání v rámci celého prvního řádu České republiky. Definice policejního orgánu je uvedena například v ustanovení § 12 odst. 2 tr. ř., podle něhož se policejními orgány rozumějí pouze orgány Policie České republiky. Taktéž všechny ostatní zákony považují za policejní orgány pouze orgány Policie České republiky, která je orgánem státním. Je proto přesvědčena, že policejním orgánem ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 tr. zák. není městská policie, jejíž příslušníci jsou strážníci, a která je orgánem obce, tedy územní samosprávy, nikoliv orgánem státním. Z těchto důvodů není naplněn některý ze znaků skutkové postaty trestného činu, a proto se nemůže jednat o trestný čin a trestnost nemůže být dána. Dovolatelka je rovněž přesvědčena, že odvolací soud tím, že se ztotožnil s právním posouzením skutku nalézacím soudem, který podřadil jednání, pro které byla odsouzena, pod skutkovou podstatu § 199 odst. 2 tr. zák. a dospěl k závěru, že Městská policie Praha je policejním orgánem, se dopustil nedovoleného extenzivního výkladu citovaného ustanovení, resp. podmínek trestnosti uvedených v předmětné skutkové podstatě. Tím také porušil čl. 39 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V závěru svého podání obviněná navrhla (aniž citovala konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud napadený rozsudek (správně mělo být usnesení) Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 8 To 20/2009, spolu s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 3 T 143/2008, zrušil a vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve zopakovala dovolací argumentaci a poté uvedla, že uplatněný dovolací důvod podle § 265b o