8 Tdo 785/2006 — Nejvyšší soud

8 Tdo 785/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:19. 7. 2006 Spisová značka:8 Tdo 785/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.785.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 785/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. července 2006 o dovolání, které podal obviněný JUDr. P. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 5 To 477/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 418/2003, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. P. Š. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. 4. 2005, sp. zn. 17 T 418/2003, byl obviněný JUDr. P. Š. uznán vinným, že „dne 22. 11. 2002 kolem 20:00 hodin ve Z., za asistence najaté bezpečnostní agentury doručil nájemkyni hotelu D. B. V., odstoupení od nájemní smlouvy uzavřené dne 1. 4. 2002 se společností E., s. r. o., se sídlem Z., jako pronajímatelem a předchozím vlastníkem objektu, vyzval ji k okamžitému opuštění hotelu a poté, kdy odmítla prostory hotelu opustit, vyměnil zámky na vstupu do hotelu, znemožnil jí vstup a podnikání v pronajatých prostorách, neboť hotel nechal střežit bezpečnostní agenturou F., čímž jí nejméně do 11. 4. 2003 zabránil v užívání objektu hotelu, a dále rovněž zabránil prostřednictvím bezpečnostní agentury ode dne 25. 11. 2002 do 11. 4. 2003 vstupu S. K., a od 12. února 2003 poté, co sama hotel opustila, do 11. 4. 2003 vstupu jeho manželce E. K., přestože věděl, že mají s nájemkyní hotelu B. V. uzavřenu smlouvu o podnájmu (dočasném užívání) obytných prostor ze dne 1. 4. 2002, a odstoupení od nájemní smlouvy je neplatné“. Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil jako trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. a podle téhož ustanovení jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců; podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. soud obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, obchodních společností a družstev na dobu tří let a podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodl o náhradě způsobené škody. K odvolání obviněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 5 To 477/2005, odsuzující rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu zákazu činnosti. Uvedené usnesení odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím obhájce JUDr. P. K. dovoláním, ve kterém uvedl důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Obviněný namítl, že právní kvalifikace jeho jednání jako trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. nemůže obstát. Za nesprávný pokládal zejména závěr soudu, že odstoupení družstva S. od smlouvy o nájmu ze dne 22. 11. 2002 je neplatné, že si této skutečnosti byl vědom a že postupoval s úmyslem znemožnit poškozeným B. V., E. K. a S. K. objekt hotelu užívat. Trval na tom, že uvedené odstoupení od nájemní smlouvy bylo perfektním právním úkonem, na jehož základě skončil poškozené B. V. nájemní vztah (a poškozeným E. a S. K. vztah podnájemní) a zaniklo její užívací právo k prostorám hotelu. Nesouhlasil se stanoviskem soudů obou stupňů, podle něhož není poškozená B. V. (dále převážně jen „poškozená“) v prodlení s platbou nájemného proto, že od družstva S. neobdržela žádnou fakturu – zde obviněný zdůraznil, že to byla naopak jmenovaná poškozená, která družstvu S. neposkytla potřebnou součinnost např. předložením nájemní smlouvy s původním pronajímatelem a odmítla s obviněným situaci týkající se údajně dlužného nájemného jakkoliv řešit a komunikovat. Zmínil, že se na poškozenou B. V. obrátil dopisem ze dne 31. 7. 2002, kterým ji mimo jiné vyzval k předložení listinných nebo jiných dokladů, z nichž by vyplývalo její oprávnění předmětné nemovitosti ve vlastnictví družstva S. užívat, k úhradě dlužného nájemného za období od 1. 5. 2002 a požádal ji o umožnění provedení kontroly užívaných nemovitostí. Protože poškozená na tuto výzvu nereagovala, nemělo podle jeho přesvědčení družstvo S. k dispozici žádné podklady, na základě nichž mohlo poškozené vystavit fakturu s vyúčtováním nájemného. Poukázal na to, že povinnost hradit nájemné nevznikla poškozené z titulu vystavené faktury, ale samotným uzavřením nájemní smlouvy, a bylo tedy splatné měsíčně ve výši 20.000,- Kč bez ohledu na vystavení faktury. Dovozoval, že pokud poškozená neplatila od 1. 5. 2002 do 31. 10. 2002 nájemné, byl dán důvod k ukončení nájemního vztahu odstoupením od nájemní smlouvy podle § 679 odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb. Dále se obviněný neztotožnil se stanoviskem soudu, podle něhož změnou vlastníka objektu hotelu D. nepozbylo účinnosti ustanovení bodu IV. odst. 7 smlouvy o nájmu, týkající se způsobu placení nájemného. Protože poškozená podle něj nemohla mít uhrazeno nájemné až do výše své pohledávky činící 1.500.000,- Kč ze smlouvy o půjčce ze dne 23. 11. 2002 a dále do výše případné smluvní pokuty z této smlouvy, byla povinna, počínaje dnem 30. 4. 2005, kdy se družstvo S. stalo vlastníkem předmětných nemovitostí, hradit měsíční nájemné ve výši 20.000,- Kč přímo tomuto družstvu, které vstoupilo do postavení pronajímatele. Oprávnění započítávat závazek spočívající v povinnosti platit měsíční nájemné měla poškozená pouze vůči společnosti E., s. r. o., která byla jejím dlužníkem ze smlouvy o půjčce, přičemž tato pohledávka poškozené na družstvo S. nepřešla, čímž automaticky zaniklo také oprávnění poškozené provádět započtení splatného nájemného proti pohledávce ze smlouvy o půjčce uzavřené se společností E., s. r. o. Z uvedených důvodů měl obviněný za to, že družstvo S. bylo vůči poškozené v postavení oprávněného věřitele s nárokem na úhradu splatného nájemného z titulu nájemní smlouvy ze dne 1. 4. 2002. Jestliže poškozená po doručení odstoupení od smlouvy o nájmu dne 22. 11. 2002 a po výzvě, aby pronajímané nemovitosti neprodleně vyklidila, takto neučinila, byl obviněný jako statutární zástupce vlastníka tohoto objektu nucen vyměnit zámky a zabezpečit ochranu majetku družstva S. Postupoval přitom prý tak, aby poškozené nevznikla v souvislosti s vyklizením nemovitostí jakákoliv újma. Obviněný uzavřel, že i za té situace, když by soudy dospěly k závěru, že postupoval neoprávněně, nelze z jeho jednání vyvodit, že se jednalo o úmyslné protiprávní jednání s cílem zabránit oprávněné osobě užívat nemovitost. Nájemní vztah byl totiž podle jeho názoru řádně ukončen a v jeho důsledku došlo i k ukončení vztahu podnájemního, který existoval pouze jako vztah vedlejší a jeho trvání bylo podmíněno vztahem nájemním. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 5 To 477/2005 (chybně uvedeno č. j.), a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. 4. 2005, sp. zn. 17 T 418/2003 (chybně uvedeno č. j.), a aby věc přikázal k novému projednání. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného podle § 265h odst. 2 tr. ř. konstatovala, že souhrn skutkových zjištění, opatřených v rámci trestního řízení, nedovoluje argumentaci obviněného přisvědčit v žádném z jím namítaných směrů. Poukázala na to, že družstvo S. se v rozhodném období nacházelo ve shodném právním postavení jako předchozí vlastník nemovitostí, neboť nabytím vlastnického práva k zastaveným nemovitostem vstoupilo do všech souvisejících právních vztahů jeho právního předchůdce. Předmětná smlouva o finančním pronájmu, uzavřená mezi společností E., s. r. o., a poškozenou, zavazovala obviněného z pozice statutárního orgánu družstva S. ve všech jeho článcích, včetně čl. VIII. týkajícího se skončení nájmu, kde je pod body 2) a 3) výslovně uvedeno, že tuto smlouvu je oprávněn vypovědět pouze nájemce, nikoliv pronajímatel. Z toho dovozovala, že jednostranný úkon obviněného ze dne 22. 11. 2002 byl vědomým porušením smluveného zákazu jednostranného ukončení nájemní smlouvy, odpovídající jeho aktuálnímu právnímu postavení v uvedeném období. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil podle § 265r odst.