8 Tdo 806/2019 — Nejvyšší soud

8 Tdo 806/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 7. 2019 Spisová značka:8 Tdo 806/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.806.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží Dotčené předpisy:§ 244 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 806/2019-415 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2019 o dovolání, které podal obviněný V. M. H. (pro účely českého trestního rejstříku H. V. M.), nar. XY v XY (Vietnamská socialistická republika), bytem XY, t. č. XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2018, sp. zn. 7 To 277/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 3 T 106/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 3 T 106/2011, byl obviněný V. M. H. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným, že dne 22. 11. 2010 kolem 17.30 hodin ve XY, okr. Děčín, v objektu č. p. XY, na ulici XY v rozporu s ustanovením § 114 odst. 2 zák. č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních ve znění novel, skladoval za účelem další distribuce do spotřebitelské sítě v České republice zboží bez nálepek k jeho označení pro daňové účely, a to celkem 259 940 ks cigaret různých značek bez označení českými tabákovými nálepkami dle vyhlášky MF č. 467/2003 Sb. o používání tabákových nálepek při značení tabákových výrobků, nýbrž s tabákovými nálepkami Ukrajiny, Ruska, Běloruska a Moldávie, čímž pro sebe nebo pro jiného získal značný prospěch na úniku spotřební daně v celkové výši nejméně 522 479 Kč. 2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle § 244 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za to mu podle § 244 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 24 měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci, a to ve výroku přesně specifikovaných cigaret filtrových délky nad 70 mm různých značek s kolky shora zmíněných zemí či bez kolku. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 1. 2. 2018, sp. zn. 7 To 277/2017, podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Václavka dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Dovolatel v úvodu svého podání konstatoval, že u něho zcela absentuje objektivní i subjektivní stránka, díky které by se dal učinit závěr o spáchání přečinu. Od samého počátku namítal, že cigarety patřily jiné osobě, a to panu P. V. T. Je pravdou, že prvně uvedl, že se jednalo o osobu N. V. T., to však bylo zapříčiněno tím, že ve vietnamské komunitě se zpravidla používá pouze poslední jméno k označení osob, tudíž v tomto případě „T.“. Za situace, kdy o „T.“ hovořil i svědek V. Q. N. při hlavním líčení dne 2. 11. 2015, kdy ten se také spletl a uvedl místo „P.“ „N.“, avšak poté byla doložena nájemní smlouva mezi matkou svědka a panem P. V. T., bylo zapotřebí, aby se soud danou osobou zabýval (zejména když u nájemní smlouvy byla naskenována i kopie cestovního dokladu). Nájemní smlouva byla uzavřena pět a půl měsíce před nasazením sledovací techniky. 6. Podle obviněného soudy neprokázaly, jak dlouho se cigarety v předmětné nemovitosti nacházely. Nelze se spokojit se závěry, že v době sledování nebyl byt, v němž byly nalezeny cigarety, obývaný a že zároveň se v domě nacházel pouze on a jeho rodina. Taktéž skutečnost, že k domu jezdila vozidla převážející hranaté balíky, ještě neznamená, že se v nich nacházely právě cigarety. Ani to, že k zavážkám docházelo v nočních hodinách, automaticky neevokuje, že docházelo právě k zásobování nelegálním zbožím. Nelze jej odsoudit pouze na základě domněnek soudů vyplývajících z několika jeho otisků prstů na závadném zboží a nekvalitních záznamů sledování, zvláště potom, co vysvětlil, jak se jeho otisky na zboží dostaly a komu patřilo. Soudy nedostatečně posoudily výpověď svědka V. Q. N., který jasně uvedl, že prostor, kdy byly cigarety nalezeny, byl pronajat „T.“. Není podstatné, proč tato nájemní smlouva nebyla předložena již v přípravném řízení, ale až později. Podstatné je, že byl označen pachatel. 7. V následné části svého dovolání se obviněný v obecně teoretické rovině věnoval právu na spravedlivý proces, povinnosti soudů náležitě objasnit skutkový stav věci, zásadám presumpce neviny a pravidlu „in dubio pro reo“, stejně jako povinnosti soudu své rozhodnutí náležitě odůvodnit. Shrnul, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když popsané jednání není přečinem díky absenci subjektivní stránky. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2018, sp. zn. 7 To 277/2017, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 3 T 106/2011, zrušil a věc vrátil soudu prvé instance k dalšímu řízení. 8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v § 265f odst. 1 tr. ř. 10. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. 11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních. Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02 aj.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.). 12. Z tohoto pohledu je patrné, že námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání do zákonného rámce citovaného dovolacího důvodu nezapadají. Dovolatel sice napadeným rozhodnutím (formálně) vytýkal absenci objektivní i subjektivní stránky posuzovaného přečinu, ve skutečnosti však jeho výhrady směřovaly výlučně do zjištěného skutkového stavu, kdy konkrétně tvrdil, že předmětné cigarety nepatřily jemu, nýbrž jiné osobě. Teprve na základě jím požadované změny tohoto, pro danou věc zcela klíčového skutkového zjištění, se domáhal také odlišného právníh