8 Tdo 83/2009 — Nejvyšší soud

8 Tdo 83/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2009 Spisová značka:8 Tdo 83/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.83.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 83/2009 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. února 2009 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy dovolání obviněného J. M., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 10 To 359/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 86/2008, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 10 To 359/2008 , v části, v níž bylo za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodnuto o trestu. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně z r u š u j í také všechna další rozhodnutí na zrušenou část označeného rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265m odst. 1 tr. ř. se ve věci rozhoduje tak, že obviněný J. M., s e o d s u z u j e za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., jež zůstaly dovoláním nedotčeny, podle § 247 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na š e s t (6) měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. se výkon trestu podmíněně odkládá a podle § 59 odst. 1 tr. zák. se stanoví zkušební doba na pět (5) let. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. 4 T 86/2008, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. částečně dokonaným, částečně ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 247 odst. 2, § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na sedm měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. 16 T 145/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním zaměřeným proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 10 To 359/20008, byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl při nezměněném výroku o vině obviněný odsouzen podle § 247 odst. 2, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu. Namítl, že mu byl uložen takový trest a druh trestu, který zákon nepřipouští a odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný vytkl, že odvolací soud k jeho odvolání zrušil výrok o souhrnném trestu a při nezměněném výroku o vině uložil úhrnný trest ve stejné výměře. Dovozoval, že tímto postupem mu vznikla povinnost vykonat vedle původně uloženého souhrnného trestu i další trest obecně prospěšných prací v rozsahu 150 hodin (nepřesně uvedeno), který navíc do doby rozhodnutí odvolacího soudu vykonal. Vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud tak porušil zásadu zákazu reformace in peius obsaženou v ustanovení § 259 odst. 4 tr. ř., neboť v neprospěch obviněného mohl změnit rozsudek soudu prvního stupně pouze v případě, že by státní zástupce podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání v neprospěch obviněného, což se v daném případě nestalo. Dále měl za to, že byl-li mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, došlo k porušení ustanovení § 39 odst. 2 tr. zák., podle něhož lze za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby nepřevyšuje tři roky, uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k dosažení jeho účelu. Dovolatel zrekapituloval svá dosavadní odsouzení a shrnul, že se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen. Domníval se, že v kontextu s jediným odsouzením, k němuž bylo možno v jeho neprospěch při ukládání trestu přihlížet, mu neměl být uložen nepodmíněný trest. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil ve výroku o trestu a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že deklarovaný důvod dovolání nebyl naplněn námitkami obviněného, že odvolací soud nesprávně hodnotil jeho trestní minulost a vadně mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody. Naopak relevantními z hlediska důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. shledala ty jeho výhrady, které směřovaly proti výměře uloženého úhrnného trestu s tím, že byl porušen zákaz reformace in peius. Ve shodě s dovolatelem měla za to, že při rozhodování odvolacího soudu pouze z podnětu jeho odvolání v případě jinak správného zjištění, že nelze užít ustanovení o souhrnném trestu, měl být nově ukládaný trest nižší nejméně o takový počet dnů, které odpovídají přepočtu dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací (nepřesně uvádí ve výměře 150 hodin). Jestliže odvolací soud do nově ukládaného trestu po zrušení výroku o souhrnném trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem soudu prvního stupně jako souhrnný trest, nepromítl skutečnost, že trest z dřívějšího odsouzení nabyl účinnosti, byl podle ní porušen zákaz reformace in peius ve smyslu § 259 odst. 4 tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil, aby zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby Krajskému soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Intervenující státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství toto vyjádření poněkud modifikoval; podle jeho názoru dovolací námitky obviněného – striktně posuzováno – nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání, proto by přicházelo v úvahu jeho dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Pakliže však dovolací soud shledá, že je lze relevantně projednat, upozornil, že při přepočtu trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody by měl být uložen trest odnětí svobody pod dolní sazbou ustanovení § 247 odst. 2 tr. zák., což neodpovídá stupni nebezpečnosti činu obviněného pro společnost, a proto navrhl dovolání obviněného zamítnout podle § 265j tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání, bylo-li podáno s odkazem na § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je důvodné. V konkrétním případě směřovaly výhrady obviněného proti výroku o trestu; uložením úhrnného trestu stejného druhu a výměry jako souhrnného trestu rozsudkem soudu prvního stupně byl podle něj porušen zákaz reformace in peius. Dovolací soud má za to, že námitky této povahy svým smyslem a podstatou odpovídají důvodu dovolání uvedenému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle něho lze dovolání podat, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Logický výklad ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze v tomto případě založit na úvaze, že může-li obviněný s odkazem na tento důvod dovolání namítat, že mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, může i namítnout, že mu měl být uložen trest mírnější s odkazem na zákaz refomace in peius. Taková námitka je svou povah