8 Tdo 86/2023 — Nejvyšší soud

8 Tdo 86/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 2. 2023 Spisová značka:8 Tdo 86/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.86.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Ne bis in idem Recidiva Souhlas poškozeného s trestním stíháním Subsidiarita trestní represe Zastavení trestního stíhání Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 písm. l) tr. ř. § 163 tr. ř. § 26 tr. zákoníku § 205 odst. 1, 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 86/2023-499USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2023 o dovolání obviněného P. P., nar. XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Odolov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 8 To 266/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 68/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 11. 7. 2022, sp. zn. 3 T 68/2022, obviněného P. P. uznal vinným přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2) tr. zákoníku, jichž se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku tak, že dne 29. 3. 2022, společně s obviněnou G. L. v době kolem 16:25 hodin, v XY, místní části XY, kam společně přijeli osobním automobilem značky Škoda Octavia, RZ XY, po předchozí vzájemné domluvě, vešla nejprve obviněná G. L. pod legendou, že má žízeň, společně s poškozenou M. N., nar. XY, do jejího bytu v domě č. p. XY, kde se obviněná snažila odvést její pozornost, a následně ji zabavila na předzahrádce domu, čehož využil obviněný P. P., který vešel sám do domu, kde prohledal ložnici bytu v prvním patře poškozených M. J. a M. J., nar. XY, a zde z komody z krabiček na šperky odcizil ke škodě M. J. popsanou bižuterii v hodnotě nejméně 2.500 Kč, byl však vyrušen V. J. a z domu odešel, a tohoto jednání se dopustil přesto, že dne 26. 2. 2022 vykonal trest odnětí svobody ve výměře 194 dnů, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 13 T 125/2016, jako trest souhrnný k rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 T 58/2017, na základě přeměny původního trestu obecně prospěšných prací ze dne 22. 1. 2019, mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a dne 16. 10. 2020 vykonal třicet šest měsíců trestu odnětí svobody z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2018, sp. zn. 91 T 5/2018, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 8 To 203/2018, nabyl právní moci dne 21. 6. 2018, mimo jiné pro pokus přečinu krádeže podle § § 21 odst. 1 k 205 odst. 1 písm. b) odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, 2. Obviněný P. P. byl za přečiny uvedené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvacet čtyři měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné G. L. 3. Krajský soud v Brně jako odvolací soud usnesením ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 8 To 266/2022, odvolání obviněných P. P. a G. L., a otce obviněného L. L., podaná proti uvedenému rozsudku jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 8 To 266/2022, podal obviněný prostřednictvím obhájce podle § 265b odst. 1 písm. e), g), l) tr. ř. dovolání, jímž vytýkal, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona nebylo přípustné, a došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení věci. 5. Obviněný poukázal na obsah svého odvolání, v němž namítal opomenutí důkazu, a to lékařské zprávy ošetřující lékařky M. L., podle níž není schopen ovládat své jednání, a proto by navrhovala zahájit řízení o omezení svéprávnosti obviněného. Soud se však podle obviněného obsahem této zprávy nezabýval a učinil závěr pouze k navrhovanému znaleckému posudku z oboru psychiatrie. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1904/20, jenž zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně proto, že se nezabýval příčetností stěžovatele. Obviněný, s odkazem na uvedený nález poukazoval na to, že se odvolací soud s jeho návrhem sice vypořádal, avšak dostatečně nebral v potaz lékařské zprávy M. L. ani obsah propouštěcí zprávy AGEL Středomoravské nemocniční, a. s., Nemocnice XY ze dne 16. 3. 2022, kterou obviněný založil do spisu dne 10. 6. 2022 při vazebním zasedání. V uvedeném postupu soudu shledal tzv. opomenutý důkaz, a připomněl též zprávu Vězeňské služby ČR ze dne 26. 9. 2022, z níž vyplývá, že při vstupní kontrole ve Věznici Olomouc dne 31. 3. 2022 vykazoval známky odpovídající odvykacímu stavu, z čehož dovodil, že závislostí na návykových látkách trpěl i v době, kdy spáchal předmětný skutek. 6. S odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný vytýkal, že soudy nevěnovaly potřebnou pozornost jeho příčetnosti v době spáchání činu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 6 Tdo 921/2014), přestože jeho závislost na návykových látkách potvrdilo několik lékařů, a obviněný ji namítal od počátku trestního řízení, tudíž bylo opodstatněné vypracování znaleckého posudku. Pokud soudy pominuly lékařské zprávy a z nich plynoucí skutečnosti, shledal v tom obviněný existenci tzv. opomenutých důkazů a zásah do práva na spravedlivý proces podle § 36 odst. 1 Listiny. 7. Dovoláním označený důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že poškozeným již v přípravném řízení zaplatil částku ve výši 30.000 Kč, která představovala náhradu vzniklé majetkové škody ve výši 2.500 Kč, a ve zbývající části i náhradu nemajetkové újmy. Převzetí této částky poškození potvrdili písemným prohlášením, kde též vyjádřili, že berou zpět trestní oznámení a netrvají na trestním stíhání obviněných. Přestože soud prvního stupně tuto skutečnost konstatoval (srov. č. l. 162 až 164 spisu), trestní stíhání nezastavil. Náhradu škody hodnotil jen jako polehčující okolnost při ukládání trestu. Obviněný podal podle § 163 tr. ř. návrh na zastavení trestního stíhání, a to i v návaznosti na § 12 odst. 2 tr. zákoníku, nicméně soud společenskou škodlivost činu v návaznosti na prohlášení poškozených neposuzoval. Odvolací soud nápravu tohoto pochybení nezajistil, ale pouze odkázal na trestní minulost obviněného, aniž by hodnotil otázku přípustnosti trestního stíhání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř. Přitom jde o pochybení spočívající v porušení čl. 39 Listiny. Tato vada se promítla i do nesprávného právního posouzení, protože spáchaný čin nebyl dostatečně posuzován z hledisek subsidiarity trestní represe. 8. V dovolání obviněný rovněž k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. uvedl, že jeho otec zaslal státnímu zástupci v XY prohlášení poškozených ze dne 22. 4. 2022, v němž potvrdili přijetí částky 30.000 Kč s tím, že berou své podané trestní oznámení zpět, na což státní zástupce nereagoval a pokračoval v trestním stíhání, stejně jako soudy nižších stupňů, přestože měli podle § 172 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastavit trestní stíhání z důvodu zániku trestnosti činu, či rozhodnout podle § 226 písm. e) tr. ř. o zproštění obžaloby. Tím shledal porušenými povinnosti státního zástupce podle § 2 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, a namítl, že byl v jeho neprospěch porušen zákon, neboť měl být propuštěn na svobodu, a pokud se tak nestalo, je od 9. 5. 2022 nezákonně vězněn. 9. Obviněný poukázal na to, že když v trestních předpisech není uvedeno, že poškozený nemůže vzít trestní oznámení zpět, vyjma § 163 tr. ř., jenž definuje skutkové podstaty trestných činů, u kterých je nutný souhlas poškozeného s trestním stíháním, není výklad zákona v souladu s Listinou základních práv a svobod. To, že zaplatil poškozeným újmu, kterou jim způsobil, orgány činné v trestním řízení nezohlednily. 10. Odvolacímu soudu obviněný dále vytkl, že se nezabýval odvoláním jeho otce, ani nesprávností závěru, že trestnost činu nezanikla, rovněž nepřihlížel k tomu, že u trestných činů podle § 241 a 242 tr. zákoníku trestní odpovědnost pachatele za uvedené činy zaniká, pokud zaplatí jemu doměřenou daň, stane-li se tak v době, než soud prvního stupně počne vyhlašovat