8 Tdo 867/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 867/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:28. 7. 2010 Spisová značka:8 Tdo 867/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.867.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vražda Dotčené předpisy:§ 241 odst. 1,3 tr. zák. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 10. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 867/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. července 2010 o dovolání obviněného RNDr. M. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 2 To 117/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 16/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 45 T 16/2008, byl obviněný M. M. uznán vinným pod bodem 1) trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák. a pod bodem 2) trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění tam pospaných dopustil tím, že 1) dne 25. 1. 2008 v době kolem 23.30 až 24.00 hod., po předchozí dohodě s poškozenou K. K., pod záminkou prohlídky bytu v P., V Z., za účelem pronájmu pokoje, odvedl poškozenou do tohoto bytu, po prohlídce ji však odmítl pustit ven a sdělil jí, že z bytu neodejde a poté, co na odchodu trvala, udeřil jí pěstí do obličeje až začala krvácet, poté ji přinutil jít do koupelny, kde po ní požadoval, aby si stáhnula kalhoty a kalhotky, což odmítla, proto ji opět udeřil značnou silou pěstí do obličeje, načež si poškozená kalhoty sundala, a poté ji donutil vézt do vany, aby z ní smyl krev a následně po vytažení po ní požadoval, aby si svlékla kalhotky, přičemž její odpor překonal opakovanými ranami pěstí do hlavy, a následně na to ji naklonil nad vanu a vykonal na ní zezadu pohlavní styk, a posléze požadoval orální pohlavní styk, což poškozená odmítla, takže ji obviněný opakovaně udeřil pěstí a srazil k zemi, přičemž jí opakovaně sděloval, že z bytu neodejde, takže mu poškozená z obavy o život vyhověla, ale v průběhu orálního pohlavního styku využila této situace a obviněného kousla do penisu, na což reagoval tak, že ji opakovaně udeřil pěstí do obličeje, až upadla do bezvědomí a v důsledku jeho jednání poškozená utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu s obrazem převážně motorického postižení, pohmoždění hlavy, otřes mozku II. stupně, tržnou ránu pravé tváře, pohmoždění obličeje, krevní podlitiny, zejména v oblasti očnic a mnohačetné oděrky hlavy a celého těla, přičemž v důsledku výše uvedené posttraumatické poruchy musela být opakovaně dlouhodobě hospitalizovaná na Psychiatrické klinice v K. a následná ambulantní léčba nebyla dosud ukončena, přičemž nelze vyloučit trvalé následky, 2) dne 15. 12. 2007 v době od 02.30 hod. do 02.40 v P., v ulicích N. P., S., B., P. H., D., Č., po předchozím požití alkoholických nápojů, při procházení uvedenými ulicemi úmyslně poškozoval zaparkované osobní automobily způsobem v rozsudku konkretizovaným. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 241 odst. 3 tr. zák. za použití § 32 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 1 tr. zák. mu bylo uloženo ochranné sexuologické léčení ústavní formou. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. O odvoláních, která proti shora uvedenému rozsudku podali státní zástupkyně v neprospěch obviněného a obviněný, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 2 To 117/2009, tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle § 241 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ho podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. Obviněný podal prostřednictvím obhájce JUDr. PhDr. Oldřicha Choděry proti shora uvedenému rozsudku z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil výhradně proti výroku o vině pod bodem 1). V jeho obsahu obviněný zdůraznil, že soudy učinily nedostatečná skutková zjištění a domníval se, že se v dané věci jedná o případ extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Od počátku trestního řízení obviněný uplatňoval obhajobu, že mezi ním a poškozenou došlo v předmětném bytě k oboustranně dobrovolnému pohlavnímu styku, později ho však poškozená kousla do penisu, v důsledku čehož ji fyzicky napadl. Popřel však, že by jakýmkoli způsobem poškozenou nutil k souloži nebo k jiným sexuálním praktikám. Tato jeho obhajoba nebyla v trestním řízení žádnými důkazy vyvrácena. Poukázal na to, že k násilnému jednání vůči poškozené mělo dojít v prostorách předsíně bytu a zejména v koupelně, kam měl poškozenou zavléct za tím účelem, aby jí smyl krev. V průběhu řízení však nebyla v předsíni ani v koupelně zjištěna krevní stopa poškozené, ačkoli z popisu skutku vyplývá, že utrpěla zranění spojená s relativně rozsáhlým krvácením. Krevní stopa však byla zjištěna v ložnici, a to na protilehlé straně od dveří, kde podle skutkových zjištění soudů skutek neměl být spáchán. Tyto rozpory však soud prvního stupně nevysvětlil a odvolací soud se s jeho námitkou vypořádal odkazem na to, že údajně jeden ze svědků při odvážení poškozené ji měl vidět v předsíni s tím, že krvácela. V předsíni byly nalezeny krevní stopy viditelné pouhým okem, stejně jako v koupelně bylo zjištěno velké množství krevních, resp. různých biologických stop, z nichž většina nebyla pouhým okem viditelná. Poškozená byla do předsíně odnášena zdravotníky, a nelze předpokládat, že by krvácela takovým způsobem, že by krev padala na zem. Obviněný uvedl, že neprováděl žádné odstraňování krevních stop, neboť byl také převezen k ošetření, a poté bylo provedeno první ohledání místa. Výpověď poškozené, že k činu mělo dojít v předsíni a koupelně, je v rozporu s objektivními zjištěnými. Soudy považovaly výpověď poškozené za věrohodnou a vycházely z ní při zjišťování skutkového stavu, aniž by se vypořádaly s řadou významných skutečností. Událost, kterou popisuje poškozená, nemohla trvat déle než půl hodiny, ale záchranná služba byla přivolána až po třech hodinách, což svědčí o tom, že zranění bylo čerstvé, když i zranění poškozeného ještě silně krvácelo. Je tak zjevný nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudu, že k činu došlo v době mezi 23.30 a 24.00 hod. a tím, že záchranná služba byla přivolána ke zjevně čerstvým zraněním až po druhé hodině. U poškozené navíc došlo k charakteristickým alteracím vědomí, a v důsledku toho si nemůže událost zcela paměťově vyvolat. Podle soudů však je poškozená schopna správně vnímat prožité události a zapamatovat si je a reprodukovat. Obviněný však o takto soudy vyjádřené schopnosti poškozené pochyboval, neboť si z celkové doby, kterou strávila v bytě pamatovala přibližně šestinu, což vyplývá i ze závěrů znaleckého posudku z oboru psychologie. S tímto znaleckým posudkem je tak zcela v rozporu závěr soudů o věrohodnosti poškozené. Dovolatel zdůraznil, že nikdy nepopíral, že poškozenou napadl a mohl jí způsobit zranění, avšak to byla jeho reakce na jednání poškozené, která ho kousla do penisu a způsobila na něm tržnou ránu s masivním krvácením a značnou bolestivostí. Jeho jednání nelze považovat za úmyslné ve smyslu § 4 tr. zák. a nemohla být při něm dána žádná složka vědomí, která by odůvodňovala závěr o existenci trestní odpovědnosti při nedbalostním zavinění ve smyslu § 5 tr. zák. Ze všech důvodů shora uvedených proto obviněný v závěru dovolání navrhl, aby byl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 2 To 117/2009 zrušen, stejně jako rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 45 T 16/2008, a aby byla věc vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. K dovolání obviněného se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který nejprve uvedl, že uplatněné námitky směřují proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Dovolatel polemizoval s otázkou věrohodnosti poškozené a dovolával se přitom znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, podle nichž jsou vzpomínky poškozené v důsledku utrpěné