8 Tdo 867/2010 – Nejvyšší soud

8 Tdo 867/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. července 2010 o dovolání obviněného RNDr. M. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 2 To 117/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 16/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 45 T 16/2008, byl obviněný M. M. uznán vinným pod bodem 1) trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák. a pod bodem 2) trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění tam pospaných dopustil tím, že 1) dne 25. 1. 2008 v době kolem 23.30 až 24.00 hod., po předchozí dohodě s poškozenou K. K., pod záminkou prohlídky bytu v P., V Z., za účelem pronájmu pokoje, odvedl poškozenou do tohoto bytu, po prohlídce ji však odmítl pustit ven a sdělil jí, že z bytu neodejde a poté, co na odchodu trvala, udeřil jí pěstí do obličeje až začala krvácet, poté ji přinutil jít do koupelny, kde po ní požadoval, aby si stáhnula kalhoty a kalhotky, což odmítla, proto ji opět udeřil značnou silou pěstí do obličeje, načež si poškozená kalhoty sundala, a poté ji donutil vézt do vany, aby z ní smyl krev a následně po vytažení po ní požadoval, aby si svlékla kalhotky, přičemž její odpor překonal opakovanými ranami pěstí do hlavy, a následně na to ji naklonil nad vanu a vykonal na ní zezadu pohlavní styk, a posléze požadoval orální pohlavní styk, což poškozená odmítla, takže ji obviněný opakovaně udeřil pěstí a srazil k zemi, přičemž jí opakovaně sděloval, že z bytu neodejde, takže mu poškozená z obavy o život vyhověla, ale v průběhu orálního pohlavního styku využila této situace a obviněného kousla do penisu, na což reagoval tak, že ji opakovaně udeřil pěstí do obličeje, až upadla do bezvědomí a v důsledku jeho jednání poškozená utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu s obrazem převážně motorického postižení, pohmoždění hlavy, otřes mozku II. stupně, tržnou ránu pravé tváře, pohmoždění obličeje, krevní podlitiny, zejména v oblasti očnic a mnohačetné oděrky hlavy a celého těla, přičemž v důsledku výše uvedené posttraumatické poruchy musela být opakovaně dlouhodobě hospitalizovaná na Psychiatrické klinice v K. a následná ambulantní léčba nebyla dosud ukončena, přičemž nelze vyloučit trvalé následky, 2) dne 15. 12. 2007 v době od 02.30 hod. do 02.40 v P., v ulicích N. P., S., B., P. H., D., Č., po předchozím požití alkoholických nápojů, při procházení uvedenými ulicemi úmyslně poškozoval zaparkované osobní automobily způsobem v rozsudku konkretizovaným. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 241 odst. 3 tr. zák. za použití § 32 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 1 tr. zák. mu bylo uloženo ochranné sexuologické léčení ústavní formou. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. O odvoláních, která proti shora uvedenému rozsudku podali státní zástupkyně v neprospěch obviněného a obviněný, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 2 To 117/2009, tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle § 241 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ho podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. Obviněný podal prostřednictvím obhájce JUDr. PhDr. Oldřicha Choděry proti shora uvedenému rozsudku z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil výhradně proti výroku o vině pod bodem 1). V jeho obsahu obviněný zdůraznil, že soudy učinily nedostatečná skutková zjištění a domníval se, že se v dané věci jedná o případ extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Od počátku trestního řízení obviněný uplatňoval obhajobu, že mezi ním a poškozenou došlo v předmětném bytě k oboustranně dobrovolnému pohlavnímu styku, později ho však poškozená kousla do penisu, v důsledku čehož ji fyzicky napadl. Popřel však, že by jakýmkoli způsobem poškozenou nutil k souloži nebo k jiným sexuálním praktikám. Tato jeho obhajoba nebyla v trestním řízení žádnými důkazy vyvrácena. Poukázal na to, že k násilnému jednání vůči poškozené mělo dojít v prostorách předsíně bytu a zejména v koupelně, kam měl poškozenou zavléct za tím účelem, aby jí smyl krev. V průběhu řízení však nebyla v předsíni ani v koupelně zjištěna krevní stopa poškozené, ačkoli z popisu skutku vyplývá, že utrpěla zranění spojená s relativně rozsáhlým krvácením. Krevní stopa však byla zjištěna v ložnici, a to na protilehlé straně od dveří, kde podle skutkových zjištění soudů skutek neměl být spáchán. Tyto rozpory však soud prvního stupně nevysvětlil a odvolací soud se s jeho námitkou vypořádal odkazem na to, že údajně jeden ze svědků při odvážení poškozené ji měl vidět v předsíni s tím, že krvácela. V předsíni byly nalezeny krevní stopy viditelné pouhým okem, stejně jako v koupelně bylo zjištěno velké množství krevních, resp. různých biologických stop, z nichž většina nebyla pouhým okem viditelná. Poškozená byla do předsíně odnášena zdravotníky, a nelze předpokládat, že by krvácela takovým způsobem, že by krev padala na zem. Obviněný uvedl, že neprováděl žádné odstraňování krevních stop, neboť byl také převezen k ošetření, a poté bylo provedeno první ohledání místa. Výpověď poškozené, že k činu mělo dojít v předsíni a koupelně, je v rozporu s objektivními zjištěnými. Soudy považovaly výpověď poškozené za věrohodnou a vycházely z ní při zjišťování skutkového stavu, aniž by se vypořádaly s řadou významných skutečností. Událost, kterou popisuje poškozená, nemohla trvat déle než půl hodiny, ale záchranná služba byla přivolána až po třech hodinách, což svědčí o tom, že zranění bylo čerstvé, když i zranění poškozeného ještě silně krvácelo. Je tak zjevný nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudu, že k činu došlo v době mezi 23.30 a 24.00 hod. a tím, že záchranná služba byla přivolána ke zjevně čerstvým zraněním až po druhé hodině. U poškozené navíc došlo k charakteristickým alteracím vědomí, a v důsledku toho si nemůže událost zcela paměťově vyvolat. Podle soudů však je poškozená schopna správně vnímat prožité události a zapamatovat si je a reprodukovat. Obviněný však o takto soudy vyjádřené schopnosti poškozené pochyboval, neboť si z celkové doby, kterou strávila v bytě pamatovala přibližně šestinu, což vyplývá i ze závěrů znaleckého posudku z oboru psychologie. S tímto znaleckým posudkem je tak zcela v rozporu závěr soudů o věrohodnosti poškozené. Dovolatel zdůraznil, že nikdy nepopíral, že poškozenou napadl a mohl jí způsobit zranění, avšak to byla jeho reakce na jednání poškozené, která ho kousla do penisu a způsobila na něm tržnou ránu s masivním krvácením a značnou bolestivostí. Jeho jednání nelze považovat za úmyslné ve smyslu § 4 tr. zák. a nemohla být při něm dána žádná složka vědomí, která by odůvodňovala závěr o existenci trestní odpovědnosti při nedbalostním zavinění ve smyslu § 5 tr. zák. Ze všech důvodů shora uvedených proto obviněný v závěru dovolání navrhl, aby byl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 2 To 117/2009 zrušen, stejně jako rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 45 T 16/2008, a aby byla věc vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. K dovolání obviněného se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který nejprve uvedl, že uplatněné námitky směřují proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Dovolatel polemizoval s otázkou věrohodnosti poškozené a dovolával se přitom znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, podle nichž jsou vzpomínky poškozené v důsledku utrpěného traumatu neúplné a mozaikovité. Námitky obviněného označil za shodné s námitkami uplatněnými již v odvolání, se kterými se vrchní soud vyčerpávajícím způsobem vyrovnal. Extrémní rozpory, jež obviněný zejména namítal, státním zástupcem zjištěny nebyly, protože za ně nelze považovat, situaci, pokud soud provedené důkazy řádně hodnotí postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř., byť by výsledek tohoto hodnocení byl pro obviněného méně příznivý, než jak očekával. Proto v závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, že by bylo namístě odmítnout dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., i když považoval za přiléhavější, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší sou