8 Tdo 97/2005 – Nejvyšší soud

8 Tdo 97/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. března 2005 dovolání, které v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 214/2003 podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného mjr. K. O. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 2 To 147/2004, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 2 To 147/2004, a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 1 T 214/2003, z r u š u j í . Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Bruntále p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě podal dne 3. 12. 2003 Okresnímu soudu v Bruntále na obviněného mjr. K. O. obžalobu pro skutky kvalifikované jako trestné činy urážky mezi vojáky podle § 276 písm. b) tr. zák. a porušování služebních povinností podle § 288a odst. 2 tr. zák. Trestného činu urážky mezi vojáky se měl obviněný skutkem pod bodem 1. dopustit tím, že od přesně nezjištěné doby, nejpozději však od počátku září 2000 do září 2002 v M. B., okr. B., jako příslušník Policie ČR v hodnosti majora, služebně zařazený jako vedoucí Obvodního oddělení Policie ČR v M. B., v souvislosti s výkonem služby soustavně vulgárními výroky hrubě urážel příslušníky Policie ČR v nižších hodnostech, kteří byli služebně zařazeni jako policejní inspektoři u Obvodního oddělení Policie ČR v M. B. a byli mu podřízeni, a to zejména npor. J. G., por. R. K., npor. M. M., prap. J. M., prap. P. B., pprap. R. M., nstržm. P. G., nstržm. E. G., nstržm. M. K. a nstržm. M. V., jakož i další příslušníky Policie ČR, služebně zařazené u Obvodního oddělení Policie ČR v M. B. Trestného činu porušování služebních povinností podle § 288a odst. 2 tr. zák. pod bodem 2. a) – e) se měl dopustit v podstatě tím, že jako příslušník Policie ČR zařazený jako vedoucí Obvodního oddělení Policie ČR v M. B. v rozporu s rozkazem ředitele Okresního ředitelství Policie ČR v B. ze dne 13. 3. 2001, kterým byly vydány Zásady provozu služebních dopravních prostředků u Okresního ředitelství Policie ČR v B. ze dne 26. 3. 2002, kterým se upravují pravidla pro schvalování jízd služebními dopravními prostředky a pro jejich parkování, neoprávněně nařídil svým podřízeným příslušníkům Policie ČR uskutečnit se služebními vozidly zn. Mitsubishi a Škoda Felicia jízdy a vykonávat činnosti, které nesouvisely s úkoly Policie ČR, přičemž hodnota služebního vozidla zn. Mitsubishi činila 301.000,- Kč a vozidla zn. Škoda Felicia 167.000,- Kč a spotřebou pohonných hmot byla způsobena Policii ČR Správě S. k. v O. škoda v celkové výši 570,30 Kč. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 1 T 214/2003, bylo podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného mjr. K. O. pro skutek popsaný pod bodem 1. obžaloby, jímž měl spáchat trestný čin urážky mezi vojáky podle § 276 písm. b) tr. zák., neboť skončilo pravomocným rozhodnutím o postoupení věci s podezřením, že skutek je přestupkem, a je nepřípustné. Rozhodnutím tvořícím překážku věci rozhodnuté bylo podle zjištění okresního soudu usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. SV 9/2003, jímž byla podle § 171 odst. 1 tr. ř. věc, v níž bylo vedeno trestní stíhání proti obviněnému mjr. K. O. pro skutky kvalifikované jako trestné činy urážky mezi vojáky podle § 276 písm. b) tr. zák. a porušování služebních povinností podle § 288a odst. 2 tr. zák., postoupena řediteli Okresního úřadu Policie ČR v B., neboť skutky, pro které se trestní stíhání vedlo, by mohly být příslušným orgánem posouzeny jako přestupek. Toto usnesení, jež je opatřeno doložkou právní moci s datem 6. 9. 2003 (č. l. 274), bylo usnesením nejvyšší státní zástupkyně ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 1 NZa 1473/2003, zrušeno jako nezákonné. Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že na usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. Sv 9/2003, byla nesprávně vyznačena právní moc datem 6. 9. 2003; poukázal na to, že v bodě 1. usnesení nabylo právní moci již dne 16. 7. 2003. Při vyznačování právní moci nebylo podle okresního soudu respektováno ustanovení § 140 odst. 3 tr. ř., podle něhož stížnost, která se týká jen některé z více osob nebo jen některé z více věcí (o což jde v posuzovaném případě), o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, nebrání ani v případě, že má odkladný účinek, tomu, aby usnesení nabylo právní moci a bylo vykonáno v ostatních částech, lze-li je oddělit. Zdůraznil, že rozhodnutí nejvyššího státního zástupce podle § 174a odst. 1 tr. ř. bylo možno učinit pouze ve lhůtě dvou měsíců od právní moci vadného rozhodnutí nižšího státního zástupce; bylo-li usnesení nejvyšší státní zástupkyně učiněno dne 14. 10. 2003, je podle jeho přesvědčení zákonné jen ve vztahu ke skutku pod bodem 2., nikoliv však již též ohledně skutku pod bodem 1., kde lhůta k rozhodnutí podle § 174a odst. 1 tr. ř. uplynula dnem 16. 9. 2003. V této části označil usnesení nejvyšší státní zástupkyně za nezákonné a uzavřel, že je proto nelze respektovat. Usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. SV 9/2003, podle jeho názoru představuje vůči skutku pod bodem 1. obžaloby překážku věci rozhodnuté, zatímco o skutku pod bodem 2. obžaloby lze dále jednat. Stížnost, kterou proti tomuto usnesení podal státní zástupce, byla usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 2 To 147/2004, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. Krajský soud se ztotožnil se závěry okresního soudu; nad rámec již řečeného dodal, že trestná činnost obviněného popsaná v bodě 1. a 2. nemá žádnou vzájemnou souvislost než tu, že se jí dopustila jedna osoba, v důsledku čehož bylo například možné skutek pod bodem 1. či 2. vyloučit podle § 23 odst. 1 tr. ř., aniž by tomu bránila nějaká překážka. Správně měla být proto podle něj věc ohledně skutku v bodě 1., ve vztahu k němuž nabylo usnesení státního zástupce právní moci dne 16. 7. 2003, postoupena příslušnému orgánu, zatímco ohledně skutku pod bodem 2., stran něhož nabylo zmíněné usnesení právní moci dne 6. 9. 2003, mohlo být nejvyšší státní zástupkyní rozhodnuto ve smyslu § 174a odst. 1 tr. ř. a dále jednáno. Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 19. 7. 2004, sp. zn. 1 T 214/2003, který nabyl právní moci dne 1. 11. 2004, byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek pod bodem 2., jímž měl spáchat trestný čin porušování služebních povinností podle § 288a odst. 2 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci jakožto soudu druhého stupně podala v zákonné lhůtě nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného. Odkázala v něm na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f), l) tr. ř. a namítla, že krajský soud zamítl řádný opravný prostředek proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. c) tr. ř., ačkoli byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., poněvadž bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Dovolatelka po zevrubné rekapitulaci postupu okresního a krajského soudu po podání obžaloby poznamenala, že postup krajského soudu a usnesení okresního soudu neodpovídají zákonu. Krajský soud se podle ní především dostatečně nevypořádal s námitkou stěžovatele – státního zástupce, že oba skutky, pro něž byl obviněný stíhán, tvořily jedinou trestní věc; nevysvětlil, proč je podle něj vadný názor stěžovatele, že v daném případě bylo usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. SV 9/2003, rozhodnuto sice o dvou skutcích, avšak v jedné věci a jediným výrokem, kteréžto usnesení nabylo právní moci jako celek až v okamžiku, kdy byly splněny podmínky pro právní moc též ohledně posledního z dotčených poškozených. Zdůraznila, že tento okamžik nastal až dne 6. 9. 2003 a z tohoto hlediska její rozhodnutí ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 1 NZa 1473/2003, učiněné ve smyslu § 174a odst. 1 tr. ř. bylo vydáno v zákonné lhůtě. Dovolatelka vyjádřila zásadní nesouhlas se způsobem, jakým se soudy obou stupňů vypořádaly s otázkou povahy ve věci vydaného usnesení podle § 174a odst. 1 tr. ř.; uvedla, že oba soudy si osobovaly právo hodnotit zákonnost tohoto usnesení a samy rozhodovat o tom, v jaké míře bylo či nebylo vyd