8 Tdo 976/2022 — Nejvyšší soud

8 Tdo 976/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 10. 2022 Spisová značka:8 Tdo 976/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.976.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Ohrožování výchovy dítěte Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:25. 1. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 976/2022-293 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2022 o dovolání obviněného P. P., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. 6. 2022, č. j. 31 To 136/2022-272, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 206/2020, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný P. P. (dále zpravidla jen „obviněný“, popř. jako „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 3. 2022, č. j. 3 T 206/2020-257, uznán vinným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) v souběhu s přečinem navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 5. 2021, č. j. 3 T 206/2020-187, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 7. 2021, č. j. 31 To 234/2021-212, byl podle § 193b tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to ve výroku rozsudku specifikovaného mobilního telefonu. Obviněnému byl rovněž podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce odpovědné osoby při organizované zájmové činnosti nezletilých dětí, které zákonní zástupci svěřují nezletilé děti po určitou dobu do péče, a to provozované jakýmkoliv subjektem na dobu 18 (osmnácti) měsíců. Okresní soud v Liberci dále podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 5. 2021, č. j. 3 T 206/2020-187, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 7. 2021, č. j. 31 To 234/2021-212, jakož i všechna další rozhodnutí, na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Liberci podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 22. 6. 2022, č. j. 31 To 136/2022-272, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím obhájce proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Své námitky zaměřil vůči učiněným skutkovým zjištěním, která jsou podle jeho názoru v rozporu s obsahem provedených důkazů s tím, že v rámci proběhlých soudních řízení bylo podle dovolatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na obhajobu zakotvené v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V této souvislosti dovolatel zmínil, že předmětná soudní rozhodnutí neodkazují na žádný objektivní důkaz, kterým má být spáchání uvedeného přečinu prokazováno s tím, že soudy odkazují pouze na osamocenou výpověď nezletilé svědkyně „AAAAA“ (pseudonym). Za takové situace měla být soudy respektována zásada presumpce neviny a z ní vyplývající princip in dubio pro reo. Obviněný zdůraznil, že svědkyni „AAAAA“ nikdy sexuálními zprávami neobtěžoval a její výpověď se tak nezakládá na pravdě. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení Krajského soud v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. 6. 2022, č. j. 31 To 2022-272, zrušil a přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí, případně aby obviněného zprostil obžaloby. 4. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta předně uvedla, že námitky obsažené v dovolání obviněný uplatňuje od samého počátku trestního řízení, přičemž soudy obou stupňů se jimi zabývaly. Podle státní zástupkyně je třeba tvrzení obviněného o existenci extrémního nesouladu mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením odmítnout, s tím, že veškeré uplatněné námitky nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů, jak je třeba důkazy posuzovat a jaký význam jim připisovat z hlediska skutkového děje. V této souvislosti státní zástupkyně uvedla, že jednání obviněného bylo prokázáno výpovědí poškozené „AAAAA“, kterou podporují výpovědi dalších svědkyň a listinné důkazy. Poškozená podle státní zástupkyně vypovídala konzistentně, přičemž z její výpovědi nebyla patrná zaujatost vůči obviněnému. S ohledem na uvedené skutečnosti státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, když současně vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v případě, že odvolání obviněného je zamítnuto podle § 256 tr. ř., pak je nutno zmíněný dovolací důvod uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě] je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo ke svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovení