8 Tdo 980/2008 — Nejvyšší soud

8 Tdo 980/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 9. 2008 Spisová značka:8 Tdo 980/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.980.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 980/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. září 2008 o dovolání obviněného mladistvého A. Ď., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 4 Tmo 274/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 14 Tm 28/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého A. Ď. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 10. 9. 2007, sp. zn. 14 Tm 28/2004, byl obviněný mladistvý A. Ď. (dále převážně jen „mladistvý“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že: „v období nejméně od měsíce ledna 2003 do měsíce května 2003 v O. na svých internetových stránkách, které prezentoval jako stránky pro rasisticky smýšlející, propagoval hnutí skinheads a jiných neonacistických a rasistických hnutí, která hlásají rasovou zášť vůči rómskému etniku a příslušníkům jiné rasy, stejně tak jako vůči osobám židovského vyznání, a to zveřejňováním článků, zčásti vlastních, zčásti jiných autorů, podněcoval k nenávisti vůči výše uvedeným příslušníkům, vybízel k tzv. svaté rasové válce „Rahowa“, informoval o termínech a místech konání srazů českých neonacistů, které se měly uskutečnit dne 19. 4. 2003 v O. za účelem společných oslav narozenin Adolfa Hitlera, a dne 6. 7. 2003 v B. za účelem srazu nacionálně smýšlejících lidí, dále na svých stránkách uváděl odkazy na domácí i zahraniční internetové stránky s obdobnou tématikou, vyzýval čtenáře svých internetových stránek, aby se podíleli na tvorbě těchto stránek zasíláním článků a fotografií na jím zřízené e-mailové adresy, součástí uvedených internetových stránek byl i odkaz s názvem Kniha návštěv, jejímž prostřednictvím byla umožněna diskuse, kde mj. prezentovaly své rasisticky a neonacisticky zaměřené názory osoby vystupující pod různými pseudonymy.“ Takto popsané jednání mladistvého soud právně kvalifikoval jako provinění podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a podle § 260 odst. 2 tr. zák., § 31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“), mu uložil trestní opatření odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle § 33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců. Mladistvý podal proti tomuto rozsudku odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež, rozhodl rozsudkem ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 4 Tmo 274/2007, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že mladistvého uznal vinným, že: „v období nejméně od 24. února 2003 do 22. května 2003 v O. na své internetové stránce, kterou prezentoval jako stránku pro rasisticky smýšlející lidi, informoval o srazu, který měl proběhnout dne 19. 4. 2003 v O. v souvislosti s oslavami narozenin Adolfa Hitlera a o srazu nacionalistů dne 6. 7. 2003 v B., dále na své stránce uváděl odkazy na domácí i zahraniční internetové stránky s nacistickou, neonacistickou a rasistickou tématikou, vyzýval čtenáře svých internetových stránek, aby se podíleli na tvorbě těchto stránek zasíláním článků a fotografií na jím zřízené e-mailové adresy, jejichž součástí byl i odkaz na Knihu návštěv, jejímž prostřednictvím byla návštěvníkům, vystupujícím pod různými pseudonymy, umožněna diskuse, v rámci které mj. prezentovaly své rasistické, nacistické a neonacistické názory“. Odvolací soud takto popsané jednání mladistvého právně posoudil jako provinění podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 261a tr. zák. a uložil mu podle § 261a tr. zák. za použití § 31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. trestní opatření odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle § 33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku a tří měsíců. Mladistvý nesouhlasil ani s rozhodnutím odvolacího soudu a prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. J. podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel namítl, že soud druhého stupně nesprávně aplikoval stanovisko Nejvyššího soudu Tpjn 302/2005, protože zveřejnění informace, že má proběhnout shromáždění, není aktivní účastí na takové akci. V opačném případě by podle jeho názoru páchali trestný čin proti lidskosti i novináři informující o tom, že na určitém místě má proběhnout shromáždění u příležitosti narozenin Adolfa Hitlera. Navíc prý v odůvodnění rozhodnutí není vysvětleno, proč bylo do skutkové věty zahrnuto, že „uváděl odkazy na jiné internetové stránky, vyzýval čtenáře, aby se podíleli na tvorbě stránek i umožnění diskuse“. Dále uvedl, že informace o existenci stránek s rasistickou a obdobnou tématikou není schvalováním genocidia. Stejně tak nemůže být trestným činem vyzývání čtenářů k tvorbě stránek nebo umožnění diskuse. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení dovolatel považoval to, že soud vycházel z nepoužitelných důkazů, za které považoval materiály z internetu na č. l. 134 – 1663. Ve spise se totiž nenachází žádný protokol, který by zachycoval úkon, jímž byly obstarány. Mladistvý dále upozornil na údajně vadný procesní postup odvolacího soudu, který poté, co zrušil rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), b) tr. ř. pro nejasnost a nesrozumitelnost skutkových zjištění, sám ve věci rozhodl na podkladě skutkového stavu zjištěného soudem prvého stupně. V závěru svého podání mladistvý navrhl, aniž citoval konkrétní zákonné ustanovení, aby Nejvyšší soud, soud pro mládež, zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvního stupně s tím, že „hmotně právně usiluje o zproštění obžaloby“. K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že argumentace mladistvého je prakticky stejná jako jeho dosavadní obhajoba, přičemž na výhrady uplatněné v jeho odvolání náležitě reagoval již soud druhého stupně. Státní zástupce vyslovil souhlas s názorem dovolatele, že zveřejnění informace o nějakém plánovaném shromáždění není totéž jako aktivní účast na této akci. Zároveň však uvedl, že takový úkon mladistvého nelze hodnotit pouze v akademizované formě, nýbrž je třeba přihlédnout i k souvislostem, za nichž byl realizován (jakou formou a v jakém prostředí byl uveřejněn, jaká byla povaha avizované akce apod.); v rámci tohoto případu jednání dovolatele jednoznačně směřuje k propagaci myšlenek směřujících k potlačení práv a svobod člověka a k setkání členů a příznivců hnutí, která se přidržují nenávistných rasistických asociálních teorií. Totéž hodnocení pak přísluší i dalším projevům mladistvého, pokud na svých webových stránkách (tj. způsobem, který fakticky znamená celosvětově dostupné zveřejnění) uváděl odkazy na jiné internetové stránky zaměřené k podpoře a propagaci nacismu, fašismu a podobných hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, vyzýval čtenáře, aby se sami aktivně dopouštěli protiprávního jednání tím, že by se podíleli na tvorbě jeho stránek, a poskytl jim na nich prostor pro rozvíjení úvah a názorů v tom smyslu, v jakém byly jeho internetové stránky zaměřeny. Státní zástupce v zásadě souhlasil s dovolatelovou námitkou procesní povahy týkající se absence protokolu o pořízení tisků internetových stránek v tom smyslu, že o tomto úkonu měl zřejmě být pořízen protokol se zachycením údajů analogicky odpovídajících obsahu ustanovení § 88 odst. 4 věta první tr. ř. Ovšem – jak již k obdobné otázce judikoval Nejvyšší soud – citované ustanovení trestního řádu je již zastaralé a v něm obsažená právní úprava neodpovídá svou povahou současné technice pořizování záznamů telekomunikačního provozu (který se děje automaticky bez přímého zásahu fyzické osoby). Ještě vzdálenější duchu tohoto ustanovení je technologie počítačových sítí a sdělovacích a informačních možností, jež v sobě nesou. Na toto informační médium trestní řád v této souvislosti vůbec nepamatuje a ohledně záznamů internetových stránek by nejspíše mohlo být postupováno analogicky podle ustanovení § 88 odst. 4 věta druhá tr. ř., jež řeší problematiku „ostatn