8 Tz 10/2011 — Nejvyšší soud

8 Tz 10/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 223 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. j) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 3. 2011 Spisová značka:8 Tz 10/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:8.TZ.10.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 223 odst. 1 tr. ř. § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 6. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 10/2011U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. března 2011 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného P. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. 42 To 286/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 16/2010, t a k t o : Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 1 T 16/2010, byl obviněný P. P. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (nadále tr. zák.) a odsouzen podle § 238 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva měsíce. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že v obci V., okr. J., dne 9. listopadu 2009 v době kolem 17.45 hodin po otevření vstupních vrat u domu vnikl bez povolení uživatelky domu E. K. do průjezdu domu, který je součástí uzavřeného dvora, kde manipuloval se zde zaparkovaným osobním automobilem zn. Citroën Berlingo, přičemž byl na místě přistižen E. K. a její matkou M. K., k jejichž škodě se uvedeného jednání dopustil. Tento rozsudek obviněný napadl odvoláním. Z jeho podnětu Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. 42 To 286/2010, podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. trestní stíhání obviněného pro výše popsaný skutek, v němž byl návrhem na potrestání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 12. 2. 2010, č. j. Zk 38/2010-5, spatřován trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák,, zastavil. Svůj postup odůvodnil odkazem na porušení zákazu dvojího souzení a potrestání, zakotveného v čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného. Namítal, že odvolací soud nesprávně vyložil a aplikoval ustanovení § 223 odst. 1 tř. ř., § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. a ustanovení čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod publikované pod č. 209/1992 Sb. Připomněl, že ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplynulo, že obviněný dne 9. 11. 2009 vnikl bez svolení uživatelky do uzavřeného dvora cizího domu s protiprávní motivací svého jednání, tj. s úmyslem naložit tam zaparkovaný osobní automobil, a byl při činu přistižen uživatelkou. Současně se z obsahu spisu podává, že obviněnému byla ve správním řízení uložena pokuta ve výši 3.000,- Kč za přestupek proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona, kterého se dopustil tím, že „dne 9. 11. 2009 kolem 17.45 hod. v obci V. po otevření vstupních vrat domu vnikl bez povolení uživatelky domu E. K. do průjezdu objektu, kde neoprávněně manipuloval (připojováním tažného zařízení) se zde zaparkovaným osobním vozidlem zn. Citroën Berlingo, v držení výše jmenované“. Stěžovatel měl za to, že obviněný se jednání, v němž byl spatřován trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák., dopustil z právního hlediska nezávisle na tom, že následně narušil občanské soužití jiným hrubým jednáním. Je tomu tak proto, že skutková podstata uvedeného trestného činu byla naplněna jednáním obviněného, které spočívalo výhradně v tom, že protiprávně vnikl do domu jiného. Kdyby byl obviněný přistižen ještě před tím, než vůbec začal manipulovat s vozidlem, byl by bez dalšího za uvedený trestný čin odpovědný. Jednání obviněného, které vedlo k uložení pokuty za přestupek proti občanskému soužití, tedy za úmyslné narušení občanského soužití jiným hrubým jednáním, netvoří nedílnou součást jednání, které je významné z hlediska trestního práva ve vztahu ke skutkové podstatě trestného činu, jejíž znaky obviněný naplnil. Obviněný se vedle jednání, které bylo významné z hlediska trestního práva, dopustil dalšího jednání, které je relevantní jen z hlediska zákona o přestupcích. Tato jednání obviněného se v podstatných rysech neshodují a každé z nich směřovalo proti jinému chráněnému zájmu, a mělo tudíž i jiný následek. Zatímco v případě přestupku narušil občanské soužití tím, že namísto uplatnění svého práva cestou občanskoprávní žaloby na vydání věci, popř. na určení vlastnictví, svémocně manipuloval s předmětem sporu, v případě trestného činu porušování domovní svobody ve smyslu § 238 odst. 1 tr. zák. obviněný porušil zájem chráněný trestním zákonem, tzn. svobodu obydlí. K naplnění znaků této skutkové podstaty může dojít bez ohledu na to, zda předcházejícím či následujícím jednáním obviněného dojde k přestupku spočívajícímu v narušení občanského soužití schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Zájmem, který je chráněn citovaným ustanovením přestupkového zákona, je zájem na poklidném, spořádaném občanském soužití. Se závěrem odvolacího soudu, že obviněný byl již před vynesením rozsudku soudu prvního stupně postižen Městským úřadem v T. pro přestupek, se proto neztotožnil. Krajský soud k němu podle ministra spravedlnosti evidentně dospěl na základě mechanického srovnání popisu skutkové věty ve výroku rozsudku okresního soudu a popisu skutkové věty ve výroku rozhodnutí o přestupku, když zjistil, že ve výrokové části rozhodnutí o přestupku je obsaženo slovní spojení „po otevření vstupních vrat ... vnikl bez povolení uživatelky domu ... do průjezdu objektu“. Tou částí skutkové věty, podle níž obviněný vnikl do domu jiného, správní orgán pouze popisoval jeho jednání bezprostředně před spácháním přestupku tak, aby vystihl i podstatné souvislosti případu, když obviněný v domě nebydlí. Samotná skutečnost, že obviněný bez povolení vnikl do domu jiného, zakládá již zcela jiný skutek, za který obviněný nebyl projednáván v přestupkovém řízení a který byl dokonán již před tím, než obviněný počal vyvíjet činnost kvalifikovanou jako přestupek. Je-li ve skutkové větě rozsudku Okresního soudu v Jihlavě konkretizováno, že v uzavřeném průjezdu domu obviněný manipuloval se zaparkovaným vozidlem, označuje tato zmínka pohnutku jeho jednání, která sice není obligatorním znakem základní skutkové podstaty trestného činu porušování domovní svobody, ale má význam pro posouzení nebezpečnosti činu pro společnost a potažmo pro ukládání trestu. Dílčí popis jednání obviněného po vniknutí do domu má pouze vysvětlující charakter, dokládá motivaci obviněného, aniž by tímto následným jednáním byl obviněný uznán vinným. Pokud jde o jednání obviněného, v němž spočívá trestný čin porušování domovní svobody ve smyslu § 238 odst. 1 tr. zák., tak to se ve svých formálních znacích ani co do jednání, ani co do následku nepřekrývá s formálními znaky přestupku, pro který byl obviněný řešen. V případě obviněného jde tudíž o odlišné skutky (činy), jejichž znaky se obsahově nekryjí v žádných právně relevantních okolnostech. Skutečnost, že obě jednání si pachatel představoval jako jeden celek a ke svémocnému odtažení automobilu chtěl využít neoprávněného vniknutí do cizího domu, není pro posouzení věci podstatná; nelze vyloučit, že prostředkem ke spáchání přestupku může být i spáchání jednání zakládajícího trestný čin. Z uvedených důvodů dospěl ministr spravedlnosti k závěru, že obviněný nebyl postižen za totéž jednání dvěma rozhodnutími a správní rozhodnutí nemohlo vytvořit překážku věci pravomocně rozhodnuté. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. 42 To 286/2010, byl ve prospěch obviněného P. P. porušen zákon v ustanoveních § 223 odst. 1 tr. ř. ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. Obviněný P. P. ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona uvedl, že předmětný skutek nelze rozděli