8 Tz 28/2000 – Nejvyšší soud

8 Tz 28/2000 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal dne 6. června 2000 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců JUDr. Jana Engelmanna, JUDr. Jiřího Horáka, JUDr. Zdeňka Sováka a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné J. V., nar. 6. 10. 1953, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 8. 1997 sp. zn. 2 To 138/97 v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 83/92, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu t a k t o : Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 8. 1997 sp. zn. 2 To 138/97 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 147 odst. 1 tr. řádu a tímto usnesením a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení § 151 odst. 2 tr. řádu v neprospěch obviněné J. V. . Citované usnesení se z r u š u j e . Zároveň se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 1997 č. j. 1 T 83/92-4423. Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušená usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu; takto se zrušuje zejména usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 1998 č. j. 1 T 83/92-4535 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 1998 sp. zn. 2 To 83/98. Krajskému soudu v Ostravě se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování ve Frýdku--Místku ze dne 2. 10. 1991 sp. zn. ČVS: VV-2856/91 bylo J. V. . podle § 163 odst. l tr. řádu (v tehdejším znění) vzneseno obvinění pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 3, 4 písm. c) tr. zák., ve znění zákona č. 175/1990 Sb., a trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 2 tr. zák., ve znění zákona č. 175/1990 Sb. Dalším usnesením téhož vyšetřovatele ze dne 10. 10. 1991 bylo zahájeno trestní stíhání a současně vzneseno obvinění J. V. . pro trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 3, 4 písm. c) tr. zák., ve znění zákona č. 175/1990 Sb. Usnesením vyšetřovatele ze dne 26. 11. 1991 byla věc vedená pod sp. zn. ČVS: VV-2856/91 spojena s další trestní věcí obviněné, vedenou Policií České republiky, Obvodním oddělením v Ostravě pod ČVS: VV-796/90 pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. Opatřením státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 3. 10. 1991 sp. zn. 1 Pv 2267/91 byl obviněné J. V. . vzhledem k ustanovení § 36 odst. 3 tr. řádu ustanoven obhájce JUDr. P. P.. . Vyšetřovatel dne 19. 5. 1992 obviněné při výslechu za přítomnosti obhájce rozšířil obvinění pro další dva útoky a podle ustanovení § 163 odst. 5 tr. řádu ji upozornil, že její jednání bude posuzováno „jako týž trestný čin", pro který byla stíhána, tedy jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 3, 4 písm. c) tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. podle tehdy platného znění trestního zákona. Dne 15. 7. 1992 vyšetřovatel obviněnou opětovně upozornil, že v jejím jednání budou vzhledem k novelizaci trestního zákona provedené zákonem č. 557/1991 Sb. spatřovány trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. (ve znění vyplývajícím z citované novely). Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 1993 č. j. 1 T 83/92-3868 byla obviněná J. V. . uznána vinnou trestným činem krádeže dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle § 247 odst. l písm. b), odst. 3 písm. c), § 8 odst. l a § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle § 238 odst. 1, 2, § 8 odst. 1 a § 238 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a trestným činem podílnictví podle § 251 odst. l písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy jí byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byla zařazena do tehdejší první nápravně výchovné skupiny. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 1994 sp. zn. 7 To 31/94 byl mimo jiné z podnětu odvolání obviněné J. V. . v celém rozsahu zrušen uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a obviněná byla nově uznána vinnou trestným činem krádeže dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2, § 8 odst. l, § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle § 238 odst. 1, 2, § 8 odst. 1, § 238 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž výkon uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dne 1. 12. 1994 podal obhájce JUDr. P. P.. . Krajskému soudu v Ostravě návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů v celkové částce 106 009,- Kč. O tomto nároku rozhodl Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne 17. 10. 1996 č. j. 1 T 83/92-4395 tak, že obhájci JUDr. P. P.. . přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 104 660,- Kč. Ke stížnosti obviněné J. V. . bylo toto rozhodnutí zrušeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 1996 sp. zn. 2 To 158/96 a bylo uloženo soudu prvního stupně, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Dalším usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 1997 č. j. 1 T 83/92-4423 byla obhájci JUDr. P. P. přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 110 266,20 Kč. Z podnětu stížnosti obviněné J. V.. Vrchní soud v Olomouci svým usnesením ze dne 20. 8. 1997 sp. zn. 2 To 138/97 uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil, neboť soud prvního stupně přiznal obhájci odměnu v celkové výši 110 266,20 Kč, ač dřívějším usnesením, které bylo zrušeno soudem druhého stupně jen na podkladě stížnosti obviněné, byla přiznána odměna obhájci v nižší částce (104 660,- Kč). Přiznání vyšší odměny s ohledem na zákaz reformace in peius tedy podle názoru soudu druhého stupně nepřicházelo v úvahu (§ 150 odst. 3 tr. řádu). Vrchní soud v Olomouci pak sám rozhodl o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ustanovenému obhájci JUDr. P. P. v celkové výši 104 660,- Kč. Vrchní soud ve svém rozhodnutí mimo jiné převzal závěr Krajského soudu v Ostravě, že v období od 1. 1. 1991 (správně od 1. 1. 1992) do 15. 7. 1992 činila sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní pomoci podle § 15 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 270/1990 Sb. částku 800 Kč. Za 53 úkonů obhájce provedených v tomto období mu vrchní soud přiznal odměnu ve výši 42 400 Kč, za další dva úkony podle § 15 odst. 1 písm. d) a § 17 odst. 2 citované vyhlášky odměnu ve výši 1 280 Kč, celkem tedy odměnu ve výši 43 680 Kč. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů obhájce podal ve prospěch obviněné J. V. ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona. Napadenému usnesení v ní vytkl porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu v návaznosti na ustanovení § 147 odst. 1 písm. a) a § 151 odst. 2 tr. řádu v neprospěch obviněné J. V. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti popsal dosavadní průběh řízení proti obviněné v projednávané věci, poukázal na obsah napadeného usnesení i rozhodnutí, která mu předcházela, a na obsah citovaných zákonných ustanovení. Ministr spravedlnosti zdůraznil, že Krajský soud v Ostravě se mimo jiné ztotožnil s tou částí návrhu obhájce JUDr. P. P., podle které v období od 1. 1. 1991 (správně mělo být uvedeno datum 1. 1. 1992) do 15. 7. 1992 činila odměna podle zvýšené sazby podle novely trestního zákona, provedené zákonem č. 557/1991 Sb., a podle § 15 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 270/1990 Sb., o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci, částku 800 Kč za jeden úkon. Krajský soud však podle názoru ministra spravedlnosti nevzal v úvahu, že obviněná J. V. byla stíhána pro trestné činy, pro které jí podle trestního zákona, ve znění zákona č. 175/1990 Sb., hrozilo uložení úhrnného trestu odnětí svobody ve výměře 2 roky až 8 let, a že tedy sazba odměny za jeden úkon právní pomoci podle § 15 odst. 1 písm. c) citované vyhlášky měla činit částku 600 Kč. Jak dále ministr spravedlnosti uvedl, obviněná nebyla upozorněna na užití přísnější právní kvalifikace pro trestný čin krádeže, podle které by jí mohl být uložen přísnější trest odnětí svobody (ve výměře 5 až 12 let), a případné užití této právní kvalifikace s ohledem na ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. nepřicházelo v úvahu. Krajský soud podle přesvědčení ministra spravedlnosti formálně vycházel pouze ze shody číselného označení odstavce u trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák. před novelou provedenou zákonem č. 557/