8 Tz 28/2000 — Nejvyšší soud

8 Tz 28/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 6. 2000 Spisová značka:8 Tz 28/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:8.TZ.28.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 28/2000 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal dne 6. června 2000 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců JUDr. Jana Engelmanna, JUDr. Jiřího Horáka, JUDr. Zdeňka Sováka a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné J. V., nar. 6. 10. 1953, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 8. 1997 sp. zn. 2 To 138/97 v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 83/92, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu t a k t o : Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 8. 1997 sp. zn. 2 To 138/97 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 147 odst. 1 tr. řádu a tímto usnesením a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení § 151 odst. 2 tr. řádu v neprospěch obviněné J. V. . Citované usnesení se z r u š u j e . Zároveň se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 1997 č. j. 1 T 83/92-4423. Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušená usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu; takto se zrušuje zejména usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 1998 č. j. 1 T 83/92-4535 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 1998 sp. zn. 2 To 83/98. Krajskému soudu v Ostravě se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování ve Frýdku--Místku ze dne 2. 10. 1991 sp. zn. ČVS: VV-2856/91 bylo J. V. . podle § 163 odst. l tr. řádu (v tehdejším znění) vzneseno obvinění pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 3, 4 písm. c) tr. zák., ve znění zákona č. 175/1990 Sb., a trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 2 tr. zák., ve znění zákona č. 175/1990 Sb. Dalším usnesením téhož vyšetřovatele ze dne 10. 10. 1991 bylo zahájeno trestní stíhání a současně vzneseno obvinění J. V. . pro trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 3, 4 písm. c) tr. zák., ve znění zákona č. 175/1990 Sb. Usnesením vyšetřovatele ze dne 26. 11. 1991 byla věc vedená pod sp. zn. ČVS: VV-2856/91 spojena s další trestní věcí obviněné, vedenou Policií České republiky, Obvodním oddělením v Ostravě pod ČVS: VV-796/90 pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. Opatřením státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 3. 10. 1991 sp. zn. 1 Pv 2267/91 byl obviněné J. V. . vzhledem k ustanovení § 36 odst. 3 tr. řádu ustanoven obhájce JUDr. P. P.. . Vyšetřovatel dne 19. 5. 1992 obviněné při výslechu za přítomnosti obhájce rozšířil obvinění pro další dva útoky a podle ustanovení § 163 odst. 5 tr. řádu ji upozornil, že její jednání bude posuzováno „jako týž trestný čin", pro který byla stíhána, tedy jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 3, 4 písm. c) tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. podle tehdy platného znění trestního zákona. Dne 15. 7. 1992 vyšetřovatel obviněnou opětovně upozornil, že v jejím jednání budou vzhledem k novelizaci trestního zákona provedené zákonem č. 557/1991 Sb. spatřovány trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. (ve znění vyplývajícím z citované novely). Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 1993 č. j. 1 T 83/92-3868 byla obviněná J. V. . uznána vinnou trestným činem krádeže dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle § 247 odst. l písm. b), odst. 3 písm. c), § 8 odst. l a § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle § 238 odst. 1, 2, § 8 odst. 1 a § 238 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a trestným činem podílnictví podle § 251 odst. l písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy jí byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byla zařazena do tehdejší první nápravně výchovné skupiny. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 1994 sp. zn. 7 To 31/94 byl mimo jiné z podnětu odvolání obviněné J. V. . v celém rozsahu zrušen uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a obviněná byla nově uznána vinnou trestným činem krádeže dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2, § 8 odst. l, § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle § 238 odst. 1, 2, § 8 odst. 1, § 238 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž výkon uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dne 1. 12. 1994 podal obhájce JUDr. P. P.. . Krajskému soudu v Ostravě návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů v celkové částce 106 009,- Kč. O tomto nároku rozhodl Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne 17. 10. 1996 č. j. 1 T 83/92-4395 tak, že obhájci JUDr. P. P.. . přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 104 660,- Kč. Ke stížnosti obviněné J. V. . bylo toto rozhodnutí zrušeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 1996 sp. zn. 2 To 158/96 a bylo uloženo soudu prvního stupně, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Dalším usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 1997 č. j. 1 T 83/92-4423 byla obhájci JUDr. P. P. přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 110 266,20 Kč. Z podnětu stížnosti obviněné J. V.. Vrchní soud v Olomouci svým usnesením ze dne 20. 8. 1997 sp. zn. 2 To 138/97 uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil, neboť soud prvního stupně přiznal obhájci odměnu v celkové výši 110 266,20 Kč, ač dřívějším usnesením, které bylo zrušeno soudem druhého stupně jen na podkladě stížnosti obviněné, byla přiznána odměna obhájci v nižší částce (104 660,- Kč). Přiznání vyšší odměny s ohledem na zákaz reformace in peius tedy podle názoru soudu druhého stupně nepřicházelo v úvahu (§ 150 odst. 3 tr. řádu). Vrchní soud v Olomouci pak sám rozhodl o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ustanovenému obhájci JUDr. P. P. v celkové výši 104 660,- Kč. Vrchní soud ve svém rozhodnutí mimo jiné převzal závěr Krajského soudu v Ostravě, že v období od 1. 1. 1991 (správně od 1. 1. 1992) do 15. 7. 1992 činila sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní pomoci podle § 15 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 270/1990 Sb. částku 800 Kč. Za 53 úkonů obhájce provedených v tomto období mu vrchní soud přiznal odměnu ve výši 42 400 Kč, za další dva úkony podle § 15 odst. 1 písm. d) a § 17 odst. 2 citované vyhlášky odměnu ve výši 1 280 Kč, celkem tedy odměnu ve výši 43 680 Kč. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů obhájce podal ve prospěch obviněné J. V. ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona. Napadenému usnesení v ní vytkl porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu v návaznosti na ustanovení § 147 odst. 1 písm. a) a § 151 odst. 2 tr. řádu v neprospěch obviněné J. V. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti popsal dosavadní průběh řízení proti obviněné v projednávané věci, poukázal na obsah napadeného usnesení i rozhodnutí, která mu předcházela, a na obsah citovaných zákonných ustanovení. Ministr spravedlnosti zdůraznil, že Krajský soud v Ostravě se mimo jiné ztotožnil s tou částí návrhu obhájce JUDr. P. P., podle které v období od 1. 1. 1991 (správně mělo být uvedeno datum 1. 1. 1992) do 15. 7. 1992 činila odměna podle zvýšené sazby podle novely trestního zákona, provedené zákonem č. 557/1991 Sb., a podle § 15 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 270/1990 Sb., o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci, částku 800 Kč za jeden úkon. Krajský soud však podle názoru ministra spravedlnosti nevzal v úvahu, že obviněná J. V. byla stíhána pro trestné činy, pro které jí podle trestního zákona, ve znění zákona č. 175/1990 Sb., hrozilo uložení úhrnného trestu odnětí svobody ve výměře 2 roky až 8 let, a že tedy sazba odměny za jeden úko