8 Tz 37/2024 – Nejvyšší soud

8 Tz 37/2024-99 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2024 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného P. V., proti pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 5 To 23/2023, a předcházejícímu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2023, sp. zn. Nt 304/2023, takto: Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odborem obecné kriminality, 1. oddělení, č. j. KRPA-363784-63/TČ-2022-000071, bylo zahájeno trestní stíhání obviněného P. V. (dále též jen „obviněný“) pro pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že „dne 10. 11. 2022 kolem 09:00 hodin, v Praze XY, XY, v zahradní chatce bez ev. čísla, na pozemku parcelního čísla XY, zapsaném na LV č. XY, k. ú. XY, v úmyslu jinému způsobit těžkou újmu, bezdůvodně napadl poškozeného H. H., nar. XY (dále též „poškozený“), tím způsobem, že vstoupil do uvedené chatky s cca 1 metr dlouhým kovovým, dosud přesně neurčeným, předmětem připomínajícím tyč, načež na poškozeného, který seděl na lavici, bezdůvodně zaútočil tak, že jej nejméně dvakrát tyčí udeřil do hlavy, načež poškozený spadl na podlahu, kde jej obviněný nejméně dvakrát zasáhl do hrudníku, a poté se snažil poškozeného znovu udeřit do hlavy, kterou si poškozený instinktivně kryl rukama, přičemž jej zasáhl do levé paže, kdy tímto způsobil poškozenému zlomeninu střední části loketní kosti levé paže, bez posunu úlomků, odlomení vnitřní drsnatiny dolní části levé pažní kosti, s posunem úlomků, dvě tržné rány na hlavě o velikosti 2 cm a 5 cm, a zlomeninu VIII. žebra vlevo, přičemž poškozený se musel téhož dne podrobit lékařskému vyšetření a ošetření ve FN Bulovka, avšak pokud by se nebránil, mohl mu obviněný popsaným útokem vedeným na hlavu způsobit obecně vážné úrazové změny, zejména komplikované zlomeniny obličejového skeletu, rozsáhlejší poranění lebky a nitrolebních struktur se zlomeninami lebečních kostí, což by si vyžádalo mnohatýdenní léčení a rehabilitaci a tato případná zranění by bylo možno kvalifikovat jako těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku, přičemž ke způsobení těžké újmy nedošlo a obviněný z místa činu odešel. Obviněný se uvedeného jednání dopustil opětovně, neboť byl za obdobné jednání odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 11. 2001, sp. zn. 1 T 22/2001, pro spáchání úmyslného trestného činu ublížení na zdraví dle § 222 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (účinný do 31. 12. 2009), k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků.“ 2. Obviněný byl v předmětné trestní věci nejprve stíhán vazebně. V průběhu trestního řízení dozorová státní zástupkyně (dále „státní zástupkyně“), opírajíc se o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, zpracovaného prof. PhDr. Petrem Weissem, Ph.D., DSc., a MUDr. Danou Dufkovou dospěla k závěru, že obviněného není možné pro těžkou chorobu postavit před soud. S ohledem na tuto skutečnost státní zástupkyně rozhodla usnesením ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 1 KZV 190/2022, o přerušení trestního stíhání obviněného z důvodu uvedeného v § 173 odst. 1 písm. b) tr. ř. Následně byl také obviněný propuštěn z vazby. Protože ze zmiňovaného znaleckého posudku vyplynulo, že obviněný je s ohledem na svoji psychotickou poruchu pro společnost bez léčby nebezpečný a je vhodné uložit mu ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické v ústavní formě, podala státní zástupkyně Městskému soudu v Praze návrh, aby obviněnému bylo podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické, a to v ústavní formě. Argumentovala tím, že obviněný se dopustil jednání, které naplnilo všechny znaky skutkové podstaty zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (případně je třeba zvažovat i jeho právní kvalifikaci jako trestného činu opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku), přičemž uvedený čin spáchal ve stavu psychotické poruchy, která byla vyvolána mnohaletým intravenózním užíváním drog – především pervitinu. Státní zástupkyně uzavřela, že jde o situaci, kdy pachatel, který zneužívá návykovou látku, spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, tudíž jsou splněny předpoklady pro rozhodnutí soudu o jí podaném návrhu. 3. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne ze dne 17. 2. 2023, sp. zn. Nt 304/2023, bylo rozhodnuto tak, že podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (nesprávně uvedeno „zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním“) a contrario se obviněnému ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické ústavní formou neukládá. Městský soud v Praze odůvodňoval své rozhodnutí zejména tím, že návrh dozorové státní zástupkyně se jeví jako předčasný, neboť trestní stíhání obviněného bylo toliko přerušeno podle § 173 odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. není zde konečné rozhodnutí ve věci. Nad rámec uvedeného Městský soud v Praze konstatoval, že nejsou splněny podmínky pro postup podle § 99 odst. 2, ale ani § 99 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebyla vyřešena otázka trestní odpovědnosti obviněného. Podle Městského soudu v Praze je nutné vyčkat nejprve na rozhodnutí této otázky (tj. trestní odpovědnosti pachatele) a až následně buď podat obžalobu (která představuje rozhodnutí svého druhu), kde lze uložení ochranného léčení navrhnout, anebo po zastavení trestního stíhání pro nepříčetnost pachatele podat již zmíněný návrh na uložení ochranného léčení. 4. Proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze státní zástupkyně podala stížnost, v níž podrobně argumentovala tím, že uložit ochranné léčení v době přerušení trestního stíhání možné je, a naopak vzhledem k tomu, že obviněný je svému okolí nebezpečný, jde o postup žádoucí. Měla za to, že podmínky pro uložení ochranného léčení podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku jsou splněny, případně navrhovala uložení ochranného léčení podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku. 5. Stížnost státní zástupkyně byla usnesením Vrchního soudu v Praze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 5 To 23/2023, zamítnuta, neboť ji soud neshledal důvodnou. Stížnostní soud v zásadě souhlasil s argumentací Městského soudu v Praze, i on označil návrh státní zástupkyně za podaný předčasně, aniž by pro uložení ochranného léčení byly splněny zákonné podmínky. Poznamenal, že podání návrhu státního zástupce na uložení ochranného opatření podle § 239 odst. 1 tr. ř. sice není závislé na trestním stíhání pachatele činu, v souvislosti s jehož spácháním se o uložení ochranného opatření zvažuje, či dokonce na rozhodnutí o vině a trestu za předmětný trestný čin, přichází však v úvahu pouze za předpokladu zjištění, že nějaký trestný čin nebo čin jinak trestný byl spáchán. Ve shodě se soudem prvního stupně měl především za to, že je nejprve nutné postavit najisto, zda se stal trestný čin nebo čin jinak trestný, a vyjasnit, zda obviněný je či není za něj trestně odpovědný. Až po vyřešení této předběžné otázky je možné volit vhodný postup k uložení ochranného léčení. Podle soudu, který rozhodl ve druhém stupni, se Městský soud v Praze neodchýlil od judikatury, na kterou se odkazovala státní zástupkyně, neboť ve zmiňovaných případech byla otázka trestní odpovědnosti pachatele spolehlivě zjištěna. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 6. Proti pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 5 To 23/2023, a předcházejícímu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2023, sp. zn. Nt 304/2023, podal ministr spravedlnosti (dále též jen „stěžovatel“) v neprospěch obviněného P. V. podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. Měl za to, že označeným usnesením Vrchního soudu v Praze byl ve prospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v předcházejícím řízení usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2023, sp. zn. Nt 304/2023, došlo k porušení zákona v ustanovení § 99 tr. zákoníku. 7. Úvodem předeslal, že rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci bude mít podle jeho názoru nemalý judikaturní význam, neboť z okolností dané věci je zjevné, že není zcela vyřešena možnost aplikace ustanovení § 99 tr. zákoníku v případech, kdy se ochranné léčení ukládá na návrh státního zástupce ve smyslu § 239 odst. 1 tr. ř. za situace přerušení trestního stíhání podle § 173 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť rozhodovací praxe soudů je v této věci odlišná. 8. Stěžovatel pokládal za důležité, aby se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce, zda je možné ochranné léčení podle § 99 tr. zákoníku uložit i v případě zaviněné nepříčetnosti. Zdůraznil významné specifikum posuzovaného