Cpjn 19/2007 – Nejvyšší soud

Cpjn 19/2007 S t a n o v i s k o občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 5. 2010 k rozhodování soudů ve věcech písemné smlouvy podle § 24a odst. 1 písm. a) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, upravující pro dobu po rozvodu manželství vyživovací povinnost manželů (viz poznámka). Předsedkyně Nejvyššího soudu ČR podala podle § 14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, občanskoprávnímu a obchodnímu kolegiu Nejvyššího soudu návrh na zaujetí stanoviska „ve věcech písemné smlouvy podle § 24a odst. 1 písm. a) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, upravující pro dobu po rozvodu manželství vzájemnou vyživovací povinnost manželů, a to zejména s ohledem na ujednání, jímž se manželé zavazují nepožadovat výživné či se jinak dohodli na vyživovací povinnosti ve vazbě na vypořádání vzájemných majetkových vztahů, popř. práva a povinnosti společného bydlení pro dobu po rozvodu“. Po vyhodnocení 168 spisů soudů prvních stupňů, v nichž byla vydána pravomocná rozhodnutí v řízeních o rozvod manželství podle § 24a zák. o rod., a dvou rozhodnutí odvolacích soudů ve věcech určení příspěvku na přiměřenou výživu pro rozvedeného manžela, a na jejich základě zaujalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu v zájmu zajištění jednotného rozhodování soudů v těchto věcech následující stanovisko: I. Písemná smlouva podle § 24a odst. 1 písm. a) zák. o rod. upravující pro dobu po rozvodu manželství „vyživovací povinnost“ není obligatorní součástí smluv předkládaných soudu podle tohoto ustanovení. Není-li v předkládaných smlouvách otázka vyživovací povinnosti řešena, nelze dovozovat, že se manželé mlčky dohodli, že vůči sobě nemají pro dobu po rozvodu povinnost platit výživné, a proto kterýkoli z nich může po rozvodu podat žalobu o výživné, aniž by musel tvrdit a prokazovat změnu poměrů. Dne 1. 8. 1998 nabyl účinnosti zákon č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb., zákona č. 234/1992 Sb. a nálezu Ústavního soudu České republiky č. 72/1995 Sb., jímž byl zákon o rodině doplněn (mimo jiné) o ustanovení § 24a. Podle tohoto ustanovení jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí, má se za to, že podmínky uvedené v ustanovení § 24 odst. 1 jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu manželství a manželství rozvede, jsou-li předloženy a) písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost, a b) pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. Podle § 24a odst. 2 zák. o rod. ustanovení § 24 odst. 2 platí obdobně. Účelem této úpravy je podle důvodové zprávy k zákonu č. 91/1998 Sb. „komplexní řešení všech právních vztahů s rozvodem spojených v okamžiku rozhodování o rozvodu manželství. Ve své podstatě se nejedná o rozvod na základě dohody, ale v případě splnění zákonných předpokladů, tj. délky manželství, skutečnosti, že manželé spolu určitou dobu nežijí, a souhlasu druhého manžela s rozvodem, nastupuje nevyvratitelná domněnka, že v manželství existuje tzv. kvalifikovaný rozvrat, který již není třeba dokazovat. Při současném splnění dalších podmínek, tj.vyřešení následků rozvodu, pak vzniká manželům právní nárok na rozvod. Jako forma dohod o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (resp. společného jmění manželů), řešení bytové otázky, případně i vyživovací povinnosti k rozvedenému manželovi, byla navržena (a přijata) forma písemné smlouvy s ohledem na požadavek právní jistoty. Pokud jde o úpravu poměrů k nezletilým dětem, byla zdůrazněna dohoda rozvádějících se manželů, tj. že soud rozsudkem schválí dohodu o úpravě poměrů“. O rozvodu soud rozhoduje ve sporném řízení, neboť občanský soudní řád neobsahuje samostatnou úpravu rozvodového řízení. Samostatně je v občanském soudním řádu upravena pouze příslušnost soudu [§ 88 písm. a) o. s. ř.], výslech účastníků (§ 131 o. s. ř.) a nepřípustnost dovolání [§ 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. V řízení podle ustanovení § 24a odst. 1 zák. o rod. tedy soud nezjišťuje příčiny rozvratu manželství, ovšem za podmínky, že manželé předloží písemné smlouvy s jejich úředně ověřenými podpisy upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost, a b) pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. Ze zákona nevyplývá, že by tyto smlouvy musely být předloženy současně s podáním návrhu na rozvod manželství, takže zcela postačuje, když smlouvy budou předloženy při jednání, přičemž není vyloučeno, aby měly formu notářského zápisu; v něm může být obsažena i doložka se svolením k vykonatelnosti. Na rozdíl od písemných smluv účastníků upravujících pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práva a povinnosti společného bydlení, které jsou obligatorní, lze z dikce ustanovení § 24a odst. 1 písm. a) zák. o rod. … „a případnou vyživovací povinnost“ dovodit, že tato smlouva není obligatorní součástí smluv předkládaných podle tohoto ustanovení. Měla-li by smlouva o vyživovací povinnosti k rozvedenému manželovi být obligatorní náležitostí rozvodu podle § 24a zák. o rod., neobsahovalo by ustanovení § 24a odst. 1 písm. a) zák. o rod. slovo „případnou“. Pro tento závěr svědčí i ustanovení § 92 odst. 1 zák. o rod., podle kterého rozvedený manžel, který není schopen sám se živit, může žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů (tato povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům - viz odst. 2 tohoto ustanovení); bude-li naopak rozvedený manžel po rozvodu schopen sám se živit, nebude třeba, aby manželé smlouvu o úpravě vyživovací povinnosti soudu předkládali. Písemná smlouva podle ustanovení § 24a odst. 1 písm. a) zák. o rod. upravující pro dobu po rozvodu manželství vyživovací povinnost nebyla v řízení o rozvod manželství podle § 24a zák. o rod. uzavřena např. ve věcech vedených u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 24 C 58/2007, sp. zn. 8 C 55/2007, sp. zn. 7 C 8/2007, sp. zn. 6 C 8/2007, sp. zn. 16 C 46/2007, ve věcech vedených u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 12 C 53/2007, sp. zn. 5 C 305/2006, ve věcech vedených u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 3 C 208/2005, sp. zn. 6 C 5/2006, sp. zn. 10 C 97/2006, sp. zn. 11 C 18/2007, ve věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 35 C 119/2006, ve věcech vedených u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 10 C 304/2005, sp. zn. 9 C 7/2006, ve věcech vedených u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 349/2006, sp. zn. 43 C 57/2007, ve věcech vedených u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 10 C 96/2007, sp. zn. 6 C 99/2007, sp. zn. 6 C 65/2007, ve věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 135/2006, sp. zn. 13 C 214/2005, ve věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 17 C 157/2005, ve věcech vedených u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 26 C 313/2006, sp. zn. 18 C 169/2006, sp. zn. 11 C 33/2007, sp. zn. 25 C 121/2006, ve věcech Okresního soudu ve Frýdku Místku pod sp. zn. 17 C 256/2006, sp. zn. 10 C 8/2006. Jestliže písemná smlouva podle ustanovení § 24a odst. 1 písm. a) zák. o rod. upravující pro dobu po rozvodu vyživovací povinnost nebyla mezi účastníky řízení o rozvod manželství podle tohoto ustanovení uzavřena, na rozdíl od toho, kdy se účastníci o výživném dohodli negativním ujednáním (viz bod II. Stanoviska), je třeba vycházet z toho, že neexistence takové smlouvy při splnění dalších předpokladů rozvodu manželství nebrání. Je pak ovšem logicky na místě připustit, že zákonodárce možností, a nikoliv povinností, účastníků předložit takovou smlouvu, navodil domněnku trvalého a hluboce rozvráceného manželství i tehdy, když se manželé na vyživovacích poměrech pro dobu po rozvodu nedohodli a že tak každému z nich pro případ rozvodu zůstává zachována možnost uplatnění nároku na svou výživu v době po rozvodu. Výklad, který nepředložení dohody o výživném pokládá za „úpravu provedenou mlčením“, jak uvedl např. Ústavní soud v usnesení ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 534/05, extenzivně a pro soukromé právo netradičně chápe neprojevení jakékoliv vůle manželů jako dvoustranný právní úkon v této otázce. Některé soudy ve shodě s takovým názorem dovozují, že neexistence smlouvy o výživném má účinky „cum clausula rebus sic stantibus“; změní-li se poměry (§ 99 odst. 2 zák. o rod.), může se rozvedený manžel u soudu domáhat žalobou, aby mu bývalý manžel přispíval na přiměřenou výživu podle § 92 odst. 1 zák.