Cpjn 201/2021 – Nejvyšší soud

Cpjn 201/2021 S t a n o v i s k o občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2022 k zastoupení nezletilého oprávněného při exekučním vymáhání jeho výživného. 1. Nejvyšší soud, který je povolán sledovat a vyhodnocovat pravomocná rozhodnutí soudů [§ 14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů], z předložených rozhodnutí zjistil, že soudy nepostupují jednotně při posouzení otázky zastoupení nezletilého dítěte v exekučním řízení (řízení o výkon rozhodnutí), nastala-li v průběhu exekučního řízení (řízení o výkon rozhodnutí) situace, že by rodič nemohl nezletilého zastoupit, protože by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů [§ 892 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)]. Po vyhodnocení předložených rozhodnutí a na jejich základě zaujalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu na návrh předsedy občanskoprávního a obchodního kolegia v zájmu zajištění jednotného rozhodování soudů v těchto věcech následující s t a n o v i s k o I. Při podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekučního návrhu k vymožení výživného od rodiče nezletilého dítěte může nezletilé dítě zastupovat druhý rodič, který je oprávněn přijímat výživné pro nezletilé dítě. Vznikne-li však při provádění exekuce nebezpečí střetu zájmů mezi rodičem a dítětem, musí být nezletilému dítěti jmenován opatrovník; tak je tomu zejména při rozhodování o návrhu povinného na zastavení exekuce nebo na odklad exekuce. II. Dítěti jmenuje opatrovníka příslušný soud v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (§ 466 a násl. z. ř. s.); v rozhodnutí o jmenování opatrovníka se též uvede exekuční věc, v níž má opatrovník dítě zastupovat, jakož i doba a rozsah zastupování dítěte. Výjimečně může kolizního opatrovníka jmenovat i exekuční soud, je-li tu nebezpečí z prodlení (§ 29 odst. 1 o. s. ř.). III. Po dobu a v rozsahu, v jakém hrozí střet zájmů mezi rodičem a dítětem, zastupuje nezletilé dítě v exekučním řízení místo rodiče, který je oprávněn výživné pro nezletilé dítě přijímat, soudem jmenovaný opatrovník; k úkonům, které přísluší vykonat opatrovníku a které by učinil rodič dítěte, se nepřihlíží. Rodič, který dítě dosud zastupoval, může být v exekučním řízení vyslechnut jako svědek. IV. Opatrovníkem dítěte soud zpravidla jmenuje orgán sociálně-právní ochrany dětí. Vyžadují-li to okolnosti případu, může být jmenován opatrovník dítěte též z řad advokátů; o odměně a náhradě hotových výdajů advokáta jako opatrovníka rozhodne soud, který jej do funkce jmenoval. V. Rozvrh práce může určit, že do soudního oddělení, do něhož byla přidělena exekuční věc, budou přidělovány též věci opatrovnictví nezletilého dítěte, které je účastníkem řízení v této exekuční věci, popřípadě některé z těchto věcí, které se dotýkají tohoto exekučního řízení. VI. V exekučním řízení a v řízení ve věcech opatrovnictví nezletilého dítěte se písemnosti doručují též dítěti, které je účastníkem těchto řízení, jestliže v době doručování dovršilo patnáct let. O d ů v o d n ě n í: a) Podnět k přijetí stanoviska 2. Nejvyšší soud obdržel od předsedy Krajského soudu v Praze podnět ke sjednocení rozhodovací praxe soudů, týkající se otázky exekučního vymáhání výživného ve prospěch nezletilého oprávněného, kterého při zahájení exekučního řízení zastupoval jeden z rodičů, je-li povinným druhý z rodičů, a to tehdy, nastala-li v průběhu exekučního řízení situace, že by rodič nemohl nezletilého zastoupit, protože by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů (§ 892 odst. 3 o. z.). Pro účely terminologického rozlišení Nejvyšší soud uvádí, že tam, kde stanovisko hovoří o „ustanovení“ opatrovníka, jde o právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013, a tam, kde hovoří o „jmenování“ opatrovníka, jde o právní úpravu účinnou od 1. 1. 2014. Exekučním řízením je míněno jak řízení o výkon rozhodnutí vedené podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak exekuční řízení vedené podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), a o změně dalších zákonů. b) Právní úprava 3. Podle ustanovení § 460 o. z. dojde-li ke střetu zájmu zákonného zástupce nebo opatrovníka se zájmem zastoupeného či ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, anebo hrozí-li takový střet, jmenuje soud zastoupenému kolizního opatrovníka. Dle ustanovení § 892 odst. 1 o. z. rodiče mají povinnost a právo zastupovat dítě při právních jednáních, ke kterým není právně způsobilé. Podle ustanovení § 892 odst. 3 o. z. rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka. c) Podkladová rozhodnutí a vlastní závěry I. Při podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekučního návrhu k vymožení výživného od rodiče nezletilého dítěte může nezletilé dítě zastupovat druhý rodič, který je oprávněn přijímat výživné pro nezletilé dítě. Vznikne-li však při provádění exekuce nebezpečí střetu zájmů mezi rodičem a dítětem, musí být nezletilému dítěti jmenován opatrovník; tak je tomu zejména při rozhodování o návrhu povinného na zastavení exekuce nebo na odklad exekuce. 4. Zastoupením nezletilého dítěte v řízení o výkon rozhodnutí vymožením výživného se zabýval bývalý Nejvyšší soud ČSR v rozsudku ze dne 26. 4. 1973, sp. zn. 1 Cz 28/73, uveřejněném pod č. 63/1974 Sb. rozh. obč., (dále jen „R 63/1974“). Tam vyslovil závěr, že při podání návrhu na výkon soudního rozhodnutí k vymožení výživného nezletilého dítěte od rodiče může druhý z rodičů nezletilé dítě zastupovat; dojde-li však při provádění tohoto výkonu rozhodnutí ke střetu zájmů mezi rodičem a dítětem, musí být nezletilému účastníku řízení ustanoven opatrovník. Tak tomu je, např. podal-li povinný rodič návrh na zastavení výkonu rozhodnutí s tím, že vymáhané výživné bylo již uhrazeno. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí dále uzavřel, že účastníky řízení o výkon rozhodnutí jsou jen oprávněný a povinný, jeden z rodičů sice může zastupovat nezletilé dítě při podání návrhu na zahájení vykonávacího řízení, dojde-li však ke „skutečnému“ střetu zájmů (např. v případech, kdy povinný rodič podá návrh na zastavení výkonu rozhodnutí s odůvodněním, že vymáhané výživné zaplatil), je třeba dítěti ustanovit opatrovníka. Druhý z rodičů, který nemá v řízení postavení povinného, není oprávněn podat opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně. 5. Na R 63/1974 navázal bývalý Nejvyšší soud ČSR ve zhodnocení „K některým otázkám praxe soudů a státních notářství ve věcech soudního výkonu rozhodnutí“ ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněném pod č. 21/1981 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 21/1981“), kde uvedl, že při zastupování nezletilého dítěte v řízení o výkon rozhodnutí pro výživné se připouští, aby při podání návrhu na výkon soudního rozhodnutí k vymožení dlužného a běžného výživného pro nezletilé dítě od rodiče zastupoval dítě druhý rodič. Dojde-li však při provádění výkonu rozhodnutí ke střetu zájmů mezi rodičem a dítětem, musí být nezletilému dítěti ustanoven opatrovník podle ustanovení § 37 odst. 3 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, který je pak povinen dítě zastupovat v rozsahu, jenž určí soud, aby ochrana zájmů dítěte byla plně zajištěna (§ 84 zákona o rodině), a to bez ohledu na případné jiné zájmy některého z rodičů. Jde např. o případy, kdy povinný rodič podá návrh na zastavení výkonu rozhodnutí s odůvodněním, že vymáhané výživné zaplatil. Při posuzování otázky, zda jde o případ, kdy střet zájmů mezi rodičem a dítětem vyžaduje ustanovení opatrovníka, nerozlišují soudy případy, kdy se povinný rodič domáhá zastavení soudního výkonu rozhodnutí, od případů, kdy návrh na zastavení výkonu rozhodnutí činí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. druhý rodič, jemuž bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy. Přiznává-li se tomuto rodiči právo, aby bez dalšího zastupoval nezletilé dítě při podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, pak je třeba přiznat mu i právo určité dispozice s tímto řízením, zejména pak právo navrhnout zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. 6. Z předložených rozhodnutí je patrné, že R 63/1974 je respektováno naprostou většinou dotázaných soudů, a to buď přímo odkazem na toto a případně navazující rozhodnutí (např. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2013, č. j. 54 Co 787/2013-42, Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 12. 4. 2011, č. j. 54 Co 300/2011-61, Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 28. 4. 2021, č. j. 72 Co 75/2021-100, Okresního soudu v Třebíči ze dne 22. 8. 2019, č. j. 15 EXE 428/2017-54, Okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. 5. 2020, č. j. 15 EXE 1311/2017-279, Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2019, č. j. 19 Co 64/2012-120, Městského