4 As 47/2004 — Nejvyšší správní soud

29 Ca 112/2009- 23 - text - 7 - pokračování 29 Ca 113/2009 29 Ca 112/2009-23 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Tomáše Foltase, Ph.D., a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobce Ginkgo Wellness s.r.o., se sídlem v Brně, Maničky 5, IČ 27754626, zastoupeným Mgr. Pavlem Barešem, advokátem, se sídlem AK v Brně, Panská 12/14, proti žalovanému Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor Krajský živnostenský úřad, se sídlem v Brně, Žerotínovo nám. 3/5, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, t a k t o : I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru Krajského živnostenského úřadu, ze dne 15.4.2009, č.j. JMK 39671/2009, a rozhodnutí Magistrátu města Brna, Živnostenského úřadu města Brna, ze dne 16.2.2009, č.j. ZUMB/26787/2008/Tra/11, s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce včas podanou žalobou brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.4.2009, č.j. JMK 39671/2009, a jemu předcházejícímu rozhodnutí správního orgánu 1. stupně ze dne 16.2.2009, č.j. ZUMB/26787/2008/Tra/11, kterými byl zkrácen na svých právech. Navrhuje, aby soud tato rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a žalovaného zavázal k povinnosti nahradit žalobci náklady řízení. V prvé řadě namítl, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro uložení pokuty, neboť ke dni zahájení kontroly ani řízení o uložení pokuty postihovaný přestupek netrval a neexistoval, tedy není podle názoru žalobce splněna podmínka spočívající v trvání deliktu. Pro případ že by se soud neztotožnil s touto námitkou, žalobce dále namítl, že žalovaný měl posoudit výši pokuty jako nepřiměřeně vysokou a měl její výši zmírnit. Ve vztahu k výši uložené pokuty uvedl, že správní delikt považuje za méně závažný, pochybení ze strany žalobce bylo neúmyslné, porušení povinnosti nemělo žádné negativní následky a porušení bylo zcela a bezezbytku napraveno, a to dokonce ještě před provedenou kontrolou. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedl, že v postupu správního orgánu 1. stupně neshledal žádná pochybení, z průběhu správního řízení je zřejmé, že správní orgán postupoval zcela v souladu se základními zásadami činnosti správních orgánů, především pak v souladu se zásadou legality a zásadou materiální pravdy. K úvodní žalobní námitce zdůraznil, že nesouhlasí s argumentací žalobce, neboť pro naplnění skutkové podstaty projednávaného správního deliktu (a tím i povinnosti uložení sankce ve správním řízení), je podstatné, že protiprávní stav způsobený žalobcem po určitou dobu trval a na tom nic nemění ani fakt, že žalobce v den prvního kontrolního šetření do té doby trvající porušení odstranil a v době zahájení správního řízení byl již protiprávní stav napraven. K žalobcem namítané nepřiměřené výši pokuty uvedl, že pokutu uloženou při spodní hranici zákonné sazby nepovažuje za nepřiměřenou. Jaké skutečnosti správní orgán 1. stupně při stanovení výše pokuty zohlednil, je v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu 1. stupně uvedeno. Závěrem navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplynuly následující ve věci relevantní skutečnosti. Správní orgán 1. stupně oznámením o zahájení kontroly ze dne 30.9.2008, č.j. ZUMB/26787/2008/Tra/1, které bylo žalobci doručeno dne 2.10.2008, oznámil zahájení kontroly jeho podnikatelské činnosti podle ustanovení § 60a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon – dále jen „ŽZ“). Z bodu 3. protokolu správního orgánu 1. stupně ze dne 18.12.2008, č.j. ZUMB/26787/2008/Tra/5, o výsledku kontroly, mj. vyplývá, že z kontrolního šetření dne 29.10.2008 bylo zjištěno, že žalobce zahájení provozování živnosti „Masérské, regenerační a rekondiční služby“ a činnosti spadající pod jednotlivé obory živnosti volné „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ v provozovně v Brně, Cejl 107 správnímu orgánu 1. stupně neoznámil a nápravu sjednal až v průběhu kontroly dne 10.11.2008. Z oznámení o zahájení řízení správního orgánu 1. stupně ze dne 13.1.2009, č.j. ZUMB/26787/2008/Tra/9, které bylo žalobci doručeno dne 15.1.2009, je zřejmé, že mu bylo oznámeno zahájení řízení ve věci uložení pokuty za správní delikt podle ustanovení § 62 odst. 1 písm. f) ŽZ, kterého se žalobce dopustil tím, že v rozporu s ustanovením § 17 odst. 3 ŽZ neoznámil předem živnostenskému úřadu zahájení provozování živnosti vázané „Masérské, regenerační a rekondiční služby“ a živnosti volné „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ v provozovně v Brně, Cejl 107, kde uvedené živnosti provozuje od 8.2.2008. Z rozhodnutí správního orgánu 1. stupně ze dne 16.2.2009, č.j. ZUMB/26787/2008/Tra/11, vyplývá, že výrokem 1. tohoto rozhodnutí byla žalobci podle ustanovení § 62 odst. 2 písm. c) ŽZ uložena pokuta ve výši 4.000,- Kč za správní delikt podle ustanovení § 62 odst. 1 písm. f) ŽZ, neboť žalobce neoznámil živnostenskému úřadu zahájení provozování živnosti vázané „Masérské, rekondiční a regenerační služby“ a živnosti volné „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ v provozovně v Brně, Cejl 107, kde provozování uvedených živností zahájil od 8.2.2008. Výrokem 2. pak byl zavázán k povinnosti nahradit náklady řízení paušální částkou 1.000,- Kč. V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán 1. stupně zejména uvedl, že po provedeném správním řízení dospěl k závěru, že spáchání správního deliktu podle ustanovení § 62 odst. 1 písm. f) ŽZ bylo hodnověrně zjištěno a prokázáno, proto uložil žalobci za tento správní delikt pokutu při spodní hranici zákonem stanoveného rozpětí ve výši 4.000,- Kč. Při rozhodování o výši sankce přihlédl k okolnostem správního deliktu, jeho závažnosti i možným následkům. Kladně hodnotil zejména přístup žalobce ke zjištěnému porušení povinnosti a projevenou snahu o neprodlenou nápravu protiprávního stavu ještě před dokončením kontroly. Uvedl, že žalobce nesplněním své oznamovací povinnosti po určitou dobu omezil veřejnost i příslušné dozorové orgány v možnosti získání a ověření pravdivých a nezkreslených údajů o své osobě jako podnikateli. Správní orgán 1. stupně uvedl, že po důkladném posouzení všech okolností porušení povinnosti žalobce, zejména s přihlédnutím k době trvání protiprávního stavu (cca 10 měsíců), zákonem maximálnímu rozpětí výše sankce (do 50.000,- Kč) a skutečnosti, že se jedná o první spolehlivě zjištěné porušení povinnosti žalobce stanovené mu živnostenským zákonem, považoval správní orgán 1. stupně správní delikt podnikatele za méně závažný a uloženou sankci při spodní hranici zákonem stanoveného rozpětí za přiměřenou a odpovídající míře závažnosti správního deliktu. Uložená sankce splní jak účel represivní, tak preventivní, spočívající v důrazném upozornění žalobce na nutnost důsledného dodržování povinností vyplývají pro něj z živnostenského zákona a dalších předpisů, jimiž je žalobce povinen se při svém podnikání řídit. O odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 15.4.2009, č.j. JMK 39671/2009, tak, že odvolání zamítl a napadené rozhodnutí v obou výrokových částech potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí zejména zdůraznil, že zákonné předpoklady pro uložení pokuty za správní delikt byly naplněny, přičemž na faktu porušení zákonné povinnosti nezmění nic ani skutečnost, že ještě v průběhu kontroly žalobce porušení povinnosti odstranil. Uložení pokuty podle ustanovení § 62 odst. 2 písm. c) ŽZ za správní delikt podle ustanovení § 62 odst. 1 písm. f) ŽZ je obligatorní (a tedy povinné) a stanovení její výše (s možností až do 50.000,- Kč) je na správním uvážení živnostenského úřadu. Jaké skutečnosti správní orgán 1. stupně zohlednil při stanovení výše pokuty je v napadeném rozhodnutí uvedeno. Žalovaný proto uzavřel, že výši pokuty uloženou při spodní hranici sazby, nepovažuje za nepřiměřenou. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Soud přezkoumal napadená rozhodnutí, vázán rozsahem a důvody, které žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s.). Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s. bylo rozhodnuto o věci samé bez jednání. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů: K žalobcem namítané nezákonnosti napadených rozhodnutí si soud nejprve dovoluje připomenout rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze