5 Afs 7/2011 — Nejvyšší správní soud

62 Ca 16/2009- 375 - text pokračování - 79 - 62 Ca 16/2009 62 Ca 16/2009 – 375 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a JUDr. Evy Lukotkové v právní věci žalobců: a) DELTA PEKÁRNY a.s., se sídlem Bohunická 24, č.p. 519, Brno, zastoupený JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Jungmannova 24, Praha 1, b) OK REST a.s. (dříve podnikající pod obchodní firmou ODKOLEK a.s.), se sídlem Bohunická 519/24, Brno, zastoupený JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Jungmannova 24, Praha 1, c) PENAM, a.s., se sídlem Cejl 38, Brno, zastoupený Mgr. Danielem Čekalem, advokátem se sídlem Jungmannova 750/34, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, o žalobách proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. UOHS-R 20, 21, 22/2004-1249/2009/310/ADr ze dne 2.2.2009, t a k t o : I. Žaloby se zamítají. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Procesní situace Žalovaný rozhodl v prvním stupni správního řízení meritorním rozhodnutím ze dne 19. 3. 2004, č. j. S 233/03-2050/04-ORP (dále též „první prvostupňové rozhodnutí“). Proti prvnímu prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci a) – c) samostatné rozklady, o nichž bylo rozhodnuto předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže rozhodnutím ze dne 11. 5. 2005, č. j. R 20, 21, 22/2004 (dále též „první rozhodnutí o rozkladech“). První rozhodnutí o rozkladech potvrdilo výroky prvního prvostupňového rozhodnutí týkající se deklarování porušení § 3 odst. 1 zák. č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen „ZOHS“), bod 2. prvního rozhodnutí o rozkladech zrušil výrok prvního prvostupňového rozhodnutí týkající se uložených pokut a věc byla vrácena prvostupňovému orgánu k dalšímu řízení. První rozhodnutí o rozkladech bylo napadeno žalobami žalobců a) a b), osobou zúčastněnou na řízení byl v tomto řízení před zdejším soudem žalobce c). Zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 24. 8. 2006, č. j. 31 Ca 58/2005-105 (dále též „rozsudek o vině“) tak, že první rozhodnutí o rozkladech v části týkající se potvrzení prvostupňových výroků o vině bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný proti tomuto rozsudku o vině podal kasační stížnost, která byla Nejvyšším správním soudem zamítnuta rozsudkem ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Afs 40/2007-204 (dále též „rozsudek NSS o vině“). Žalovaný vydal dne 18. 7. 2005 jako správní orgán prvního stupně rozhodnutí č. j. S 233/03-4350/05-OOHS (dále též „druhé prvostupňové rozhodnutí“), jímž znovu rozhodl o pokutách ukládaných žalobci a) – c). Proti druhému prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci a) – c) rozklady, o nichž bylo rozhodnuto předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže rozhodnutím ze dne 18. 8. 2006, č.j. R 11, 12, 13/05 (dále též „druhé rozhodnutí o rozkladech“). Druhé rozhodnutí o rozkladech bylo napadeno žalobami žalobců a) a b), žalobce c) byl v tomto řízení před zdejším soudem osobou zúčastněnou na řízení. Zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 3. 1. 2007, č.j. 62 Ca 36/2006-180 (dále též „rozsudek o trestu“) tak, že druhé rozhodnutí o rozkladech zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný proti tomuto rozsudku o trestu podal kasační stížnost, která byla Nejvyšším správním soudem zamítnuta rozsudkem ze dne 31.10.2008, č. j. 5 Afs 61/2007-257 (dále též „rozsudek NSS o trestu“). Žalovaný poté dne 8. 1. 2009 vydal usnesení č. j. R 20, 21, 22/2004-203/2009/310, kterým řízení o rozkladech podaných proti prvnímu prvostupňovému rozhodnutí (rozhodnutí o vině) a řízení o rozkladech podaných proti druhému prvostupňovému rozhodnutí (rozhodnutí o trestu) spojil znovu ve společné řízení vedené pod č.j. R 20, 21, 22/2004. Dne 2. 2. 2009 vydal žalovaný rozhodnutí č.j. UOHS-R 20, 21, 22/2004-1249/2009/310/ADr (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým rozhodl o vině žalobců a) – c) a uložil jim pokutu. Toto rozhodnutí bylo napadeno samostatnými žalobami žalobců a) – c). Zdejší soud vydal usnesení ze dne 12. října 2009, č.j. 62 Ca 16/2009 – 207, kterým samostatné žaloby žalobců a) – c) vedené pod sp. zn. 62 Ca 16/2009, 62 Ca 18/2009 a 62 Ca 19/2009 spojil ke společnému projednání pod sp. zn. 62 Ca 16/2009. O těchto žalobách nyní zdejší soud rozhoduje tímto rozsudkem. Řízení o správním deliktu žalobců a) – c) se tedy v důsledku shora uvedeného rozpadlo do dvou částí, a sice do řízení o vině a do řízení o trestu, následně se tato řízení před žalovaným znovu spojila do řízení jednoho; nyní je tedy napadáno rozhodnutí žalovaného, které ve vztahu k žalobcům a) – c) deklaruje porušení § 3 odst. 1 ZOHS a ukládá žalobcům a) – c) pokuty, tedy rozhodnutí o vině i o trestu. II. Shrnutí žalobních bodů Žalobce a) žalobou napadá výrok A.1. a 3 a výrok II. napadeného rozhodnutí, jakož i výrok I. a IV. prvního prvostupňové rozhodnutí a výrok druhého prvostupňového rozhodnutí, které se žalobce a) dotýkají. Namítána je zmatečnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobce a) shledává napadené rozhodnutí zmatečným a nepřezkoumatelným, neboť ve výroku A.1. konstatuje žalovaný porušení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) ZOHS (tj. naplnění speciální skutkové podstaty jednání ve vzájemné shodě), pokuta však byla žalobci a) uložena za porušení § 3 odst. 1 ZOHS (tj. za naplnění obecné skutkové podstaty jednání ve vzájemné shodě). Výrok II. napadeného rozhodnutí navíc ukládá žalobci a) pokutu za jednání podle výrokové části I. bodu 1. a 2. Napadené rozhodnutí však žádnou výrokovou část I. neobsahuje. Z výroků napadeného rozhodnutí tak nelze seznat, za jaké jednání je vlastně žalobce a) trestán, když není návaznost výroku A. na výrok II. napadeného rozhodnutí. Ve výroku A. bodu 1. napadeného rozhodnutí je navíc konstatováno, že se žalobce a) dopustil jednání, které „vedlo k narušení hospodářské soutěže na trhu čerstvého běžného pečiva a chleba a na trhu čerstvého cukrářského pečiva na území České republiky“, tj. které vedlo k narušení hospodářské soutěže na dvou relevantních trzích. To však nekoresponduje s odůvodněním napadeného rozhodnutí, dle kterého se žalobce a) měl dopustit vytýkaného jednání pouze na jediném trhu (bod 280. napadeného rozhodnutí: „Namítá-li dále účastník řízení Delta, že se, na rozdíl od ostatních účastníků řízení, vytýkaného jednání dopustil pouze na jednom trhu, jedná se o relevantní argumentaci, která nebyla v druhém prvostupňovém rozhodnutí žádným způsobem zpochybněna“). Stejné pochybení je dále obsaženo ve výroku A. bodu 3., které zakazuje jednání ve vzájemné shodě „specifikované ve výrokové části I. v bodě 1“. Výrok č. I. však v napadeném rozhodnutím není obsažen, žalobce a) na trhu čerstvého cukrářského pečiva nepůsobil a v řízení nebylo prokázáno, že by se na tomto relevantním trhu vytýkaného jednání dopustil, jak ostatně žalovaný sám v odůvodnění konstatuje. Dále je namítáno nenaplnění pojmových znaků jednání ve vzájemné shodě. Pojmovými znaky jednání ve vzájemné shodě je koordinace jednání soutěžitelů za účelem odstranění jakýchkoliv pochybností o jejich budoucím postupu na relevantním trhu (příčina), následné faktické jednání soutěžitelů na relevantním trhu (následek) a příčinná souvislost mezi koordinací a jednáním (kauzální nexus). Žalovaný naplnění těchto znaků dovodil ze strany žalobce a) na základě oznámení žalobce a) o úmyslu zvýšit prodejní ceny tohoto zboží, z písemného oznámení o zvýšení cen rozeslaného žalobci a) – c) dne 26. 9. 2003 či krátce poté a z formulace oznámení o zvýšení cen, které dle žalovaného vykazují určité podobnosti. Žalobce a) poukazuje na skutečnost, že žalovaný dovozuje jednání ve vzájemné shodě při absenci jiných relevantních důkazů týkajících se žalobce a) z toho, že bez účasti žalobce a) by předmětné jednání údajně nemohlo mít šanci na úspěch. Účast žalobce a) se žalovaný pokusil vykonstruovat na základě tvrzení z údajně zjištěných kontaktů, ke kterým mělo dojít mezi žalobcem b) a c), tyto skutečnosti však neprokazují spáchání kartelu žalobcem a). Žalovaný tedy podle žalobce a) neshromáždil „uzavřený řetězec důkazů, které nepřipouští rozumné pochybnosti o tom, že tu … došlo ke koordinaci jednání na trhu“ (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 6 A 62/95 ze dne 11. 4. 1997). Nashromážděné důkazy jsou pouze nepřímého charakteru, vztahující se pouze k žalobci b) a c). Ačkoli žalovaný sám poukazuje na skutečnost, že „způsob uskutečnění sladěného jednání nelze vysvětlit na základě objektivního vývoje rozhodných tržních ukazatelů“, a dovozuje z toho, že tak „není k prokázání existence jednání ve shodě nezbytné předložit přímý důkaz o konkrétních kontaktech uskutečněných mezi soutěžiteli“, své rozhodnutí ovšem podle žalobce a) založil na nepřímých důkazech, a to přesto, že bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že předmětné jednání žalobců a) – c) (přičemž obdobně se chovali i další, od žalobců odlišné subjekty působí na relevantním trhu) bylo mo