5 Afs 86/2009 — Nejvyšší správní soud

29 Af 68/2010- 36 - text - 2 - pokračování 29 Af 68/2010 29 Af 68/2010-36 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Radimy Gregorové v právní věci žalobce: L. Ch., zast. JUDr. et Mgr. Lubomírem Procházkou, advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 19, proti žalovanému: Celnímu úřadu Jihlava, se sídlem Střítež u Jihlavy, Střítež 5, 588 11, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, t a k t o : I. Rozhodnutí Celního úřadu Jihlava ze dne 13. 5. 2010, č.j. 10493-4/2010-216300-021, s e z r u š u j e pro nezákonnost a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí Celního úřadu Jihlava ze dne 15. 4. 2010, č.j. 10493/2010-216300-021, s e z r u š u j e . III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na účet jeho zástupce, JUDr. et Mgr. Lubomíra Procházky, advokáta, se sídlem v Brně, Kobližná 19, náklady řízení ve výši 4.320,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 13. 5. 2010, č.j. 10493-4/2010-216300-021, byly zamítnuty námitky žalobce (dovozující promlčení) směřující proti exekučnímu příkazu Celního úřadu Jihlava ze dne 15. 4. 2010, č.j. 10493/2010-216300-021, který byl vydán na základě platebního výměru Celního úřadu Třebíč ze dne 23. 8. 1994, č.j. 162-1995/94, jenž nabyl právní moci dne 21. 12. 1994. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zejména uvedl, že podle § 282 odst. 2 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále též „celní zákon“), platí, že bylo-li před uplynutím lhůty podle odstavce 1 celními orgány nebo dlužníkem zahájeno řízení nebo byl učiněn úkon, které směřují k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, běží lhůta, podle odstavce 1 znovu od konce kalendářního roku, v němž bylo zahájeno řízení nebo byl učiněn úkon. Celní úřad v Třebíči podal již 31. 12. 1996 Okresnímu soudu v Třebíči návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitého majetku dlužníka, přičemž následně vedené řízení pod sp. zn. E 9/97 bylo pravomocně ukončeno až usnesením Okresního soudu v Třebíči o zastavení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí č.j. E 9/97-71 dne 8. 1. 2005. Ještě před ukončením tohoto řízení - dne 14. 5. 2003 - přihlásil Celní úřad v Třebíči své pohledávky k výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí dlužníka, nařízenému a vedenému Okresním soudem v Třebíči pod sp.zn. 4 E 102/93 a stal se ve smyslu 336f o.s.ř. řádným účastníkem řízení. Posledními úkony v tomto řízení jsou usnesení Okresního soudu v Třebíči, a to dražební vyhláška sp.zn. 4 E 102/93-264 ze dne 29. 6. 2007 a usnesení o odložení dražebního jednání na dobu neurčitou sp.zn. 4 E 102/93-297 ze dne 7. 9. 2007. Vzhledem k výše uvedenému nelze akceptovat námitku dlužníka, že došlo k naplnění promlčecí lhůty a tedy i promlčení práva vybrat a vymáhat celní nedoplatek, neboť od okamžiku vzniku celního dluhu byly vůči dlužníkovi činěny úkony nebo bylo vedeno řízení směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, jak požaduje § 282 celního zákona. Celní úřad Jihlava rovněž odmítá tvrzení, že ze strany správce daně nebyl daňový subjekt o žádném úkonu směřujícímu k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku adresně zpraven. Takový postup není celním zákonem přímo vyžadován; je zcela postačující, že tyto úkony činil soud. Na podporu tohoto výkladu odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2009, č.j. 29 Ca 138/2007-21, který mj. stanoví, že „Podání návrhu na provedení exekuce soudem nebo soukromým exekutorem. popř. vydání exekučního příkazu, je úkonem, který přeruší běh promlčecí lhůty ve smyslu § 282 odst. 1 a 2 celního zákona. Pokud je takový úkon exekučního soudu adresovaný a doručený dlužníkovi, je přičitatelný celnímu orgánu.“, jakož i na rozsudek č.j. 30 Ca 214/2007-16, podle něhož „Úkony, které činil celní úřad v soudním řízení směřovaly proti žalobci (dlužníkovi), nebylo tedy rozhodné, že o těchto úkonech byl zpraven soudem. Takový úkon způsobil podle ust. § 282 odst. 2 celního zákona přerušení běhu promlčecí lhůty a založení běhu nové promlčecí lhůty.“ S odkazem na výše uvedené pak žalovaný v napadeném rozhodnutí výslovně uzavřel, že od okamžiku vzniku nedoplatku nedošlo k naplnění promlčecí lhůty. Doplnil, že rovněž tak i poslední úkon ve věci, kterým je vystavení exekučního příkazu na srážky ze starobního důchodu a jeho doručení dlužníkovi dne 27. 4. 2010, byl Celním úřadem Jihlava učiněn v době, kdy nelze s ohledem na doručení dražební vyhlášky ze dne 29. 6. 2007 důvodně uplatnit námitku promlčení. Proti označenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce včasnou žalobu, ve které zejména uváděl, že předmětný nedoplatek se stal splatným již v roce 1995, přičemž z důvodu, že exekuční příkaz byl žalobci doručen až dne 27. 4. 2010, stalo se tak po lhůtě stanovené v ustanovení § 282 odst. 1 celního zákona, příp. po lhůtě stanovené v ustanovení § 70 odst. 1 zákona ZSDP. Žalobce je přesvědčen, že minimálně v posledních šesti letech před doručením exekučního příkazu žalovaný účinně žádný úkon směřující k vybrání nedoplatku neučinil, v důsledku čehož je právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek promlčeno a žalovaný tak v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod zasahuje do jeho vlastnického práva. Právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek je tedy promlčeno. Žalobce dále uvedl, že usnesení o nařízení exekuce ve věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 4 E 102/1993 nabylo právní moci již dne 23. 9. 1996 a žalovaný, resp. Celní úřad v Třebíči, nemohl do tohoto řízení účinně přihlásit svoji pohledávku a stát se tak účastníkem tohoto řízení ve smyslu § 336 odst. 1 o.s.ř. podáním ze dne 14. 5. 2003, neboť podle § 336f odst. 1 věta druhá o.s.ř. platí, že oprávněný a ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, mohou své pohledávky přihlásit jen jestliže jim byly přiznány rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 o.s.ř. po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Jestliže tedy vykonatelné rozhodnutí Celního úřadu v Třebíči, které v této věci představuje exekuční titul, nabylo právní moci dříve než dne 23. 9. 1996, kdy nabylo právní moci usnesení o nařízení exekuce ve věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 4 E 102/1993, nemohl Celní úřad v Třebíči do tohoto vykonávacího řízení svoji pohledávku účinně přihlásit a následně úkony v tomto řízení prováděné soudem nelze ve vztahu k dlužníkovi považovat za úkony Celního úřadu ve smyslu ustanovení § 282 odst. 1 celního zákona. S odkazem na výše uvedené navrhl zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení. Požádal i o přiznání odkladného účinku a osvobození od soudních poplatků. Usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 9. 2010 byl žalobce osvobozen od soudních poplatků, usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 9. 2010 pak nebyl žalobě přiznán odkladný účinek. Na základě výzvy soudu doručil žalovaný k žalobě písemné vyjádření, ve kterém zejména uváděl, že postupoval při posuzování námitek žalobce podle ustanovení § 282 celního zákona, neboť se jedná o vymáhání nedoplatku na celních poplatcích, vyměřených a vybíraných celními orgány v souvislosti s dovozem zboží. V daném případě je celní zákon vůči ZSDP, na jehož ustanovení se žalobce rovněž odvolává, v postavení lex specialis. Žalovaný dále shrnul dosavadní průběh řízení a judikaturu zdejšího soudu a dovodil, že k promlčení nedošlo. Doplnil, že ustanovení § 336 o.s.ř. umožňuje, aby při rozvrhu rozdělované podstaty byly uspokojeny nejen pohledávky oprávněného, ale i dalších osob - tzv. dalšího oprávněného a věřitele. Oprávněného lze definovat jako osobu, pro jejíž pohledávku byl výkon rozhodnutí nařízen a která podala návrh na výkon rozhodnutí jako první. Dalším oprávněným je každý, kdo podá návrh na prodej téže nemovitosti poté, co tak již učinil oprávněný a s jejichž exekučním návrhem bude soud nakládat nikoliv jako s návrhem na nařízení exekuce, ale bude jej považovat za přistoupení dalšího oprávněného. Věřitel je v rámci § 336f o.s.ř. další osobou, odlišnou od oprávněného a dalšího oprávněného, která ačkoli tzv. „stojí mimo výkon rozhodnutí“, má rovněž možnost přistoupit k řízení. Ustanovení § 336f odst. 1 o.s.ř. se ve větě první zabývá právy věřitele, ve větě druhé právy oprávněného a dalších oprávněných. Věta první přiznává věřiteli právo žádat uspokojení svých vymahatelných pohledávek v rámci exekučního řízení, vedeného z podnětu oprávněného. Věta druhá pamatuje na situaci, kdy oprávněný nebo další oprávnění, kteří přistoupili do řízení, mají proti povinnému kromě pohledávky, pro niž byl výkon rozhodnutí nařízen, ještě i jiné vymahatelné pohledávky. Z nich však mohou být účinně do výkonu rozhodnutí přihlášeny pouze takové, které jim byly přiznány rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem až po právní