— Nejvyšší správní soud

62 Af 35/2010- 77 - text 2 pokračování 62Af 35/2010 62 Af 35/2010-77 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a JUDr. Jany Kubenové v právní věci žalobce: ELA LITVÍNOV, spol. s r.o., se sídlem Litvínov, Janov, Hornická 337, zastoupený JUDr. Kateřinou Šindlerovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Kateřinská 482/26, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, třída Kpt. Jaroše 7, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, se sídlem Ústí nad Labem, Hoření 13, zastoupená Mgr. Jiřím Schüllerem, advokátem se sídlem Kutná Hora, Anenské nám. 371, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. ÚOHS-R113/2009/VZ-2423/2010/310-ASc ze dne 18.2.2010, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-R113/2009/VZ-2423/2010/310-ASc ze dne 18.2.2010 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9 600,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Kateřiny Šindlerové, advokátky se sídlem Praha 2, Kateřinská 482/26. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce napadá rozhodnutí žalovaného č.j. ÚOHS-R113/2009/VZ-2423/2010/310-ASc ze dne 18.2.2010, kterým byl zamítnut rozklad a potvrzeno předchozí prvostupňové rozhodnutí č.j. ÚOHS-S113/2002/VZ-8433/2009/510/IFa ze dne 7.7.2009. Žalovaný rozhodl tak, že správní řízení se zastavuje z důvodu bezpředmětnosti návrhu (výroková část I. prvostupňového rozhodnutí), dále žalovaný zamítnul návrh na přiznání náhrady nákladů řízení žalobci ve výši 330 415,- Kč (výroková část II. prvostupňového rozhodnutí) a dále rozhodl, že zaplacený správní poplatek ve výši 100 000,- Kč se nevrací (výroková část III. prvostupňového rozhodnutí). I. Podstata věci Rozhodnutím ze dne 10.7.2003, č.j. S 543-R/03-VP/140/Ná, vydaným ve správním řízení zahájeném z moci úřední, bylo rozhodnuto o porušení zákona tím, že zadavatel (Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem) nepřezkoumal a vrátil zpět námitky žalobce proti výběru nejvhodnější nabídky doručené v řádné lhůtě, a zadavateli byla uložena pokuta ve výši 10 000,- Kč. V časové posloupnosti předchozím rozhodnutím žalovaného ze dne 22.5.2003, č.j. 3R6/03-Ku, byl potvrzen předcházející závěr žalovaného ve správním řízení sp. zn. „S 113/2002“ o zamítnutí návrhu žalobce, kterým se domáhal, aby bylo zrušeno rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky a aby bylo zadavateli uloženo provést nový výběr anebo aby bylo zrušeno zadání předmětné veřejné zakázky. Podle tohoto rozhodnutí zadavatel porušil zákon tím, že zadavatel nepřezkoumal a vrátil zpět námitky žalobce proti výběru nejvhodnější nabídky doručené v řádné lhůtě, avšak výběrem nejvhodnější nabídky zadavatel zákon neporušil. To však neznamená, že se jedná o porušení, které nedosáhlo takové intenzity, aby je bylo možno kvalifikovat jako závažné porušení zákona, za které je možno zadavateli uložit pokutu; právě to bylo důvodem k zahájení samostatného správního řízení (zahájeném z moci úřední), v němž bylo vydáno rozhodnutí ze dne 10.7.2003, č.j. S 543-R/03-VP/140/Ná. Zdejší soud však toto rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí dne 28.2.2005 rozsudkem ve věci sp. zn. 29 Ca 245/2003 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Ve správním řízení sp. zn. „S 113/2002“ tedy žalovaný z tohoto důvodu pokračoval a vydal rozhodnutí č.j. S 113/2002/VZ-4827/2007/510/IFa ze dne 7.7.2009, kterým správní řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu zastavil, neboť žádost se stala zjevně bezpředmětnou; to je podle žalovaného odůvodněno tím, že žalovaný o porušení zákona a o uložení pokuty již rozhodl (rozhodnutím ze dne 10.7.2003, č.j. S 543-R/03-VP/140/Ná) a že veřejná zakázka je již zrealizována. Dále byl tímto rozhodnutím zamítnut návrh na přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 330 415,- Kč a bylo rozhodnuto tom, že správní poplatek ve výši 100 000,- Kč se nevrací. Podle napadeného a jemu předcházejícího rozhodnutí nebylo možno správní poplatek ve výši 100 000,- Kč žalobci vrátit, neboť k tomu nebyl žádný zákonem předvídaný důvod (§ 8 zákona o správních poplatcích). Náklady řízení vzniklé žalobci nese tento účastník a žalovaný nemá podle § 31 předchozího správního řádu možnost, kterak jejich náhradu uložit k tíži jiného účastníka řízení. Napadené rozhodnutí je založeno na úvaze, podle níž domáhal-li se žalobce náhrady nákladů řízení (tvořených mimo jiné zaplaceným správním poplatkem ve výši 100 000,- Kč), pak tento požadavek opíral o § 31 předchozího správního řádu, avšak takový požadavek je podle žalovaného třeba odmítnout, neboť uložit náhradu nákladů jednoho účastníka řízení druhému účastníkovi řízení může správní orgán jen tehdy, jestliže vznikly zaviněným jednáním tohoto účastníka ve správním řízení, což se v daném případě nestalo. V šetřeném případě došlo k pochybení zadavatele mimo správní řízení, tj. při výběru nejvhodnější nabídky. Vzhledem k tomu, že povinnost uhradit správní poplatek nebyla a není důsledkem jednání zadavatele ve správním řízení, ale vyplývá ze zákona o správních poplatcích, není aplikace § 31 odst. 2 předchozího správního řádu možná. Pokud se žalobce domáhal úhrady zaplaceného správního poplatku, pak se domáhal vrácení správního poplatku, ovšem pro jeho vrácení nejsou splněny zákonné podmínky. Podle žalovaného zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, v rozhodném znění (dále „zákon o správních poplatcích“), v sazebníku správních poplatků, položka 62 písm. b), uváděl, že návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky je zpoplatněn, a to částkou 0,5% z nabídkové ceny navrhovatele (tu žalobce), nejméně 2 500,- Kč, nejvýše 100 000,- Kč. Žalobce coby navrhovatel zaplatil za návrh správní poplatek ve výši 100 000,- Kč. Podle § 8 odst. 1 zákona o správních poplatcích se správní poplatek vracel v plné výši, nedošlo-li vůbec k provedení úkonu bez viny poplatníka anebo poplatek byl zaplacen, aniž by k tomu byl poplatník povinen, anebo byl-li poplatek na žádost prominut, a v částce, o kterou poplatník zaplatil poplatek více, než byl povinen nebo o kterou byl poplatek na žádost snížen nebo prominut. Žádná z těchto skutečností odůvodňujících vrácení správního poplatku nenastala, a proto bylo rozhodnuto, že se poplatek nevrací. Dále žalovaný při řešení otázky náhrady správního poplatku vyšel z toho, že § 31 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, na věc aplikovatelný (dále jen „předchozí správní řád“), definoval náklady řízení a stanovil pravidlo, podle něhož náklady, které v řízení vznikly účastníkovi řízení, nese tento účastník. Předchozí správní řád podle žalovaného neupravoval možnost, že by účastník správního řízení mohl uplatnit náhradu nákladů řízení po zadavateli, tudíž žalovaný nemohl stanovit povinnost pro zadavatele, aby uhradil náklady správního řízení byť úspěšnému navrhovateli (tu žalobci). II. Shrnutí žaloby Žalobce namítá nesprávný výklad § 31 předchozího správního řádu a poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 2928/2006 ze dne 28.1.2009, podle něhož účastník veřejné soutěže, který dosáhl v řízení u žalovaného zrušení rozhodnutí zadavatele soutěže o výběru nejvhodnější nabídky, ale nebyla mu přiznána náhrada nákladů správního řízení, se nemůže náhrady těchto nákladů úspěšně domoci cestou žaloby na náhradu škody proti zadavateli soutěže. Pokud se tedy podle žalobce nemůže náhrady škody domoci cestou žaloby, nezbývá mu, než se obrátit se svým požadavkem na správní řízení. Podle žalobce není logické a přípustné, aby osoba, která musela uhradit mimo jiné poplatky ve výši 100 000,-Kč (aby mohla účelně bránit svá práva), v případě, že bylo potvrzeno, že došlo k porušení jejích práv, nemohla žádným způsobem tyto vložené prostředky získat zpět. Jestliže žalovaný argumentoval tak, že zaplacený správní poplatek (ve výši 100 000,- Kč) nebylo možno podle § 8 zákona o správních poplatcích vrátit, došlo k nepochopení žádosti žalobce, neboť ten nepožadoval vrácení správního poplatku, nýbrž stanovení povinnosti uhradit žalobci v rámci náhrady nákladů řízení i zaplacený soudní poplatek. Podle žalobce musí existovat institut, díky kterému se zaplacené poplatky pro hájení práv mohou poplatníkovi navrátit, pokud se ukáže, že ten jednal v souladu s právem, a poplatek musel vynaložit, aby svá práva mohl hájit. Pokud by taková cesta nebyla, bylo by výhodnější strpět nezákonné jednání než hájit svá práva. Jestliže žalovaný argumentuje tak, že vzhledem k tomu, že povinnost uhradit správní poplatek nebyla a není důsledkem jednání zadavatele ve správním řízení, ale vyplývá ze zákona o správních poplatcích, není aplikace § 31 odst. 2 předchozího správního řádu možná, k tomu žalobce namítá, že on musel zaplatit správní poplatek pouze z důvodu jedn