9 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 20/2010- 85 - text 9 pokračování 41 Ad 20/2010 41 Ad 20/2010-85 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce E. H., proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, t a k t o : I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 16. 9. 2009, č.j. ……… s e z r u š u j e pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : V žalobě, kterou žalobce podal, uvedl, že podává odvolání proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 26. 8. 2009. Rozhodnutí bylo vydáno na základě neúplného lékařského posudku, proto s takovým rozhodnutím nemůže souhlasit. Proto žádal, aby lékařské posudky vyhotovené dne 3. 3. 2006 byly správně posouzeny. K tomu dokládá, dle jeho názoru, nesprávně vyhotovený posudek od MUDr. Ch. z Brna. Na výzvu soudu byla tehdejším opatrovníkem žaloba doplněna, když bylo uvedeno, že žalobce napadá rozhodnutí žalované ze dne 16. 9. 2009, které bylo žalobci doručeno dne 28. 9. 2009. Uvedené rozhodnutí pod bodem 1. obsahuje jediný výrok, a to výrok, kterým žalovaná uvolňuje od 4. 1. 1999 do 29. 9. 2002 žalobci plný invalidní důchod dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. Tento výrok žalobce napadá s tím, že žalovaná měla rozhodnout správně tak, že žalobci měl být uvolněn plný invalidní důchod bez časového omezení, když dle jeho názoru jeho nárok na plný invalidní důchod ke dni 29. 9. 2002 nezanikl a nadále trval a trvá. Důkazy, které žalobce navrhoval provést, jsou listiny, které tvoří obsah soudního spisu, a to zejména obsah připojeného spisu ČSSZ. Současně žalobce navrhoval připojení podstatného obsahu soudního spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cad 14/2009 a soudního spisu vedeného u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 4 Ads 78/2008, když v uvedených řízeních byla řešena související věc, a to žaloba žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 7. 2006, označeného jako I., které nyní napadenému rozhodnutí obsahově a časově předcházelo. Dále uvedl, že navrhuje důkaz záznamem o jednání o posouzení zdravotního stavu žalobce ze dne 26. 8. 2009, č.j. …………….., které proběhlo v nepřítomnosti žalobce a důkaz zdravotnickou dokumentací žalobce, kterou žalobce do spisu v listinné podobě založil. Domáhal se toho, aby soud rozhodl tak, že napadené rozhodnutí žalované zruší a věc vrátí žalované k dalšímu řízení. Věc rozepsal tak, že žalovaná vydala dne 20. 7. 2006 rozhodnutí I., kterým rozhodla tak, že žalobci se zamítá žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 39 zákona č. 155/1995 Sb. Současně žalovaná vydala téhož dne rozhodnutí II., kterým přiznala žalobci částečný invalidní důchod od 30. 9. 2002. Žalobce podal proti rozhodnutí I. žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Soud rozhodl rozsudkem dne 4. 3. 2009, č.j. 41 Cad 14/2009-83 tak, že rozhodnutí žalované I., č.j. ………………. ze dne 20. 7. 2006 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. V důsledku výše popsaného rozsudku žalovaná provedla posouzení zdravotního stavu žalobce ve smyslu ust. § 8 zákona č. 582/1991 Sb. tak, jak je patrné z protokolu o tomto posouzení ze dne 26. 8. 2009, když výsledkem tohoto posouzení byl závěr lékaře, že žalobce byl v období od 4. 4. 1994 do 30. 9. 2002 i nadále plně invalidní. Posouzení zdravotního stavu bylo provedeno v nepřítomnosti žalobce, a to na základě dostupné zdravotní dokumentace. Na základě závěrů výše popsaného posouzení zdravotního stavu žalobce a rovněž s ohledem na výše popsaný rozsudek Krajského soudu v Brně vydala žalovaná rozhodnutí ze dne 16. 9. 2009, č.j. …………………., které bylo žalobci doručeno dne 28. 9. 2009 a o kterém rozhodla tak, že žalovaná uvolňuje od 4. 1. 1999 do 29. 9. 2002 plný invalidní důchod podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. Toto rozhodnutí žalované žalobce napadá s tím, že žalovaná měla rozhodnout správně tak, že žalobci měl být uvolněn plný invalidní důchod bez časového omezení, když dle jeho názoru jeho nárok na plný invalidní důchod ke dni 29. 9. 2002 nezanikl a nadále trval a trvá. Žalobce namítá, že nárok na plný invalidní důchod mu vznikl již dne 4. 4. 1999, žalovaná nikdy nerozhodla tak, že mu byl plný invalidní důchod odňat. V důsledku této skutečnosti tak má žalobce za to, že mu nelze souběžně s plným invalidním důchodem přiznat rovněž částečný invalidní důchod, jak učinila žalovaná svým rozhodnutím II. popsaným v tomto vyjádření. Rozhodnutí II. je pak třeba posoudit s ohledem na právní závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 30. 12. 2008, sp. zn. 4 Ads 78/2008, a koneckonců i žalované, která důvody pro výplatu plného invalidního důchodu shledala, kdy jej předtím svým rozhodnutím I. ze dne 20. 7. 2006 zamítla. Dle právního názoru žalobce měla žalovaná rozhodnout tak, že přiznává plný invalidní důchod i pro období po 30. 9. 2002, neboť rozhodnutí žalované II. ze dne 20. 7. 2006 po skutkové stránce neobstojí. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí konkuruje rozhodnutí žalované II., kterým se přiznává částečný invalidní důchod, rozhodnutí jsou po obsahové stránce v logickém rozporu. Pokud byl plný invalidní důchod žalobci v minulosti přiznán, což byl, lze jej buď odejmout nebo pozastavit výplatu. Žalovaná se přiklání k tomu, že v daném případě pozastavila jeho výplatu. Výplatu však obnovila na základě výše popsaného rozsudku Krajského soudu v Brně ve spojení s popsaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ČR jen do doby vydání rozhodnutí II., kterým přiznala částečný invalidní důchod. Sama žalovaná připouští, že jedinou faktickou změnou u žalobce, která ovlivnila výplatu jeho invalidního důchodu, je ta skutečnost, že se nedostavil k lékařské prohlídce. Toto však není zákonným důvodem pro změnu typu invalidního důchodu z plného na částečný, ale jen pro případné zastavení výplaty důchodu. Po stránce materiální nejsou dány důvody pro přiznání částečného invalidního důchodu, plný invalidní důchod by měl nadále trvat. Z výše uvedených důvodů měla žalovaná rozhodnout tak, že i pro období pokryté jeho rozhodnutím II., tj. pro období po 30. 9. 2002, přiznává plný invalidní důchod a uvolňuje se jeho výplata. K tomuto doplňku žaloby žalovaná uvedla, že z obsahu žaloby lze vysledovat, že žalobce zjevně nepochopil právní názory vyslovené v citovaných rozsudcích soudů obou stupňů, proto připomíná stěžejní ustanovení dopadající na předmětnou věc: Podle § 56 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen zákon o důchodovém pojištění), byla-li výplata plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu zastavena pro nedostavení se pojištěnce ke kontrolní lékařské prohlídce nebo nepodrobení se vyšetření zdravotního stavu a zjistí-li se, že pojištěnec přestal být plně nebo částečně invalidní již před zastavením výplaty důchodu, tento důchod nenáleží ode dne zastavení jeho výplaty. Zjistí-li se, že pojištěnec přestal být plně nebo částečně invalidním až po zastavení výplaty důchodu, důchod nenáleží ode dne, kterým pojištěnec přestal být plně nebo částečně invalidním. Podle § 58 zákona o důchodovém pojištění, jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů téhož druhu nebo na výplatu starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu, vyplácí se jen jeden důchod, a to vyšší; to však neplatí, jde-li o nárok na sirotčí důchod podle § 52 odst. 2. Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu ve stejné výši, vyplácí se důchod, který si oprávněný zvolil. Dnem úpravy výplat důchodů pro souběh zanikají nároky na důchody, které se nevyplácejí. Ze správního spisu lze zjistit a konečně se k této myšlence přiklonily právní názory vyslovené v citovaných rozsudcích obou soudů, že žalobci byla od 4. 1. 1999 zastavena výplata plného invalidního důchodu, neboť se žalobce nedostavil ke kontrolní lékařské prohlídce. Stalo se tak de facto ze sankčních důvodů, protože žalobce nesplnil svou ohlašovací povinnost písemně do osmi dnů oznámit žalované skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu nebo poskytování (§ 50 zákona č. 582/19951 Sb.). Proto v intencích právního názoru Krajského soudu v Brně žalovaná najisto postavila, že žalobci byla skutečně výplata plného invalidního důchodu od 4. 1. 1999 zastavena. Následně pak žalovaná vyžádala nové lékařské stanovisko k invaliditě žalobce spadající do období zastavení výplaty plného invalidního důchodu. Podle záznamu o jednání MSSZ Brno ze dne 26. 8. 2009 bylo zjištěno, že v období od 4. 4. 1994 do 30. 9. 2002 byl žalobce plně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. V souladu s ust. § 56 odst. 2 věty druhé, zákona o důchodovém pojištění, žalovaná napadeným rozhodnutím uvol