7 As 83/2010 — Nejvyšší správní soud

57 A 114/2011- 38 - text  57A 114/2011 - 38 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce M.V., bytem…, zastoupeného JUDr. Karlem Vaňharou, bytem Bojkovice, I. Máje 713, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem Zlín, Tř. T. Bati 21, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce má povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení 298,-Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že žalovaný dne 18.7.2001 rozhodl tak, že zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu sp. zn. 21456/2010/262/216 ze dne 16.2.2011 potvrdil. Pokud jde o rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 16.2.2011, a to MěÚ …, odbor dopravy, přestupky, bylo tímto orgánem rozhodnuto tak, že žalobce dne 11.10.2010 ve 14:15 hod na silnici č. 493 v obci … na ulici …řídil.., r.z. …a za jízdy držel v levé ruce u levého ucha mobilní telefon, tedy svým jednáním porušil ust. § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a tím se dopustil přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písm. f) č. 1 zákona o přestupcích, kdy tohoto přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla drží v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení a za to mu byla uložena dle ust. § 22 odst. 9 a § 11 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích pokuta ve výši 2.000,-Kč a byl dle ust. § 79 odst. 1 zákona Pokračování -2- 57A 114/2011 o přestupcích zavázán k povinnosti nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1.000,-Kč. Žalobce v žalobě namítal nedostatečné zjištění stavu věci a z tohoto důvodu je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Uvedl, že ze spisového materiálu je zřejmé, že správní orgán pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo, neprovedl všechny potřebné důkazy tak, aby bylo možné zjistit přesně a úplně stav věci. Je zřejmé (viz. ust. § 32 odst. 1 správního řádu), že správní orgán není vázán toliko návrhy účastníků řízení, v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesu účastníků a svědeckých výpovědí nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor a hodnocení důkazů odporuje zákonem stanovenému způsobu hodnocení důkazů. Žalobce uvedl, že jak vyplývá ze spisového materiálu, od počátku popíral, že by dne 11.10.2010 ve 14:00 hod. (případně ve 14:15 hod., jak vyplývá z výroku rozhodnutí správního orgánu), při řízení osobního motorového vozidla po dobu cca 2 sekund držel u levého ucha mobilní telefon. Žalobce namítal, že od počátku tvrdil to samé (i před správním orgánem I. stupně), že v levé ruce držel holící strojek, který je jiným zařízením než uvádí § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. Neměl žádný důvod, aby držení tohoto holícího strojku v inkriminovanou dobu před hlídkou policie utajoval a není mu znám důvod, proč policisté tvrdí něco jiného, ale dle názoru žalobce je na správním orgánu, aby prokázal, že žalobce držel mobilní telefon, a to beze vší pochybnosti. Žalovaný se v rámci odvolacího řízení, stejně jako správní orgán I. stupně, nevypořádal s tím, že předvoláním příslušníků policie jako svědků, kteří byli vlastně oznamovateli přestupku, bylo pro dokazování správního orgánu účelové, neboť správnímu orgánu muselo být zřejmé, že jako představitelé silové složky a oznamovatelé přestupku nejsou způsobilí jako svědci objektivně a pravdivě vypovídat. V tomto směru poukázal na rozsudek NSS čj. 7As 83/2010 – 63 nebo č.j. 1As 96/2008 – 115. NSS se vypořádává s otázkou nestrannosti policisty jako svědka. Podle NSS ,,lze policistu považovat za nestranného svědka tehdy, není-li žádným způsobem motivován, ať již negativně či pozitivně, aby jeho svědectví vedlo k určitému výsledku daného řízení. To např. znamená, že pochybnost o nestrannosti policisty jako svědka může vzniknout tehdy, je-li policista hodnocen, a to přímo nebo nepřímo, skrytě či oficiálně, podle toho, s jakou úspěšností se mu daří dosahovat postihu jednotlivců za přestupky nebo jiná protiprávní jednání. Je-li tedy chválen či odměňován v případě, že se mu daří zjistit a odhalit vysoký či nadprůměrný počet přestupků, anebo je naopak kritizován či penalizován, nedaří-li se mu to. To pak je důvod ke zkoumání věrohodnosti, pravdivosti a přesvědčivosti jeho svědecké výpovědi. NSS v žádném případě nemá za to, že uvedené pozitivní či negativní motivační důvody nutně vedou v masovém měřítku k tomu, že policisté jako svědci vypovídají vědomě nepravdu. Pouze upozornil, že mohou vést v některých případech k takovému jednání a v jiných případech mohou vyvolat v policistovi subjektivní přesvědčení, že určité skutečnosti viděl, ať se nestaly, anebo naopak neviděl, ač se staly. Při důkazu výpovědí svědka musí správní orgán vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům získaným Pokračování -3- 57A 114/2011 – 39 na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědi svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 18.5.2010, sp. zn. 33Cdo 1480/2008). Bez ohledu na výše uvedené dle žalobce lze konstatovat, že výslech svědků – policistů, stejně jako důkaz ohledáním (holícího strojku), nevyhodnotil správní orgán správně, ale v rozporu s tím, co bylo zjištěno. Ani výslechem těchto svědků nebylo správnímu orgánu v rámci dokazování prokázáno, že žalobce skutečně v ruce držel mobilní telefon a nikoliv holící strojek. V souladu s ust. § 54 správního řádu byl v případě žalobce z jeho iniciativy proveden důkaz ohledáním, při kterém správnímu orgánu předal k ohledání předmětný elektrický akumulační holící strojek, který držel v levé ruce dne 11.10.2010 v odpoledních hodinách. Správní orgán však toto dokazování vůbec nevyhodnotil jakožto skutečnost, zda ze vzdálenosti 5 – 8 m po dobu 2 sekund bylo možno tento holící strojek zaměnit s mobilním telefonem a ani se o toto vyhodnocení nepokusil. Žalobce svou žalobu opírá, jak uvedl, o rozsudek NSS čj. 7As 83/2010 – 63, kterým bylo rozhodnuto v řízení o kasační stížnosti. V odůvodnění tohoto rozsudku je uvedeno: ,,Z konstantní judikatury NSS vyplývá, že úřední záznam o tom, že byl spáchán přestupek a kdo je z jeho spáchání podezřelý, poskytuje správnímu orgánu pouze předběžnou informaci o věci a nelze ji považovat za důkazní prostředek. K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu slouží svědecká výpověď osoby, která úřední záznam sepsala, nikoli tento záznam (viz. rozsudek NSS č.j. 1As 96/2008 – 115). Žalobce uvedl, že v dané věci proti sobě stály 2 verze skutkového stavu. a) podle verze založené na výpovědích policistů držel stěžovatel při řízení v levé ruce mobilní telefon, b) podle verze založené na tvrzení stěžovatele žádný telefon v ruce nedržel. Případná přestupkověprávní relevance těchto verzí závisí na vyhodnocení obsahu a věrohodnosti dostupných důkazů. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23Cdo 2305/2009 ,,Přisuzování hodnoty pravdivosti jednotlivým důkazům se děje jejich zhodnocením jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Myšlenkové závěry o pravdivosti či nepravdivosti důkazů, k nimž soud dospěl, proto nepředstavují akt libovůle soudu a nejsou ani věcí pouhého osobního dojmu, či obecné úvahy. Vnitřní přesvědčení o nepravdivosti (nevěrohodnosti) svědecké výpovědi je výsledkem logického myšlenkového postupu vycházejícího z posouzení objektivních skutečností vnějšího světa (skutkových okolností) zjištěných v konkrétní projednávané věci, jako kupříkladu z rozporů ve výpovědi svědka, jakož i z rozporů mezi výpovědí svědka (jejím obsahem) a jinými provedenými důkazy, ze způsobu jeho výpovědi, z jeho osobního (nikoli z obecně postulovaného) vztahu k věci nebo k osobám zúčastněným na řízení apod.“. Pokračování -4- 57A 114/2011 Z výše uvedeného lze dle žalobce dospět k závěru, že ho lze shledat vinným ze spáchání přestupku spočívajícího v držení mobilního telefonu v ruce p