2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

62 A 12/2012- 37 - text - 7 - pokračování 62A 12/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: Nejvyšší státní zástupce, se sídlem Brno, Jezuitská 4, proti žalovanému: Ředitel Základní školy a Dětského domova Předklášteří, se sídlem Předklášteří, Komenského 1200, za účasti: nezl. M. K., zastoupená opatrovníkem Statutárním městem Brnem – Městskou částí Brno - střed, orgánem sociálně-právní ochrany dětí, o žalobě proti rozhodnutí ředitele Základní školy a Dětského domova Předklášteří, ze dne 13.3.2009, č.j. ZŠ a DD-Př/293-2009/Lo, t a k t o : I. Rozhodnutí ředitele Základní školy a Dětského domova Předklášteří ze dne 13.3.2009, č.j. ZŠ a DD-Př/293-2009/Lo, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou ve veřejném zájmu adresovanou zdejšímu soudu domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13.3.2009, č.j. ZŠ a DD-Př/293-2009/Lo, kterým byla uložena nezletilému dítěti (osobě na řízení zúčastněné) povinnost hrazení příspěvku na péči v zařízení dle § 24 odst. 2 písm. d) a § 27 odst. 1 a 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, (dále jen „zákona o výkonu ústavní výchovy“). I. Podstata věci Rozhodnutím ze dne 13.3.2009 byla uložena nezletilé M. K. povinnost hradit příspěvek na úhradu péče od 1.3.2009. Napadené rozhodnutí žalovaný odůvodnil tím, že otec nezletilé zemřel a M. K. se stala poživatelem sirotčího důchodu, a to ve výši 4 129,- Kč měsíčně. Na základě této skutečnosti (existence vlastního příjmu nezletilé) byla použita na úhradu předmětného příspěvku část jejího příjmu převyšující 50% částky určené pro příslušnou věkovou kategorii, tedy částka 1 382,- Kč měsíčně. Tyto závěry napadá žalobce podanou žalobou. Na podnět zdejšího soudu byl dne 2.4.2012 nezletilé M. K., coby osobě zúčastněné na řízení, ustanoven opatrovník, Statutární město Brno – Městská část Brno – střed, orgán sociálně právní ochrany dětí. II. Shrnutí žaloby Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí nenabylo právní moci, neboť bylo předáno k doručení nezletilé osobě, jež nedisponovala plnou procesní způsobilostí z důvodu nedostatku věku. Žalobce argumentuje tak, že v případě civilního řízení by takový postup byl důvodem pro podání žaloby pro zmatečnost. Žalovaný tedy porušil § 32 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dále žalobce zpochybňuje možnost uložení povinnosti pravidelných plateb osobě ve věku 10 let, s odůvodněním, že plátci této povinnosti by měli být primárně rodiče této osoby. V případě, že má dítě vlastní příjem, tak se na této úhradě podílí. Podle názoru žalobce § 29 zákona o výkonu ústavní výchovy navazuje na § 27 téhož zákona, tudíž toto ustanovení nederoguje primární povinnost rodičů platit předmětný příspěvek. Žalovaný měl tak podle žalobce nejprve zkoumat majetkovou situaci rodičů a poté až dítěte. Žalobce v této souvislosti rovněž namítá, že výši podílu dítěte na příspěvku nelze stanovit bez zjištění skutkového stavu, tedy aniž by byla určena výše plnění rodiče, o což se žalovaný ani nepokusil. Správní orgán podle žalobce rovněž neprovedl důkaz, jímž by zjistil výši sirotčího důchodu. Dále žalobce namítá, že nezletilá nebyla v dané věci vyslyšena, což shledává rozporným s § 29 odst. 4 správního řádu. Žalobce taktéž namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí v tom smyslu, že obsah správního spisu neobsahuje dostatek důvodů pro napadené rozhodnutí a skutkový stav tak nemá oporu ve spisech a vyžaduje zásadní doplnění. Ze shora uvedených důvodů navrhuje žalobce, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný setrvává na právním názoru uvedeném v napadeném rozhodnutí, tedy že povinnost hradit příspěvek za péči je primárně uložena dítěti, a až následně jeho rodiči s tím, že zákon neurčuje, o jaký druh příjmu dítěte se má jednat. Míra odpovědnosti dítěte podílet se na úhradě příspěvku je omezena přímo zákonem, a to v § 29 odst. 1 a 2 zákona o výkonu ústavní výchovy. Sirotčí důchod je podle žalovaného určen k výživě nezaopatřeného dítěte a nikoliv k vytváření rezerv do budoucna. Žalovaný uvádí, že výklad ustanovení byl v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, kdy nelze použít jen ten výklad, který je ve prospěch pouze jednoho adresáta právní normy. Ani vnímání nespravedlnosti zákona nemůže být podle žalovaného motivem takového výkladu. Žalovaný si je vědom svých procesních pochybení, přičemž některá mohou být podle jeho názoru způsobena odlišným výkladem právní normy. IV. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení Opatrovník osoby zúčastněné na řízení k dané věci uvádí, že stanovená povinnost hradit příspěvek dítětem z jeho sirotčího důchodu, aniž by byl hrazen druhým rodičem, je v rozporu se zájmem nezletilého dítěte. V. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále též „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 66 odst. 2 s. ř. s.), přitom jde o žalobu přípustnou (zejména § 66, § 68 a § 70 s. ř. s.). K přípustnosti žaloby dle § 68 písm. a) s. ř. s. vázanou na vyčerpání řádných opravných prostředků soud uvádí, že v případě podání žaloby ve veřejném zájmu dle § 66 odst. 2 s. ř. s., nemusí nejvyšší státní zástupce vyčerpat všechny procesní prostředky k tomu, aby mohla být tato žaloba podána (např. rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 23.4.2008, sp. zn. 29 Ca 60/2006). Žaloba je tedy přípustná, i když směřuje proti prvostupňovému rozhodnutí, proti němuž nebylo podáno odvolání. S ohledem na to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno již začátkem roku 2009, a na to, že se vztahuje k příspěvku na úhradu péče poskytované dětem v zařízení (tedy příspěvku, který bude nezletilá M. K. platit toliko po dobu, kdy bude v zařízení umístěna), považoval soud za potřebné rozhodnout o žalobě přednostně, tedy mimo pořadí věcí, jak připouští § 56 odst. 1 s. ř. s. Soud shledal žalobu důvodnou, postupoval přitom podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., které mu umožňuje rozhodnout bez nařízení jednání i za situace, kdy účastníci (v daném případě žalovaný) na nařízení jednání trvají. Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností. Pokud by totiž dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, bylo by nutno takové rozhodnutí zrušit. Věcnými námitkami se přitom soud může zabývat toliko tehdy, pokud tomu zjištěná nepřezkoumatelnost nebrání. Žalobce namítá, že správní spis neobsahoval všechny relevantní podklady. Soud zjistil, že obsahem spisu byly následující písemnosti: soupis součástí spisu, oznámení o zahájení správního řízení ve věci stanovení výše příspěvku na úhradu péče ze dne 18.2.2009 a dále rozhodnutí ve věci stanovení výše příspěvku na úhradu péče ze dne 13.3.2009. Spolu s těmito písemnostmi spis obsahoval doručenky, z nichž plyne, že obě písemnosti byly doručovány R. O. (matce osoby na řízení zúčastněné) a ani jedna z písemností nebyla adresátkou vyzvednuta. Současně je na rozhodnutí uvedeno, že je dne 16. 3. 2009 převzala Marie Kroková a že se vzdala práva odvolání. Podle razítka na první straně mělo toto rozhodnutí nabýt právní moci dne 16. 3. 2009. Z obsahu správního spisu tak vyplývá, že kromě oznámení o zahájení řízení a samotného rozhodnutí nebyl v tomto spisovém materiálu jediný podklad pro rozhodnutí ve smyslu § 50 správního řádu. Podle citovaného ustanovení mohou být podklady pro vydání rozhodnutí zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánu nebo orgánu veřejné moci jakož i skutečnosti obecně známé. V daném případě je napadené rozhodnutí založeno na skutečnosti, že nezletilá má vlastní příjem, poněvadž je poživatelem sirotčího důchodu po svém zemřelém otci. Ve spisu však k tomuto závěru chybí jakýkoli podklad. Pakliže nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů je založena na vadách skutkových zjištění a žalovaný v daném případě na neprokázané skutečnosti postaví celou svoji argumentaci, nelze takové rozhodnutí považovat za souladné se zákonem. Jak je uvedeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4.12.2003, sp. zn. 2 Ads 58/2003, publ. 133/2004 Sb. NSS, dostupný na www.nssoud.cz: „Skutkovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí soudu zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, k