5 Afs 172/2006 — Nejvyšší správní soud

29 Af 48/2011- 150 - text - 3 - pokračování 29 Af 48/2011 29 Af 48/2011-150 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Tomáše Foltase, Ph.D. a Mgr. Petra Pospíšila, v právní věci žalobkyně: JUDr. K. T., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 3. 3. 2011, č.j. 2806/11-1302-708158, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad Brno III vydal dne 4. 2. 2010 platební výměr č.j. 28337/10/290912704533, kterým žalobkyni za zdaňovací období srpen 2008 vyměřil daň z přidané hodnoty ve výši 47.782,- Kč (namísto požadovaného nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty). [2] Proti tomuto platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání, které zamítlo jako nedůvodné Finanční ředitelství v Brně rozhodnutím ze dne 3. 3. 2011, č.j. 2806/11-1302-708158. II. Shrnutí základních žalobních bodů [3] Žalobkyně napadla označená rozhodnutí žalobou, ve které obecně uváděla, že správní orgány porušily základní procesní pravidla pro vydání rozhodnutí dle zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“). [4] Meritem pochybností vznesených správci daně je údajné neuskutečnění zdanitelného plnění přijatého od společnosti EDHESSA, s. r. o., se sídlem U Hrabovky 247/11, Praha 4 (dále též „EDHESSA“) na základě smlouvy o poskytnutí know-how ze dne 30. 6. 2008 a následně vystavených faktur ze dne 30. 6. 2008. Správní orgány tvrdí, že k převodu vlastnictví know-how a tedy ke zdanitelnému plnění nedošlo. Podle správních orgánů byla na původního vlastníka (společnost BGC Developers a.s., dále též „BGC“) usnesením Okresního soudu Brno (č.j. 19 Nc 5458/2007-7) prohlášena exekuce a bylo mu zakázáno disponovat se svým majetkem. Žalobkyně však ve vytýkacím řízení prokázala jak nabytí vlastnictví předmětu zdanitelného plnění od společnosti EDHESSA (smlouvou ze dne 30. 6. 2008) tak i to, že společnost EDHESSA, nabyla předmět zdanitelného plnění od společnosti BGC. Tyto skutečnosti prokázala žalobkyně pravomocnými rozsudky Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27. 7. 2009, č.j. 4 C 110/2009 a ze dne 23. 11. 2009, č.j. 6 C 204/2009. Tyto rozsudky nejsou podle žalobkyně pouhými návrhy daňového subjektu, ale rozhodnutími o předběžné otázce ve smyslu § 99 odst. 1 daňového řádu. Správní orgány tedy byly označenými rozhodnutími vázány ex lege. Pokud se jimi neřídily, porušily § 99 odst. 1 daňového řádu. [5] Žalobkyně doplnila, že označené usnesení č.j. 19 Nc 5458/2007-7 bylo vydáno na základě absolutně neplatného právního úkonu (rozhodčí doložky). Žalobkyně v řízení předložila rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2010, sp.zn. 33 C 169/2008, a ze dne 10. 9. 2010, sp.zn. 61 C 206/169, které absolutní neplatnost rozhodčí doložky aprobují. Tato rozhodnutí však žalovaný nepovažoval za relevantní pro danou věc z důvodu, že se přímo netýkají exekučního titulu v řízení sp. zn. 19 Nc 5458/2007. Žalobkyně dovozuje tendenční hodnocení důkazů, což je v rozporu s § 8 odst. 2 daňového řádu. [6] Žalobkyně dále v žalobě dovozovala porušení § 99 odst. 2 daňového řádu, a to z toho důvodu, že správce daně si na str. 12 předkládací zprávy k odvolání osobuje právo rozhodnout o tom, že neuznané zdanitelné plnění bylo dosaženo na základě trestného činu. K tomu doplnila, že odkaz správního orgánu na rozsudek Městského soudu v Brně sp. zn. 2 T 36/2008 a usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 599/2008 je zavádějící, neboť tyto rozsudky se týkají jiného právního úkonu, než který byl předmětem daňového řízení. [7] Žalobkyně v žalobě uzavřela, že správní orgány postupovaly proti smyslu ustanovení § 5 odst. 1 daňového řádu, který jim ukládá postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy. Navrhla zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházejícího rozhodnutí správce daně. III. Vyjádření žalovaného k žalobě [8] Žalovaný podal k žalobě písemné vyjádření, ve kterém zopakoval svá tvrzení obsažená již v žalobou napadeném rozhodnutí (níže podrobně rekapitulováno). Zejména uvedl, že pro danou věc je relevantní ustanovení § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZDPH“). Podle těchto ustanovení musí plátce daně prokázat nejen přijetí zdanitelného plnění, ale i jeho použití v rámci svých ekonomických činností k účelu vymezenému § 72 odst. 1 ZDPH, a to za splnění podmínek daných § 73 ZDPH. Správní orgány konstatovaly neprokázání uskutečnění zdanitelného plnění, resp. jeho přijetí a ani jeho použití k vlastní ekonomické činnosti žalobkyně, přičemž oba předpoklady musí být splněny kumulativně. Za takto zjištěného skutkového stavu proto žalovaný k vymezené právní úpravě učinil jednoznačně odůvodněný závěr o nemožnosti akceptace uplatněného odpočtu daně z přidané hodnoty. [9] Žalovaný doplnil, že žalobkyně zpochybňuje pouze nesprávné posouzení uskutečnění (přijetí) zdanitelného plnění. Žalobkyně nijak nezpochybňuje závěr žalovaného ohledně nepoužití domnělého zdanitelného plnění k vlastní ekonomické činnosti. Žalobkyně podle žalovaného odhlíží od komplexního posouzení věci a pouze izolovaně odkazuje na nabytí předmětu vlastnictví (uskutečnění zdanitelného plnění) smlouvou ze dne 30. 6. 2008 a rozsudky pro uznání, kterými má být správce daně bez dalšího vázán (§ 99 odst. 1 daňového řádu). Podle žalovaného je správce daně vázán pouze takovým rozhodnutím orgánu veřejné moci, kterým se tento materiálně zabýval otázkou rozhodnou pro posouzení v daňovém řízení, což v daném případě splněno není. [10] K námitce stran porušení § 99 odst. 2 daňového řádu pak žalovaný uvedl, že správce daně závazně nečinil jakýkoli úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin. Z rozsudku Městského soudu v Brně č.j. 2 T 36/2008 vyplývá spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí Ing. T. S odkazem na výše uvedené žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. IV. Doplňující podání žalobkyně [11] Dne 30. 7. 2011 žalobkyně doručila krajskému soudu doplňující podání k žalobě, ve kterém zejména uvedla, že k doložení svého tvrzení o neplatnosti exekučního titulu (rozhodčí doložky) dokládá rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2011, sp. zn. 63 C 206/2011, kterým byl zrušen rozhodčí nález ze dne 8. 3. 2007, sp. zn. 1438/07 (dále též „rozhodčí nález sp. zn. 1438/07“). Dále dokládá rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2011, č.j. 13 Co 497/2008-776, kterým bylo v rámci vyřešení předběžné otázky rovněž rozhodnuto o neplatnosti rozhodčího nálezu sp. zn. 1438/07. Toto rozhodnutí se přitom opírá o usnesení Velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Podle žalobkyně nebyl předmětný exekuční titul zrušen z formálních důvodů, ale z toho důvodu, že údajný poškozený (Město Oslavany) úmyslně nastavil smluvní podmínky tak, aby společnost BGC diskvalifikoval ze spravedlivého a nestranného rozhodnutí případných sporů ze smlouvy vzniklých. Bylo to přitom usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 3. 2007, č.j. 19 Nc 5458/2007-7, které správní orgány označily za překážku dispozice společnosti BGC s předmětem zdanitelného plnění a dovodily z toho i neplatnost přijatého zdanitelného plnění od společnosti EDHESSA. Toto usnesení Okresního soudu Brno-venkov je však výkonem práva z neexistujícího exekučního titulu a nemůže tak působit hmotněprávní účinky spočívající v zákazu dispozice s majetkem. Absolutní neplatnost způsobuje neexistenci navazujících právních vztahů, čímž se měl správní orgán ex offo zabývat. Dovozuje porušení § 5 daňového řádu. [12] Dne 5. 10. 2011 doručila žalobkyně krajskému soudu další doplňující podání, ve kterém navázala na výše uvedené doplnění, když poukázala na recentní judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, č.j. 32 Cdo 4923/2010, ze dne 27. 7. 2011, č.j. 30 Cdo 4415/2010, a ze dne 30. 8. 201, č.j. 32 Cdo 34/2010), která potvrzuje závěry z usnesení Velkého senátu občanskoprávního kolegia Nevyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, č.j 31 Cdo 1945/2010. Podle žalobkyně je tedy postaveno najisto, že absolutní neplatnost rozhodčího nálezu sp. zn. 1438/07 způsobila ex tunc nedostatek účinků usnesení Okresního soudu Brno-venkov o nařízení exekuce č.j 19 Nc 5458/07-7. Argumentace správního orgánu opírající se o zákaz dispozice s předmětem zdanitelného plnění (jako o hlavní důvod proč nemělo dojít k převodu vlastnického práva a tím i ke zdanitelnému plnění) by tak podle názoru žalobkyně neměla při soudním přezkumu obstát. [13] Dne 7. 9. 2011 doručila žalobkyně krajskému soudu další