8 Afs 26/2009 — Nejvyšší správní soud

30 Af 95/2011- 27 - text 8 pokračování 30 Af 95/2011 30Af 95/2011 – 27 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučera a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: Ing. Lee Louda, insolvenční správce upadnuvšího dlužníka L. K., zast. Auditorskou a daňovou kanceláří s. r. o., se sídlem Husitská 344/63, Praha 3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 19. 4. 2011, č.j. 454211-1301-705679, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19.4.2011, č.j. 4542/11-1301-705679, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu ve Zlíně (dále jen „správce daně“) ze dne 15.11.2011 č.j. 238335/10/303917706140 na částku 688 Kč za zdaňovací období od 1.6.2009 do 30.6.2009, č.j. 238450/10/303917706140 na částku 3 537 Kč za zdaňovací období od 1.8.2009 do 31.8.2009, č.j. 238457/10/303917706140 na částku 7 037 Kč za zdaňovací období od 1.9.2009 do 30.9.2009, č.j. 238464/10/303917706140 na částku 6 367 Kč za zdaňovací období od 1.10.2009 do 31.10.2009, č.j. 238483/10/303917706140 na částku 2 329 Kč za zdaňovací období od 1.11.2009 do 30.11.2009, č.j. 238491/10/303917706140 na částku 4 765 Kč za zdaňovací období od 1.12.2009 do 31.12.2009, č.j. 238527/10/303917706140 na částku 1076 Kč za zdaňovací období od 1.1.2010 do 31.1.2010 a č.j. 238542/10/303917706140 na částku 26 008 Kč za zdaňovací období od 1.5.2010 do 31.5.2010. Výše specifikovanými rozhodnutími (platebními výměry) byl L. K. jako daňový subjekt prostřednictvím žalobce – insolvenčního správce Ing. Lee Loudy vyrozuměn podle § 63 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků), o předpisu úroku z prodlení úhrady daňových povinností ve výši uvedené v jednotlivých platebních výměrech. Vyhláškou ze dne 25. 2. 2009, č.j. KSBR 45 INS 966/2009-A-2, oznámil Krajský soud v Brně zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka L. K. (dále jen „daňový subjekt“). Usnesením Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 45 INS 966/2009 byl zjištěn úpadek dlužníka L. K., jemuž byl ustanoven insolvenční správce Ing. Lee Louda, a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Dle žalovaného dne 27.7.2009 podal daňový subjekt daňové přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen DPH) za zdaňovací období od 1.6.2009 do 30.6.2009 (evidované pod č.j. 74214/09), kde byla vykázána daňová povinnost ve výši 27 000 Kč se splatností dne 27.7.2009. Daňový subjekt DPH uhradil dne 25.9.2009. Za zdaňovací období od 1.8.2009 do 31.8.2009 podal daňový subjekt daňové přiznání k DPH dne 1.8.2009 (evidované pod č.j. 209942/09), a vykázal v něm daňovou povinnost ve výši 32 446 Kč, která byla splatná dne 25.9.2009. Daňovou povinnost přitom uhradil daňový subjekt jen částečně, poslední platba na tuto povinnost byla provedena dne 5.11.2010. Za zdaňovací období od 1.9.2009 do 30.9.2009 podal daňový subjekt daňové přiznání k DPH dne 26.9.2009 (evidováno pod č.j. 228674/09) a vykázal v něm daňovou povinnost ve výši 45 652 Kč se splatností dne 26.10.2009. Daňová povinnost však dosud nebyla uhrazena. Za zdaňovací období od 1.10.2009 do 31.10.2009 podal daňový subjekt daňové přiznání k DPH dne 25.11.2009 (evidována pod č.j. 241350/09) a vykázal daňovou povinnost ve výši 45 025 Kč se splatností dne 25.11.2009. Daňovou povinnost dosud neuhradil. Za zdaňovací období od 1.11.2009 do 30.11.2009 podal daňový subjekt daňové přiznání k DPH dne 4.1.2010 (evidováno pod č.j. 2069/10) a vykázal v něm daňovou povinnosti ve výši 17 483 Kč se splatností dne 28.12.2009. Daňovou povinnost neuhradil. Dne 4.8.2010 podal daňový subjekt dodatečné daňové přiznání k DPH (evidované pod č.j. 22419/09, kde zvýšil daňovou povinnost o částku 799 Kč. Dodatečně přiznaná daň nebyla dosud uhrazena. Za zdaňovací období od. 1.12.2009 do 31.12.2009 podal daňový subjekt daňové přiznání k DPH dne 27.1.2010 (evidováno pod č.j.22419/09) a v něm vykázal daňovou povinnost ve výši 41 129 Kč se splatností dne 25.1.2010. Daňovou povinnost dosud neuhradil. Za zdaňovací období od 1.1.2010 do 31.1.2010 podal daňový subjekt daňové přiznání k DPH dne 22.2.2010 (evidované pod č.j. 46702/10) a v něm vykázal daňovou povinnost ve výši 10 430 Kč se splatností dne 25.2.2010. Daňovou povinnost dosud neuhradil. Za zdaňovací období od 1.5.2010 do 31.5.2010 podal daňový subjekt dne 25.6.2010 (evidováno pod č.j. 157773/10) a v něm vykázal daňovou povinnost ve výši 483 574 Kč se splatností dne 25.6.2010. Daňovou povinnost přitom dosud neuhradil. Správce daně proto předepsal výše citovanými platebními výměry úrok z prodlení úhrady daňových povinností na DPH. Daňový subjekt v zastoupení žalobce se proti výše uvedeným platebním výměrům odvolal, nicméně žalovaný předchozí postup správce daně potvrdil a poukázal na to, že správce daně byl povinen vést daňové řízení a vydávat rozhodnutí týkající se povinností daňového subjektu bez ohledu na účinky prohlášení úpadku, a to v souladu s § 40b zákona o správě daní a poplatků. V daném případě se jednalo o daňovou povinnost za zdaňovací období, resp. jeho část následující po rozhodnutí o úpadku, tj. o daňovou pohledávku za majetkovou podstatou podle § 40a odst. 2 zákona o správě daní a poplatků, přičemž napadený platební výměr na úrok z prodlení pouze deklaruje již vzniklou povinnost daňového subjektu uhradit úrok z prodlení z neuhrazených částek DPH. II. Obsah žaloby Podle žalobce ovšem povinnost uhradit řádně a včas DPH, jakož i následně vzniklý úrok z prodlení, měla být správcem daně uložena jemu a nikoliv upadnuvšímu dlužníkovi, neboť ten prohlášením konkurzu dne 17.7.2009 ztratil oprávnění nakládat s majetkem a nedisponoval žádnými zdroji k úhradě platebních povinností. Sankce za nesplnění daňových povinností splatných po prohlášení konkurzu musí stíhat insolvenčního správce, nikoli dlužníka v úpadku. Podle žalobce je proto v rozporu se zákonem postup správce daně, který uplatnil úroky z prodlení úhrady daňových povinností vůči daňovému subjektu, ačkoli tento nebyl povinen předmětné daňové povinnosti uhradit. Daňový subjekt tak bude po skončení konkurzu povinen uhradit sankci za nedodržení fiskální disciplíny, kterou nezpůsobil a zároveň nebude mít možnost se bránit, neboť mu uplyne lhůta pro podání správní žaloby a daňový řád již neobsahuje institut srovnatelný s výzvou k úhradě daňového nedoplatku v náhradní lhůtě. Jako další žalobní bod – pokud by krajský soud nepřisvědčil předchozímu – žalobce namítl, že žalovaný v daném případě nebyl oprávněn sdělit úrok z prodlení, protože k prodlení s úhradou daňových povinností nedošlo. Dle jeho názoru totiž pohledávka z titulu neuhrazených plateb DPH může být insolvenčním správcem uhrazena až po zpeněžení majetkové podstaty, a proto v daném případě není, resp. nebyl vázán lhůtami splatnosti podle daňových předpisů. Jinými slovy, jelikož majetková podstata dosud nebyla zpeněžena, nedostal se insolvenční správce do prodlení. Připomněl přitom přednost speciální úpravy v zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, konkrétně ustanovení § 296 odst. 1 tohoto zákona, podle kterého se pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavení, jakož i náklady, které souvisí se správou majetkové podstaty, hradí z výtěžku zpeněžení. Insolvenční správce tedy nemůže pohledávku za majetkovou podstatou uhradit kdykoliv, ale musí nejprve zpeněžit majetkovou podstatu, tj. převést veškerý majetek, který do ní náleží, na peníze a teprve pak může hradit jakékoliv pohledávky za majetkovou podstatou. Na základě výše uvedeného tedy žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost zrušil a uložil mu povinnost nahradit náklady řízení. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že bez ohledu na insolvenční řízení je nadále daňovým subjektem L. K. Insolvenční správce není subjektem, který by plně nahrazoval daňový subjekt. K takovému nahrazení může dojít pouze v rámci dědění či přeměny právnické osoby. Insolvenční správce je tak v postavení podobném jako například zástupce, když jedná na účet daňového subjektu. Veškeré daňové povinnosti, které jsou v rámci § 40a odst. 2 zákona o správě daní a poplatků stanoveny, jsou však stanoveny daňovému subjektu, ne insolvenčnímu správci. Doplnil přitom, že má-li správce pocit, že pochybení bylo způsobeno jeho činností, je zde pro takové účely ustanovení § 37 insolvenčního zákona, které upravuje odpovědnost insolvenčního správce za škodu způsobenou nerespektováním zákona. K další žalobní námitce ohled