4 Ads 35/2005 — Nejvyšší správní soud

36 Ad 17/2012- 27 - text  36Ad 17/2012 – 27 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Haplové a soudkyň JUDr. Jarmily Ďáskové a JUDr. Jany Kubenové v právní věci žalobce C.M. trvale bytem …. právně zastoupený JUDr. Vilémem Fránkem, advokátem se sídlem AK Blansko, Masarykova 12, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem 225 08 Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2012, č. j. …. t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádému z účastníků se nepřiznává náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím ze dne 1. 11. 2012, č. j. … byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., s odůvodněním, že podle ust. § 3 odst. 2 zákona bylo třeba nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky uplatnit písemnou žádostí u orgánu příslušného k rozhodnutí (ČSSZ) nejpozději dne 31. 12. 2002. Žalobce žádost uplatnil až dne 8. 8. 2012, tedy po uplynutí této lhůty, která je lhůtou prekluzivní (propadlou), takže jejím marným uplynutím právo na poskytnutí peněžní částky zaniklo. K této skutečnosti je žalovaná povinna přihlédnout z úřední povinnosti. Zkoumáním, zda byly splněny další podmínky nároku se ČSSZ nezabývala, neboť by to bylo nadbytečné – zaniklé právo nelze přiznat. S tímto rozhodnutím žalobce nesouhlasil, podal proti němu žalobu dne 26. 11. 2012, kde namítal, že žalovaná pochybila při aplikaci ust. § 3 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. na jeho případ a proto ve lhůtě podal žalobu, kterou se domáhá zvrácení negativního stanoviska, kterým žalovaná jeho žádost zamítla. Při zamítnutí žádosti žalovaná nevzala v úvahu zvláštní okolnosti jeho žádosti, neboť žalobce se své soudní rehabilitace po několika letech domohl až na základě postupu podle § 11 zákona č. 262/2011 Sb., když Okresní soud v Břeclavi jako soud pro mládež dne 19. 7. 2012 v řízení pod sp. zn. … zrušil rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 1. 1951, sp. zn. .., jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující a toto rozhodnutí nabylo právní moci. Žalobce dle jeho přesvědčení ocitl se ve stejném postavení jako kdyby byl účasten rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., a na jeho případ se přiměřeně aplikačně vztahují i ustanovení jiných zákonů a předpisů, která na zákon 119/1990 Sb., odkazují. Je toho názoru, že vzhledem k okolnostem, že podle § 11 zákona 262/2011 Sb., je postupem, podle něhož bylo nebo bude postupováno u velmi malého množství osob, a proto zákonodárce explicitně v zákoně nevyjmenovává a nedovozuje všechny důsledky z § 11 zákona č. 262/2011 Sb., vyplývající. Je třeba v jeho případě použít analogie, jejíž použití je zcela na místě a postupovat, jako kdyby byl rehabilitován již podle zákona č. 119/1990 Sb. Čestně toto ve své žádosti učinil, když se domáhal vyplacení jednorázové peněžní částky, podle zákona 261/2001 Sb. Vzhledem k datu účinnosti zákona 262/2011 Sb., tak učinil až poté, co byl podle tohoto zákona soudem rehabilitován. Žádost o jednorázovou peněžní částku pak podal v přiměřené lhůtě do 1 měsíce ode dne, kdy Okresní soud v Břeclavi rozhodl o jeho rehabilitaci (právní moc rozhodnutí 19. 7. 2012). Očekával tedy, že žalovaná vyřídí kladně jeho žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky za použití analogicky stejných lhůt jaké mohly použít žadatelé rehabilitovaní podle dřívějších předpisů. Žalovaná však tento postup nepoužila a v rozporu s jeho očekáváními nepřiměřeně tvrdě vyložila ust. § 3 odst. 2 zákona v jeho neprospěch s tím, že bylo třeba nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky uplatit písemnou žádostí u orgánu příslušného k rozhodnutí nejpozději dne 31. 12. 2002. Tento postup dodržet žalobce nemohl, neboť jeho rehabilitace byla opřena o zákon č. 262/2011 Sb. Tento postup je však nepřiměřeně tvrdý a důsledná aplikace § 3 odst. 2 zákona zakládá v jeho individuálním případě vznik nové křivdy. Je přesvědčen, že žalovaná neměla použít ustanovení o prekluzi a že měla vzít pro uplatnění žádosti analogicky čas přiměřený tak, jak byl poskytnut žadatelům v době přijetí zákona 261/2001 Sb. Ve smyslu takto analogicky odvozené lhůty tedy svou žádost dne 8. 8. 2012 uplatnil v přiměřené lhůtě včas. Na základě výše uvedeného navrhl, aby žalovaná mu jednorázovou peněžní částku podle zákona č. 261/2001 Sb., na základě jeho žádosti poskytla a u jednání upřesnil, aby napadené rozhodnutí soud zrušil. Dále žádal úhradu nákladů řízení. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 18. 1. 2013 uvedla, že podle § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., se tento zákon vztahuje na občany ČR, kteří byli vězněni mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (dále jen politický vězeň). Podle § 3 odst. 2 citovaného zákona bylo nárok nutné uplatnit písemnou žádostí u orgánu příslušného k vydání rozhodnutí nejpozději do 31. 12. 2002, jinak nárok zaniká. Podle § 11 zákona č. 262/2011 Sb., soud na návrh zruší trest uložený za trestní čin, na který se nevztahuje rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci ve znění pozdějších předpisů, a nebo rehabilitace podle § 6 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, prokáže-li se během řízení, že jednání odsouzeného bylo vedeno úmyslem oslabit či narušit a nebo jinak poškodit komunistickou totalitní moc v Československu a nebo k tomu vytvořit prostředky. Návrh lze podat nejpozději do 5-ti let ode dne nebytí účinnosti tohoto zákona. Pro účely tohoto řízení a následného odškodnění se přiměřeně použijí ust. § 4 a následující zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Náhrada se vyplácí v hotovosti. Toto ustanovení se nevztahuje na trestné činy spáchané z pohnutek nízkých nebo nečestných. Zákon č. 261/2001 Sb. ust. § 3 odst. 2 stanoví lhůtu, v níž jedině lze nárok na jednorázovou peněžní částku uplatnit. Jestliže žalobce žádost podal až dne 8. 8. 2012, učinil tak po uplynutí této lhůty, kterou zákon výslovně stanoví jako lhůtu prekluzivní. Jejím marným uplynutím nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky zanikl. Žalovaná k této skutečnosti byla povinna přihlédnout z úřední povinnosti. Zákon č. 261/2001 Sb., ani jiný právní předpis, včetně zákona č. 262/2011 Sb., neobsahuje žádné ustanovení umožňující, s přihlédnutím k individuálním aspektům případu, odstranit tvrdost zákona prominutím některé z podmínek nároku. Správní orgán nemůže svým rozhodnutím přiznat nárok, který ze zákona zanikl. Ustanovení o odstranění tvrdosti obsažené v zákoně č. 582/1991 Sb., nelze aplikovat, protože jednorázová peněžní částka podle zákona č. 261/2001 Sb., nemá charakter dávky důchodového pojištění. K námitkám žalobce uvedeným v žalobě žalovaná uvádí, že je přesvědčena, že nelze dovozovat, že při absenci právní úpravy zakládající osobám rehabilitovaným podle zákona č. 262/2011 Sb., nárok na jednorázovou peněžní částku podle zákona č. 261/2001 Sb. se jedná o mezeru v zákoně, kterou je na místě překlenout prostřednictvím analogie, a to způsobem, který jednoznačně odporuje ustanovením vymezujícím pro přiznání nároku, jak se domáhá žalobce. Správní orgán nemůže při svém rozhodování o zákonných nárocích vybočit nad rámec zákonem stanovených podmínek pro přiznání takového nároku. Je věcí zákonodárce stanovit okruh oprávněných osob a podmínky, za nichž se lze odškodnění domáhat, včetně prekluzivní lhůty, v níž je třeba nárok u příslušného orgánu uplatnit. Navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Soud ve věci nařídil jednání, kde se žalobce odvolal na rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi, č. j. 1Ntm 1126/2012 s tím, že se odškodnění podle zákona č. 261/2001 Sb., domohl až po uplynutí lhůty pro podání žádosti o odškodnění. Na své žalobě však žalobce setrval, neboť je toho názoru, že žalovaná byla povinna poskytnout žalobci plnění jednorázové peněžní částky podle zákona 261/2001 Sb. Touto žalobou se žalobce domáhá spravedlnosti, která je specifická pro něho a pro několik dalších osob, kterým nebylo umožněno domáhat se plnění podle tohoto zákona v tam uvedené lhůtě v důsledku postupu podle § 11 zákona č. 262/2002 Sb., který se stejně týká jen velmi malého množství osob, a ze zákona nevyplývají důsledky ust. § 11. Žalobce je toho názoru, že by mělo být na jeho případ pohlíženo v duchu zákona č. 261/2001 Sb., v rámci jakéhosi odstranění tvrdosti tohoto zákona. Náklady řízení žalobce požaduje podle obsahu spisu. Zástupkyně žalované závěrem navrhla zamítnutí žaloby, neboť žalovaná postupovala podle právních předpisů a opožděné uplatnění žádosti nemohla v důsledku právní úpravy v zákoně č. 261/2001 Sb. vyhovět. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení předcházející jeho vydání v rozsahu tvrzených důvodů nezákonnosti rozhodnutí